Co je vlastně zlo a podle jakých kritérií se hodnotí? Pokud plivnu na zem, je to hřích? Když sním dva velké bifteky a ocením kozy číšnice, zhřešil jsem? Jestliže mám bez problémů možnost zabránit vraždě a neudělám to, jsem hříšník? V tom posledním případě zřejmě ano. Jenže - pokud padne ve světové válce 50 miliónů lidí a bůh coby bytost všemocná má neomezené prostředky k tomu, aby všemu zabránil - není pak bůh samotný největší hříšník, který by se měl v pekle smažit jako první? Jakým právem mě chce bůh soudit za něco, co dělá běžně? A za co všechno vlastně budu souzen?
Člověk (R. Krejčíř & spol. prominou) intuitivně cítí, že by asi neměl vraždit, krást, lhát, podvádět atd. Jenže hranice mezi čestným a nečestným bývá často značně vachrlatá a oněch desatero přikázání ji ani zdaleka nepostihuje. Nepostihlo by ji ani tisícero, viz. první dva příklady. Takže jak se chovat, abych byl po Posledním soudu bez problémů připuštěn v Rajské končiny? Že by stačilo dodržovat desítku a večer třikrát Otčenáš? Nikdo neví.

Může se i čestný a poctivý nevěřící dostat do nebe? Například jistý ostřelovač ze Sarajeva, mající na svědomí desítky lidí, se prohlašuje za hluboce věřícího. Dozajista chodí do kostela, pravidelně se modlí a uctívá svého boha jako jediného. Jak v porovnání s ním uspěje poctivec, který by mouše neublížil, ale je ateistou a v životě neměl Bibli v ruce? Jakou váhu má víra v porovnání se zločiny nebo řekněme s různými druhy hříchů? Nikdo neví.

Pokud se zadaří, duše po smrti putuje do nebe. Jenže v jakém stavu? Z okamžiku úmrtí? To bych si snad nebe i odpustil, člověk bohužel přece často umírá jako dement nepoznávající ani své děti. Takže duše z 5, 15 nebo 50 let? To je přece obrovský rozdíl! Taktéž nikdo neví.
Občas se tvrdí, že duše přichází do nebe jen jako nějaká esence očištěná od všech pozemských příměsí a tudíž třeba věk nemá žádný vliv. Jenže proč bych se potom měl do nebe těšit, když to už nebudu já? Když si nebudu pamatovat ani svoje jméno, ani svoje zážitky, ani svoje příbuzné, zkrátka nic.

Kdy už je člověk uzpůsobilý božímu soudu? Bude např. i mrtvý novorozenec souzen, byť měl šanci zhřešit snad jen kopáním maminky do dělohy? Započítá se tříletému roběti do knihy hříchů, že shodilo podobné z houpačky a tím mu způsobilo zlomeninu ruky? Jaký věk je číselně či duševně dostatečný, aby se člověk před bohem zodpovídal?

Má člověk vůbec možnost vlastní volby nebo bůh ovlivňuje jeho chování kdy a jak se mu zachce? Tvrdí se, že člověk vládne vlastní volbou a až poté bude posuzován podle ní. Jenže v Bibli (Exodus) se mimo jiné píše: 'Já (Hospodin) zatvrdím faraónovo srdce a on vás bude pronásledovat...' Tudíž ať faraon chtěl nebo ne, rozhodnuto bylo předem a on si připsal solidní hříšek, ač byl ve všem nevinně. Čili jsme pro boha pouze loutkovým divadlem a on hraje takříkajíc šachy sám se sebou nebo je Bible jenom cár papíru? V prvním případě by totiž nemělo smysl se ani o nic snažit, v druhém by zase byla nesmyslná celá víra svatá neb tato na Bibli stojí.

Takže je Bible slovo boží nebo ne? Má cenu brát ji jako naprostý základ svého světonázoru? Občas je to skutečně zajímavé počtení. Třeba Lot (Sodoma-Gomora, Lotova žena v solný sloup atd.) měl dvě dcery. Jednoho večera jej šikulky ožraly a vyspala se s ním ta starší. Druhého večera taktéž a slehla jej mladší. Obě otěhotněly a povily syny, Moaba a Benamího. Bůh nejenže evidentní incest (možná i pedofilní) nepotrestal, ale z obou chlapců se stali zakladatelé slavných pokolení izraelských. Z toho plyne, že kdo nesouloží s vlastními dcerami není sdostatek bohabojný?
Dále je v Bibli několikrát proklamována dnes už dávno nepoužívaná zásada oko za oko, či psáno jest: 'Když někdo vyrazí oko svému otroku, v náhradu za oko ho propustí na svobodu'. Takže bůh schvaluje otrokářství a nerovnost lidí? Podobných nesrovnalostí by se daly zřejmě najít spousty. Zdá se, že Bible je spíš starověkým dobovým dokumentem, psaným šikovnými autory. Ale slovo boží? Takhle si z Bible vezme každý, co je mu libo. A mám věřit něčemu, co si každý kulifáš ohne jak se mu zachce?

