Koruna Himálaje

Získat Korunu Himálaje znamená vylézt na všech 14 osmitisícovek. Počítají se výstupy s kyslíkem i bez něj, Normálkami i prvovýstupy, s all-inclusive podporou agentury i alpským stylem. Stačí jen dosažený vrchol. Což je dost nefér, protože prvovýstup alpským stylem je zcela jiná liga než vyhrčet nahoru Normálkou s kyslíkem, když tábory i fixy zajistí Šerpové. Tak se alespoň rozlišují Koruny s kyslíkem a bez něj. Jenže ani to není zdaleka směrodatné. Třeba Jerzy Kukuczka, jeden z nejlepších horolezců historie, použil kyslík pouze jednou při prvovýstupu na Everest a už je ve statistice řazen mezi all-inclusivce. Ale ať už tak či onak, všichni uvedení prokazatelně stanuli na vrcholech všech osmitisícovek.

V r. 2023 došlo k detailnímu přeměření vrcholů a na základě toho byly několika horolezcům odebrány výstupy, protože o kousek dál než vystoupili bylo ještě místo o pár decimetrů vyšší. Messner tak oficiálně o Korunu Himálaje přišel. Ale to jsou spíš administrativní hrátky, které mají na výsledky pramalý vliv.


Poř. Poř. BK Jméno Sex Země Od Do Celk. Věk
1 1 Reinhold Messner M ITA 1970 1986 16 42
2 Jerzy Kukuczka M POL 1979 1987 8 39
3 2 Erhard Loretan M SUI 1982 1995 13 36
4 Carlos Carsolio M MEX 1985 1996 11 33
5 Krzysztof Wielicki M POL 1980 1996 16 46
6 3 Juanito Oiarzabal M ESP 1985 1999 14 43
7 Sergio Martini M ITA 1976 2000 24 51
8 Park Young-seok M KOR 1993 2001 8 38
9 Om Hong-gil M KOR 1988 2001 13 40
10 4 Alberto Inurrategi M ESP 1991 2002 11 33
11 Han Wang-jong M KOR 1994 2003 9 37
12 5 Ed Viesturs M USA 1989 2005 16 46
13 6 Silvio Mondinelli M ITA 1993 2007 14 49
14 7 Ivan Vallejo M ECU 1997 2008 11 49
15 8 Denis Urubko M KAZ 2000 2009 9 35
16 Ralf Dujmovits M GER 1990 2009 19 47
17 9 Veikka Gustafsson M FIN 1993 2009 16 41
18 Andrew Lock M AUS 1993 2009 16 48
19 10 Joao Garcia M POR 1993 2010 17 43
20 Piotr Pustelnik M POL 1990 2010 20 58
21 Edurne Pasabanová F ESP 1991 2002 11 36
22 Abele Blanc M ITA 1992 2011 19 56
23 Mingma Šerpa M NEP 2000 2011 11 33
24 11 Gerlinde Kaltenbrunnerová F AUT 1998 2011 13 40
25 Vasilij Pivcov M KAZ 2001 2011 10 36
26 12 Maxut Žumajev M KAZ 2001 2011 10 34
27 Kim Jae-soo M KOR 2000 2011 11 50
28 13 Mario Panzeri M ITA 2001 2012 11 48
29 Hirotaka Takeuči M JPN 1995 2012 17 41
30 Chhang Dawa Šerpa M NEP 2001 2013 12 30
31 14 Kim Čchang-ho M KOR 2005 2013 8 43
32 Jorge Egocheaga M ESP 2002 2012 10 45
33 15 Radek Jaroš M CZE 1998 2014 16 50
34 16 Romano Benet M ITA 1998 2017 19 55
34 16 Nives Meroi F ITA 1998 2017 19 55
36 Peter Hámor M SVK 1998 2017 19 52
37 18 Azim Geychisah M IRI 2008 2017 9 37
38 Ferran Latorre M ESP 1999 2017 18 46
39 19 Oscar Cadiach M ESP 1984 2017 33 64
40 Zhang Liang M CHN 2000 2018 18 54
Kliknutím na hlavičku sloupce se tabulka podle něj seřadí


Největší zastoupení mají Italové - 7 horolezců. 6 pak má Španělsko a 5 kupodivu Jižní Korea. Naopak chybí tradiční alpská velmoc Francie, pouze jednoho mají Švýcaři či Němci a Rakušané jen jednu Rakušanku. I jeden Japonec je překvapením, vzhledem k počtu výprav by se jich dalo očekávat více. Největšími exoty jsou Ekvádorec Ivan Vallejo a Íránec Azim Geychisah. Oba dokazují, že špičkové horolezectví nemá hranic.

O první Korunu se strhly závody hojně přiživované médii. Ital Messner měl značný náskok, první osmičku vylezl už v r. 1970. Pak ale nastoupil v r. 1979 Polák Kukuczka a jeho tempo bylo zdrcující. V létě 1986 došlo k situaci, kdy měl Messner 12 zářezů na pažbě a Kukuczka 11. Šlo do tuhého. Pak ale Messner zmobilizoval síly a vylezl na podzim 1986 v rychlém sledu poslední dvě (Makalu a Lhotse), byť obě Normálkami. Kukuczka jej dorovnal o rok později. Messner vylezl na 4 osmičky dvakrát (Nanga Parbat, Everest, GI a GII), Kukuczka byl dvakrát na Broad Peaku (byť poprvé neoficiálně) a kromě hlavního ještě na východním vrcholu Annapurny.


