Alfrédka

Výška: 1.082 mnm	Masiv: Pradědský	GPS: 50°01'11''N 17°12'46''E

Prvostavba: 1898	Zánik: 2002

První stavbou, která zde vyrostla, byla lovecká chata. Nechal ji vybudovat hrabě Alfred Karl Harrach, vlastník místního janovického panství. Se stavbou se začalo pravděpodobně už v r. 1861, ale dokončena byla až v 80. letech. Stojí dodnes pod cestou a rozcestníkem.

Kapacita přestala brzy stačit a v r. 1898 hrabě postavil o něco výš nad cestou větší lovecký zámeček. Nazval jej Waidmannsheil (Lovu zdar), ale vžil se název Alfrédova chata. Hrabě si jej nechal pro sebe a hosty, turisté využívali loveckou chatu. Tak to vydrželo až do r. 1926, kdy Harrachové v rámci 'lesní reformy' o své panství přišli a vše převzal stát. Jak vidno, neznárodňovali jen komunisté. Do zámečku se nejprve nastěhovali úředníci lesní správy, později jej převzal KČST (Klub československých turistů). Po přestavbě byl využíván jako ubytovna pro turisty s kapacitou 50 lůžek. Návštěvnost byla zpočátku malá, protože místní Němci obě chaty bojkotovali a turisty od nich odrazovali. Postupně ale obliba Alfrédky rostla, v r. 1936 zde přespalo už 3.000 návštěvníků.

Za války byly objekty opět znárodněny Němci a posléze zpět Čechy. Od r. 1948 je provozovaly RaJ Šumperk (restaurace a jídelny) s klasickou komunistickou péčí. Provoz musel dotovat stát a Alfrédka postupně začala fungovat hlavně jako restaurace. V r. 1962 vyhořela díky neopatrnosti jednoho z návštěvníků. V r. 1971 zde Kovohutě Břidličná postavily novou a o něco menší chatu se 46 lůžky. Sloužila pro podnikovou rekreaci, turisté mohli využít restauraci. Po r. 1989 přešla do soukromých rukou a stala se z ní opět turistická ubytovna se 43 lůžky. Na Velikonoce 24.3.2002 však chata opět vyhořela a zbyla z ní jen kamenná podezdívka.

Dnes můžeme na místě najít 3 stavby - původní loveckou chatu (samozřejmě po úpravách), další budovu sloužící jako 'stánek u Alfrédky' neboli občerstvovací zařízení pro turisty a pak dřevěné odpočívadlo s popisnou tabulí. Jako atrakce je tu kamenná podezdívka se schodištěm jako vzpomínka na zašlé časy.