Proč jsou hříšníci trestáni v pekle? Satan je přece padlý anděl a úhlavní nepřítel boží, přičemž hříšníci vehementně porušují boží přikázání a zákony. Tudíž by mu měli být sympatičtí a měl by si je hýčkat! A ne je pálit ve věčném ohni. Já být satanem, rožním přece poctivé křesťany, sv. Antoníčka a jemu podobné, ale rozhodně ne kamarády ve zbrani! Proč jsou pekelné mučírny plné komunistů, feministek, ekoaktivistů a jiných podobných, když jsou tito se satanem jedna ruka?

A propos satan - podle legendy se tento kdys anděl vzbouřil spolu s podobnými proti bohu, rozpoutal bitvu o nebe a vzápětí se dle zásluh proměnil v anděla padlého. Jenže jak je možné porazit někoho, kdo je nesmrtelný, všemohoucí a všudypřítomný? Padlí andělé museli být vskutku padlí na hlavu, pokud neudělali tak prostou úvahu. Přitom satan je bytost velmi solidní inteligence, soudě podle rafinovanosti a rozmanitosti pokušení, jimiž ponouká, a velmi úspěšně, našince k hříchu. Proč by tedy nesmyslně bojoval proti neporazitelnému? Nebo že by to s tou nesmrtelností či všemohoucností nebylo tak horké?

Podle současných odhadů je jenom v naší Galaxii, Mléčné dráze, kolem 200 miliard hvězd. A galaxií je ve vesmíru asi 100 miliard. Z toho vychází, že ve vesmíru je zhruba 10²² hvězd. Prakticky nepředstavitelné a téměř nekonečné číslo. A většina hvězd má svoje planetární systémy. Vzdálenosti mezi galaxiemi a vesmírné rozměry jsou také mimo lidské chápání. Dokáže si snad někdo představit 93 miliard světelných let, což je současný průměr námi pozorovatelného (nikoliv celého) vesmíru? Takže ačkoliv je lidstvo kousíčkem smradlavé bílkoviny kdesi v hlubinách prostoročasu, tak bůh, stvořitel a vládce tohoto všeho, se zcela vážně zabývá starozákonním Izraelem. Věnuje maximální pozornost válce kdejakého Abímeleka s Bubímelekem, kde se mečovalo asi 100 lidí v historických krojích, jestli jakýsi Kain udělal bebi Ábelovi a co ho za to stihne, jakožto i dalším podobně zásadním událostem. Nezní to jako pohádky naší babičky? Přitom i kdyby celá naše galaxie se všemi těmi 200 miliardami hvězd zítra zmizela, tak ve vesmíru zbyde 100 miliard galaxií mínus 1. Což je dozajista zásadní ztráta.

Ať už spolu Adam a Eva měli kohokoliv, jedno je jisté - byli to sourozenci. Takže jak má mít lidstvo zdravý rozum, když je celé produktem sourozeneckého sexu? Jakýpak div, že kdekdo volí komunisty, čte Blesk nebo jí bílý jogurt?

Ve Druhé knize Mojžíšově praví Hospodin: 'Budete dbát na sedmý den odpočinku. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, musí zemřít!' Takže nebude potrestaný po smrti jako hříšník, ale musí zemřít už teď, v pozemském životě. Zdá se, že většina lidstva by byla co nevidět vybita. Kromě cikánů, ovšem. Tento navýsost bohabojný lid totiž světí pro jistotu den úplně každý.

Rozum je děvkou ďáblovou neboli přijměte víru jako danou a nezpochybnitelnou, toť značně rozšířený názor myslitelů a teologů skrze celé věky. Jenže - pokud by bůh chtěl, abychom věřili slepě a nepochybovali, tak proč nám dal mozek jaký máme a ne třeba jen jeho polovinu? Když už máme v hlavě to, co máme, pak je přece božím záměrem, abychom uvažovali! A tudíž pochybovali a kladli si otázky. Neprotiví se náhodou bohu slepé a poslušné ovce jdoucí v davech za svými Parcifaly Imanuely či papeži?

