Je dobré mít kalhoty (šortky, tepláky), které končí pod koleny. Těch odřenin je potom přece jenom míň. V chladnějším počasí se dají v pohodě použít dlouhé plátěné kalhoty. Dál už stačí obyčejné tričko a lezečky.
Není od věci sundat všechny prstýnky, řetízky a podobnou havěť.
Dalším dobrým nápadem je ostříhat si nehty, stejně z nich často zbyde torzo.



I pro zkušenější to občas není úplně triviální operace, protože všechny cancoury vykazují neodvratnou tendenci se zamuchlat nejnepravděpodobnějším způsobem. Výsledek by měl vypadat nějak takto.
Důležité je správné zapnutí přezky.
Na poutka u pasu se věší matroš různého druhu. Na přední je výhodné pověsit expresky ev. friendy, na zadní karabiny, prusíky atd.



Odvážlivec a potenciální sebevrah, který se chystá lézt, se přivazuje na konec lana pomocí dvojité osmy. Takto vypadá výsledek. Za povšimnutí stojí, že lano se neprotahuje výrazným předním okem sedáku, ale poutky nad a pod ním.
A tady je návod, jak uzel uvázat.



Téma, které by zaplnilo celou knihovnu (nebo jedno DVD). V podstatě si ale vystačíme s jedním uzlem - půlloďákem. Ten si přes karabinu připne do předního oka sedáku jistič. Tady je návod, jak uzel uvázat.
Při jištění se může uzel v karabině překlápět, podle toho, zda dobíráme, nebo popouštíme. Překlopení je doprovázeno menším cuknutím, ale to je v pohodě.

Důležité upozornění: Jedna ruka musí vždy držet lano za karabinou. Dobírání často svádí k tomu, že lano na moment chytneme oběma rukama nad karabinou. Správný postup je 'ručkovat' po laně pod karabinou.

Jištění může být dvojího druhu - dolní a horní.
Při horním jištění může jistič:
1) Stát pod skálou - v tomto případě není dobré odcházet daleko od stěny. Po pádu prvolezce tah lana může jističe narvat do skály, ten v šoku pustí lano a jedeme do krematoria (viz. obr).
2) Jistit shora ze skály - při jištění druholezce se využívá do skály zabudovaný kruh, borhák (pokud chybí, musíme s opatrností využít stromů ev. vyčnělých kamenů). Prvolezec se do borháku připne odsedákem a karabinou (ev. lodním uzlem a karabinou viz. obr.) a tudíž je zabezpečený. Poté připne do borháku druhou karabinu a skrz ni jistí pomocí půlloďáku druholezce.
Všechny tyto způsoby jištění předpokládají, že borhák ve skále pevně drží. Pokud tomu tak není, nemusíte si dělat starosti s důchodovým připojištěním.
Jistič by neměl být výrazně lehčí než prvolezec bo to s nim šastne o skalu nebo do vzduchu. Ale např. 20 kg rozdílu se zdá být ještě v pohodě.
Velmi užitečná pomůcka při jištění (i při slaňování) jsou rukavice s pogumovaným povrchem. Zabrání popálení rukou při prudkém posunutí lana (např. při pádu prvolezce) a tudíž i puštění šokovaným jističem. Bývají k dostání v pracovních potřebách.



Prvolezec zakládá průběžné jištění tj. zapíná expresky do borháků a protahuje jimi lano, viz. obr. Pozor na druhý případ z obr., hrozí vysmeknutí. Správně zapnutá expreska zachycuje pád a stává se tenkým pojítkem mezi životem a smrtí. Proto je dobré tento úkon nepodceňovat.
Pokud borháky na skále nejsou nebo jsou příliš daleko od sebe, je třeba využít friendů (postup při vkládání do spáry) nebo smyc. Do friendu nebo smyce se poté zapne expreska podobně jako do borháku.
Zkušený prvolezec by měl neustále kontrolovat, co je pod ním. Není příjemné dopadnout po šesti metrech na plotnu. V případě, že je pád nevyhnutelný, je dobré odskočit od skály a vyhnout se tím nepříjemným výstupkům a trčícím šutrům. Pokud to situace dovolí, je třeba před pádem zařvat, aby jistič přestal čumět po krásách přírody a držel pořádně lano.



Pokud štastlivec shodou okolností cestu vyleze, dolů ji neslézá, ale sjíždí po laně - tzv. slaňuje.
Slaňuje se po dvojitém laně, tudíž je nutné provléct nahoře lano kruhem. Pozor na to, aby lano dosahovalo oběma prameny na zem!
Nejčastější slaňovací pomůckou je osma. Lano se drží pod osmou a plynule popouští. Nohy jsou rozkročené kvůli stabilitě a zadek dost dole).
Při slaňování může poměrně snadno dojít k pádu. Stačí pustit rukama lano (padající šutr do lebky, popálené dlaně a další nehody). Proto se provádí sebejištění pomocí prusíku). Ten se naváže na lano pod osmu a připne karabinou do předního oka sedáku. Rukou pak držíme místo lana prusík a plynule ho posouváme. V případě pádu se prusík pevně zachytí v osmě a slaňujícího udrží.



Tady je situace jednodušší, cesty už bývají natažené a shora se na vás směje lano. Takže stačí se nasoukat do sedáku a přivázat na jeden konec lana dvojitou osmou. Jistič vezme druhý pramen lana a přes půlloďák jistí.
Slaňování se povětšinou nevede, jistič lezce pomalým popouštěním lana (drženým zásadně za karabinou) zase spustí dolů.

	Dodržovat tři pevné body tj. tři končetiny pevně uchyceny a čtvrá šmátrá po vhodném chytu (stupu).
	Maximum odlézt nohama, ruce jen na přidržování.
	Lezení víc hlavou a míň silou. Stupy se dají registrovat už když jsou u hlavy.
	Malé kroky tolik nevysilují.
	Nenatahovat se na maximum a nezapomínat nohy.
	Nezůstávat v těžkém místě, vrátit se a spočnout.
	Odpočívat s rukama dole.
	V převisu zapojit celé tělo (břicho a záda), co nejvíc přitlačovat boky ke skále.
	Na rajbasu (plotnách) je dobré vystrčit zadek. Rozklad sil je pak příznivější pro udržení se na plotně.
	Lezení je o centimetrech, někdy stačí posunout nohu o 3 cm hore a neschůdný úsek je náhle pohoda.
	Bacha na lišejníky, trávu a mokrou skálu.