Potom však přišla 1. světová válka, chata musela být pro nedostatek návštěvníků uzavřena a na konci války byla kompletně vyrabována a zplundrována. Poté byla Lichtenštejnům znárodněna a přešla do vlastnictví čsl. státu. Její obnova a rozšíření pak proběhly v letech 1922 - 1923. V r. 1925 už měla chata i telefonní spojení se Starým městem, drát byl natažen přes 353 stožárů. Následovala zlatá léta rozkvětu a rostoucího turistického ruchu. Z chaty se stal špičkový horský hotel, o provoz se staralo kolem 15 lidí.

Po Mnichovu a záboru sudet se dostala chata do německého vlastnictví a zůstala v provozu kupodivu i během 2. světové války. Po válce se vrátila do českých rukou, za hranicemi bylo místo Německa náhle Polsko a Němci byli odsunuti. Název se změnil na U pramene Moravy. Pak se dostali k moci komunisté a začala éra chátrání a úpadku. Chatu postupně spravovaly různé organizace, které si ji přehazovaly jako horký brambor (klub čsl. turistů, Sokolové, Turista Praha, RaJ atd.). Správcové se střídali, ale byli už jediní, kdo se starali o celé fungování chaty. Nicméně i v 60. letech dokázali udržet celoroční provoz. Ale už v Chatě na Králickém Sněžníku, jak zněl nový název. Kapacita byla tehdy 40 lůžek a nocleh stál 10 Kčs. V r. 1968 už byla situace neudržitelná a chata musela zavřít. Po druhé éře rabování a plundrování byla stavba v r. 1971 definitivně stržena. Zbyla jen hromada suti a kamenná podezdívka. Na odklizení čekal tento pomník KSČ 50 let. Až v r. 2021 odstranil vrtulník 400 tun suti, náklaďáky a bagry mají na chráněné území zákaz vjezdu.

Dnes na místě najdeme pouze zbytky kamenné podezdívky a sošku slůněte, která se postupně stala symbolem Kraličáku. Vedle Lichtenštejnovy chaty ji v r. 1932 umístili členové umělecké skupiny Jescher, kteří tu často popíjeli a znali se s provozovatelem. Název skupiny pocházel z německého vyjáření kýchnutí slona, žádný bližší vztah k vrcholu soška nemá. Takže na polsko-české hoře máme památku na německé umělce. To ale vůbec nevadí, i tak se stala miláčkem turistů a konají se zde i svatební obřady. Dnes už by však slůně neprošlo, půlmetrový artefakt by dozajista porušoval řadu paragrafů o ochraně přírody.

Lichtenštejnova chata v r. 1912

Zlatá třicátá

Interiér chaty ve 30. letech

Kraličák s původní rozhlednou a Lichtenštejnova chata

Zimní verze

Chata s výhledem

Dezolátní stav v 60. letech

Dnešní zbytky původní podezdívky

Slůně, symbol Kraličáku

Nejkratší trasa k bývalé Lichtenštejnově chatě vede za Stříbrnic po a potom podél hranice. Díky blízkosti vrcholu můžeme místo navštívit prakticky při každém výstupu na Králický Sněžník.