Domestifikace Červenohorského sedla má dlouhou historii. Procházela jím hranice Moravy a Slezska a vedla tudy stezka z Loučné do Domašova. V letech 1844 - 1846 zde ekonomičtí tahouni oblasti, podnikatelská rodina Kleinů, vybudovali první silnici. Vedla po trase dnešní z Koutů, byla široká jen 3 m a se stoupáním místy až 20°. Jezdily tudy formanské vozy s náklady doplněné kvůli stoupání o nějakou tu koňskou sílu. Na sedle byl postaven nejprve cestářský domek a pak v r. 1853 i zájezdní hostinec. Ten však vyhořel v r. 1871. Silnice brzy přestala stačit a tak v letech 1874 - 1876 (tedy přesně po 30 letech) vybudovali Kleinové novou s mírnějším serpentinovým stoupáním. Tehdejší stavbyvedoucí Václav Knorr, který dílo zdárně dokončil, byl silničním výborem obviňovaný z překročení nákladů a zastřelil se. Jeho silnice se však s úpravami používá dodnes. Jen tehdy měla povrch štěrkový, dnes už asfaltový.

V r. 1874 byl na sedle postaven i nový hostinec. V r. 1888 byla dokončena železnice přes Ramzovou, převzala dopravu těžkých nákladů a tak hostinec začal sloužit spíše turistům než formanům. Turisté se však začali množit a kapacita 36 lůžek (z toho 25 ve společné noclehárně) přestala stačit. Kleinové nepodnikali v turistickém ruchu a proto hostinec v r. 1902 prodali německé organizaci Moravsko-slezský sudetský horský spolek (MSSGV). Ta zde v letech 1908 - 1910 postavila další patrovou budovu pro turisty s kapacitou 150 lůžek. O rok později začal přes sedlo jezdit poštovní autobus.

V r. 1914 spáchal sebevraždu Max Schreiber, někdejší spolumajitel rapotínských skláren a zapálený turista. MSSGV odkázal značnou sumu s tím, že do 3 let postaví na sedle další chatu, jinak peníze propadnou. Za měsíc ovšem vypukla válka, nicméně i přes řadu komplikací se chatu přece jen dokončit podařilo. Dostala název Max Schreiber Schutzhaus. V r. 1935 vznikla další chata, tentokrát konečně česká.

Po 2. světové válce a komunistickém převratu přešel areál do rukou Restaurací a jídelen, ze Schreiberovy chaty se stala Laušmanova a sloužila jako zotavovna ROH. Postupně chátrala a v 80. letech musela být zbořena. Na jejím místě byla postavena nová budova s vnitřním bazénem a saunou. Průběžně vznikaly i další chaty, dnes jsou v soukromých rukou. Kromě Schreiberova domu jsou po mnoha přestavbách na sedle stále všechny původní budovy. Dokonce i původní hostinec z roku 1874, který dnes provozuje Ski klub Šumperk.

Červenohorská silnice byla rekonstruována v letech 1960 – 1967 a zároveň rozšířena na 6,5 m. Další rozsáhlá oprava proběhla v letech 2006 - 2009 (jesenická část) a 2014 - 2016 (šumperská část). V roce 2016 byla přes silnici postavena lávka pro lyžaře a turisty.

Na sedle se nachází i stanice Horské služby. Vznikla už před 2. světovou válkou a dnes sídlí ve vlastní budově, dokončené v r. 1988.

Červenohorské sedlo bylo vždy oblíbeným místem lyžařů. Dnes je tu 5 sjezdovek, lanovka a 7 kratších či delších vleků. I běžkaři si přijdou na své, nejznámější trasa vede přes Švýcárnu k Pradědu. Na sedlo vede i cyklostezka. Pro ubytování je k dispozici několik chat s celkovou kapacitou stovek lůžek. Je zde i větší placené parkoviště.

Červenohorské sedlo se sjezdovkami na JV straně

Hotely a apartmány na sedle

Největší budova - hotel Červenohorské sedlo

Druhá největší budova s apartmány Červenohorské sedlo a Juhax

Zájezdní hostinec v r. 1898

Zájezdní hostinec v r. 1908

Areál v r. 1960

Nejsnazší a nejčastěji využívaný přístup je autem nebo autobusem. Serpentýnovka z Koutů je oblíbená i mezi cyklisty a motorkáři. Turisté mají na výběř řadu tras:

Možností je samožřejmě víc, značené trasy vedou i z Branné, Videl nebo Bělé.