Kterému bohu věřit, když jsou jich tisíce? Muslimové mají drsného Alláha, který ústy svého proroka Muhammada káže: 'Když se setkáte s nevěřícími, stínejte jim hlavy, dokud mezi nimi nezpůsobíte dostatek krveprolití. Pak je spoutejte pevnými okovy. Pak bude čas na omilostnění nebo výkupné.' nebo 'Není vhodné brát zajatce, dokud nebyla země podmaněna krveprolitím.' Hned má člověk lepší pocit, když potká nějakého muslima.
Ani křešťanský bůh neslyne bůhvíjakou tolerancí (nebudeš mít jiného boha mimo mne, celým křesťanstvím prostupuje strach z božího trestu), ale oproti Alláhovi je přece jen značně méně krvelačný. Buddhisté ani taoisté de facto boha nemají, hinduisté jich zase mají přehršel. Afričané pro změnu veří ve všeliké duchy, pány deště atd. Bohů je na skladě nepřeberně. Každý jiný, s jinými vlastnostmi, jinak laskavý i trestající. Tak kterého? Objednejte si ihned, jen do vyprodání zásob!

Otec, Syn, Duch svatý. Jak může mít bůh-stvořitel ještě někoho, respektive dva, jež se mu podstatou vyrovnají? Jak může mít bůh syna s nějakou pozemskou květinkou? To si možná mohl dovolit Zeus ve starořeckých bájích, ale ústřední postava zcela vážně brané víry kvůli které jsou lidé ochotni vraždit? I když, panenku Marii vlastně neposkvrněně neoplodnil sám Otec, nýbrž právě Duch svatý. Co je ten přesně zač, nikdo vlastně neví. Takže bůh byl miliardy let od vzniku vesmíru sám (či s Duchem?) a až poměrně nedávno k němu přibyl syn, jenž je mu roven? V tom případě by bylo zajímavé zjistit, jakou měl Ježíš DNA.
Každopádně celý koncept svaté trojice působí uměle a nesmyslně.

Je duše nesmrtelná? Podle spousty náboženství ano. Buddhisté a hinduisté alespoň duše recyklují, člověk se znovuzrodí v jiném těle podle svých předešlých skutků. Maximálně pokud má štěstí, tak vyvane v nirváně a má od znovuzrozování pokoj. Ale křesťanství nic takového nemá. Tam duše nezaniká, ale vznikají neustále nové! Takže v celkovém součtu počet duší neustále roste. A to v posledních letech značně. Tudíž peklo musí mít takřka nekonečnou kapacitu!
Vynořují se i další otázky: vzniká duše v okamžiku početí? Nebo porodu? Nebo úplně jindy? Má duši i nenarozený plod? I to čerstvě oplodněné vajíčko? A dále: opice zřejmě duši nemá. A co třeba Australopithecus či Homo habilis? Kdy nastal ten velký třesk a vznikly první duše?

V Alpách jsou na některých vrcholech umístěny sošky Madon. Po několika letech se ale musí měnit, protože představují ideální cíl pro blesky a za chvíli mají hlavu jako škvarek. Pokud existuje bůh, proč by práskal blesky zrovna do Madon, stojících tu ku obrazu jeho? Proč vlastně mají kostely hromosvody, když by se jim přece blesky měly vyhýbat? Zdá se, že Otci jsou naše pozemské symboly ukradené.

Podle čeho budou souzeni ti, kdož se narodili, když ještě neexistovalo křesťanství a nebyl na světě ani Starý zákon? Jakou perspektivu mají u Posledního soudu staří Egypťané, Babylóňané, Chetité a mnozí další? Budou posuzováni pouze podle svých skutků? V tom případě by totéž mělo platit i pro ostatní. A tím pádem by víra byla zbytečná. Pokud budou hodnoceny pouze mé činy, pranic nezáleží na tom, kterého boha jsem vyznával, kolikrát denně jsem tloukl hlavou o zem či kolik Otčenášů jsem prohnal hrdlem.

Jsou hříchy konstantní v čase? Jak srovnávat prohřešky pravěkého lovce s dnešním počítačovým hackerem? Základ bude podobný, ale spektrum současných potenciálních hříchů je zřejmě daleko širší. Možno pochybovati, že Havranpírko stahoval nelegálně filmy z netu či posílal spamy. Na druhou stranu, když pračlověk praštil po lebeni nějakého cizokmeníka, mohl to vydávat nikoliv za vraždu, ale za přirozenou obranu přežití kmene, což už by dnes zřejmě neprošlo. Takže jak se rozsoudíme?

Jsme ve vesmíru sami? Nebo se bůh promiskuitně věnuje více civilizacím a zplodil povícero Ježíšů? V tom případě by pravděpodobně Poslední soudy probíhaly separátně a i pekla by byla oddělená.
Dle Bible se nicméně zdá, že jsme jediní. Psáno jest ohledně Posledního soudu: 'A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa.' Čili se zánikem naší civilizace zaniká i vesmír. A je nepravděpodobné, že by i další vesmírné civilizace zanikly v jeden moment. Takže všichni ufouni mají zřejmě smůlu. Pokud tedy věříme Bibli. Čert ví.