| Růžové | oblasti nejsou přístupné vůbec. Ani horolezcům, ani turistům s horským vůdcem. | |
| Oranžové | jsou přístupné turistům pouze v doprovodu horského vůdce. Horolezcům pouze s platným průkazem a pokud se chystají na cesty obížnosti vyšší jak II. Kromě toho horolezci nesmějí nocovat mimo vyhrazená ubytovací zařízení. | |
| Ostatní | jsou přístupné alespoň v rámci značené turistické stezky (nikoliv mimo ni) a to pouze od 16.6. do 31.10. | |
| Šedé |  Polsko |
Výše uvedené barevné značení se týká pouze dolin. V přístupnosti vrcholů je situace ještě daleko tristnější. Ze zde uvedených
zhruba 130 vrcholů je turisticky přístupných 9:
Jahňací štít, Kôprovský štít, Kriváň, Rysy, Slavkovský štít, Východná Vysoká, Veľká Svišťovka,
Ostrva, Predné Solisko.
A to ještě u posledních tří je velmi otázne, zda se dají za vrcholy vůbec považovat, takže spíše 6.
Celá situace je pěkný mazec připomínající stará zlatá bolševická léta. Argumentů proti turistice se najde vždy spousta - ochrana přírody, vymírající žáby, eroze, nepořádek, zdraví turistů atd. Jenže k čemu je krásná dolina, když ji nesmí spatřit lidské oko? Proč bych se měl bát strčit nos do poloviny Tater, protože mě tam bude nahánět Tatran s pokutovým bločkem? Jak to, že v Alpách vás nikdo nepokutuje a na spoustu vrcholů si můžete vylézt po různě těžkých feratách? Způsobí skutečně jedna turistická stezka takové škody a má za důsledek nevratné vymírání flory a fauny? Není člověk sám za sebe zodpovědný a když se vydá na těžký výstup, musí počítat s tím, že uhradí případné náklady na léčbu či pohřeb?
To jsou jistě myšlenky, které by stály za úvahu. Jenže liberálnější přístup by prakticky zlikvidoval kastu horských vůdců a jejich příjemné výdělky. A také by se musela pohnout byrokracie. Takže je lepší vše nechat jak je a pak se divit, že spousta turistů jede raději do Alp. Nebo že by to byl účel?