Himálaj

Horolezectví je honba za ničím. Tento citát celkem přesně vystihuje malichernost lidského pachtění po pár prchavých okamžicích na vrcholu kopce. Na druhé straně v povaze člověka bude vždycky zakořeněná touha překonat dosud nepřekonané, dokázat, co nikdo předtím a posunout hranici lidských schopností a možností zase o krůček dál. Takže trocha vznešenosti v horolezectví přece jenom asi bude.

Himálaj (česky také Himaláje) je nejvyšším pohořím planety a zároveň jedním z nejnehostinnějších míst. Výzev k posouvání hranic tudíž obsahuje nepřeberně. Indická deska se zasunula pod Asijskou tak kvalitně, že Messnerové & spol. mají na několik životů co dělat. Tato druhohorní geologická taškařice vytvořila hory dvakrát vyšší než Alpy se 14 dominantními vrcholy přesahujícími osmitisícovou hranici.


Přibližná mapa Himálaje, přesné hranice neexistují. Zbytek hornatého území v Číně je Tibetská náhorní plošina.

Název Himálaj se dá přeložit jako Domov sněhu (ze sanskrtských slov hima - sníh a álaj - obydlí). Tvoří 2.400 km dlouhý půlměsíc mezi řekami Indus a Brahmaputra. Nejzápadnějším štítem je pákistánský Nanga Parbat (8125 m), nejvýchodnějším čínský Namcha Barwa (7782 m). Leží zde asi 15.000 ledovců, nejznámější jsou Khumbu u Everestu a Baltoro poblíž Gašerbrumů a K2.

Kromě osmitisícovek najdeme v Himálaji ještě přes 300 sedmitisícových a další stovky šestitisícových vrcholů. Mezi nimi je řada dosud nezlezených a dokonce nepojmenovaných. Některé vrcholy jsou pro hinduisty a buddhisty posvátné a bývají často považovány za sídlo všemožných božstev. Prim hraje tibetský Kailas nedaleko nejsevernějšího výběžku Nepálu, kde se podle hinduistů nachází trůn boha Šivy a jeho manželky Parvátí. Ale ten už leží v Transhimálaji, 'předhůří' hlavního masivu.

V Himálaji pramení největší řeky Indie (Ganga), Pákistánu (Indus) a Bangladéše (Brahmaputra). Na tibetské náhorní plošině pak i čínské národní Jang-c'-ťiang, Chuang-che a vietnamský Mekong. Důležitý je také vliv pohoří na počasí. Díky němu se severní arktické větry nedostanou k jihu a tak je klima jižní Asie daleko teplejší než odpovídající oblasti mírného pásu jinde. Naopak monzunové větry neproniknou na sever a většina srážek se vyprší v podhůří. Což má vliv i na vytváření středoasijských pouští např. Gobi.

Důkazem dynamiky geologického vývoje Země jsou nálezy zkamenělých živočichů ve vysokých nadmořských výškách, svědčící o tom, že na místě dnešních osmitisícovek kdysi bylo moře.

Everest je 2x vyšší než Matterhorn a dokonce 6x vyšší než Praděd. Pokud se ale porozhlédneme po sluneční soustavě, zjistíme, že Himálaj žádným zázrakem není. Třeba Mars, toto ještě podstatně titěrnější smítko ve vesmíru než Země, se honosí sopkou Olympus Mons vypínající se do úctyhodných 27 km nad okolí. Do ní by se náš slavný Everest schoval 3x. A to pouze výškově, objemově ještě daleko vícekrát. Marťanský gigant má totiž základnu velkou jako Francie. Teoreticky vzato, Everest není ani nejvyšší horou Země. Jeho výšku počítáme totiž od hladiny moře. Havajská sopka Mauna Kea sice ční nad hladinu do 'pouhých' 4.205 m, nicméně pokud bychom brali její výšku od báze, mořského dna, ze kterého vyrůstá, tak má 10.205 m. Čímž náš slavný Everest strčí do kapsy o kilák a půl. Dokonce ani při měření od středu země není Everest nejvzdálenějším bodem na povrchu. Rotace Země způsobuje její mírně diskový tvar, takže např. vrchol ekvádorské sopky Chimborazo (6.264 m) je od středu dál. Ale jen o několik metrů.

Součástí Himálaje jsou i legendy o Yettim. Jsou to ale bohužel jen legendy. Pokud by podobný živočich existoval, už by si ho dávno někdo z početných výprav všiml. Kromě toho by musel mít zásadní problémy se stravováním. Na ledovcích toho kromě horolezců moc nežije a i ti jsou tak chcíplí, že by z nich moc masa nevzešlo.