Messner Stav Kukuczka
Nanga Parbat 27.06.1970 1:0
Manáslu 25.04.1972 2:0
Gašerbrum I 10.08.1975 3:0
Everest 08.05.1978 4:0
K2 12.07.1979 5:0
5:1 Lhotse 04.10.1979
5:2 Everest 19.05.1980
Šiša Pangma 28.05.1981 6:2
6:3 Makalu 15.10.1981
Kančendženga 06.05.1982 7:3
Gašerbrum II 24.07.1982 8:3
Broad Peak 02.08.1982 9:3
Čo Oju 05.05.1983 10:3
10:4 Gašerbrum II 01.07.1983
10:5 Gašerbrum I 23.07.1983
10:6 Broad Peak 17.07.1984
10:7 Dhaulágirí 25.01.1985
10:8 Čo Oju 15.02.1985
Annapurna 24.04.1985 11:8
Dhaulágirí 15.05.1985 12:8
12:9 Nanga Parbat 13.07.1985
12:10 Kančendženga 11.01.1986
12:11 K2 08.07.1986
Makalu 26.09.1986 13:11
Lhotse 16.10.1986 14:11
14:12 Manáslu 10.11.1986
14:13 Annapurna 03.02.1987
14:14 Šiša Pangma 18.09.1987
nová cesta               zimní výstup


Ještě zajímavější situace nastala při soupeření o třetí místo. Švýcar Loretan a Francouz Chamoux byli oba na 13, zbývala jim pouze jediná - Kančendženga. Oba se pod ní na podzim r. 1995 sešli a zdálo se, že půjde o minuty. Nakonec se Loretan dostal na vrchol dřív. Chamoux se spolulezcem odmítli sestoupit do nižšího tábora a bivakovali v ledové jeskyni. Od té doby je nikdo neviděl.


Výškové horolezectví nejsou žádné dostihy a neexistuje žádné objektivní měřítko úspěchů, ale pokud bychom přece jen chtěli sestavit pomyslné stupně vítězů pro nejlepší a alespoň přibližně tím zodpovědět mezi řádky kladenou otázku 'kdo jsou ti NEJ osmitisícovkáři v historii?', pak je to tato Svatá trojice:

1) Reinhold Messner (ITA, 1944, 80)
První výstup na Everest bez kyslíku, první sólovýstup na osmitisícovku (Nanga Parbat), první sólo na Everest, první osmitisícovka alpským stylem (Gašerbrum I), první traverz dvou osmiček bez sestupu do BC (GII a GI), první přelez obávané Rupálské stěny (Nanga Parbat), první držitel Koruny Himálaje, prvovýstupy na Annapurně, Manáslu atd.

2) Jerzy Kukuczka (POL, 1948 - 1989, †41)
Ze 14 osmitisícovek má prvovýstupy na 11, na Čo Oju dokonce zimní. Většinu se dodnes nepodařilo zopakovat. Na Dhaulágirí a Kančendžengu vystoupil sice Normálkami, ale jako první v zimě. Pouze svou první osmičku Lhotse vylezl 'konvenčně' Normálkou na podzim, ale i tady má jedno nej: první výstup na Lhotse bez kyslíku. Neuvěřitelná bilance.

3) Erhard Loretan (SUI, 1959 - 2011, †52)
Má prvovýstupy na 6 osmičkách, včerně traverzu 3 vrcholů Annapurny a k tomu ještě novou variantu na Makalu. Posunul alpský styl v Himálaji zase o kus dál, dokázal vylézt na vrchol a zpět na jeden zátah bez bivakovacího vybavení.



Reinhold Messner
 
Jerzy Kukuczka
 
Erhard Loretan

Tito tři se stali i prvními držiteli Koruny Himálaje, ale to je v tomto případě spíše shoda okolností. Na světě samozřejmě nejsou jen osmitisícovky a i na nižší hory existuje spousta úžasných výstupů. V tomto pořadí je ale zohledněno jen nejvyšších 14 vrcholů. Na paty jim šlapou zástupy dalších mimořádných horolezců, kteří se podíleli a podílí na Velkém himálajském dobrodružství. S těmito (tentokrát už v abecedním pořadí) se při výčtu mimořádných počinů na osmitisícovkách potkáváme nejčastěji:

  Pierre Béghin (FRA, 1951 - 1992, †41)

  Hermann Buhl (AUT, 1924 - 1957, †32)
  Carlos Carsolio (MEX, 1962, 62)
  Kurt Diemberger (AUT, 1932, 92)
  Artur Hajzer (POL, 1962 - 2013, †51)
  Hans Kammerlander (ITA, 1956, 68)
  Wojciech Kurtyka (POL, 1947, 77)
  Jean-Christophe Lafaille (FRA, 1965 - 2006, †40)
  Alex MacIntyre (GBR, 1954 - 1982, †28)
  Doug Scott (GBR, 1941 - 2020, †79)
  Ueli Steck (SUI, 1976 - 2017, †40)
  Andrej Štremfelj (SLO, 1956, 67)
  Lionel Terray (FRA, 1921 - 1965, †44)
  Jean Troillet (FRA, 1948, 76)
  Denis Urubko (KAZ, 1973, 51)
  Krysztof Wielicki (POL, 1950, 74)

Co se týká národností, nelze než smeknout před Poláky. Jejich generace 70. a 80. let byla neuvěřitelně silná. Kromě zde uvedené čtveřice to byly další desítky skvělých horolezců. Podíl na tom měla zcela jistě touha uniknout z tehdy téměř neprodyšného komunistického skanzenu, ale to jejich úspěchy nezmenšuje. Jako první se v Himálaji pouštěli i do zimních výstupů.

Dalšími na řadě jsou Japonci. Zaznamenali řadu průlomových prvovýstupů, které mnohdy dodnes nemají opakování. Bohužel informace o japonských expedicích a horolezcích se v té jejich hatmatilce strašně špatně shánějí.