Osp

Vyhlášená lezecká oblast u slovinské vísky Osp poskytuje všemožná povyražení na vápenci. Zahrnuje tři sektory:

	Osp - asi 210 cest, řada z nich vícedélkových. Obtížnost pro pokročilé, většinou začíná někde u 7 UIAA. Lehčích je tu jen několik. Přístup výborný, skály jsou vidět přímo z kempu jako v kině. Odtud už jen 15 min. pěšky do kopce.
	Mišja Peč - kolem 180 cest, asi 10 dvoudélkových. Obtížnost ještě tvrdší než v Ospu, často spíš pro špičkové než pokročilé lezce. I přístup je horší, není tu žádné parkoviště. Tudíž je třeba jít pěšky z kempu, ale i to nezabere víc jak 30 min.
	Črni Kal - zhruba 220 cest, vícedélka žádná. Konečně něco pro lezce nižších výkonnostních kategorií. Vyřádí se tu i čtyřkaři či pětkaři. Ale taktéž na osmičkáře bylo pamatováno. Pod skalami je menší parkovišťátko, od kempu asi 20 min. autem (viz. průvodce). Na skalách je i turisticky přístupná vyhlídka, pohled na okolí včetně moře u Terstu je úchvatný.

A teď to nejlepší - jištění neuvěřitelně kvalitní, borhák co 2-3 metry a to i na čtyřkových cestách. Prakticky každá cesta má svůj slaňák. Tasit cesty se tu nemusí bát ani začátečník. Co na to svaz old-school hrdinů zvaný ČHS?

Další dobrá zpráva je, že oproti např. Moravskému Krasu je vápenec stále relativně neuklouzaný. Slizkost samozřejmě roste nepřímo úměrně s obtížností cesty, ale pořád (r. 2013) je únosná. Stupnice je poměrně tvrdá, oproti moravským skalám tak o půl stupně tužší. Ale to platí všeobecně, jsou i výjimky, které toto pravidlo nesplňují.

Ubytování poskytuje kemp v Ospu, kde za 10 EUR/den (r. 2013) je k dispozici teplá sprcha i v noci! Lahváč s emblémem kozla či půllitrový džbánek vína je k mání za 2,40 EUR. Squadra se tu schází vpravdě mezinárodní, hodně Čechů, Slováků, Talijánové, Němci, Maďaři, Poláci a vůbec kdeco.

Pokud si kladete otázku, zda se sem vyplatí trmácet přes půl Evropy, odpověď zní ano, je to polezeníhodná oblast.

Průvodci