Z útrob Marsu se vynoří stovky létajících talířů a zamíří k Zemi. Nepřistanou na louce v Unčovicích, ale ve Spojených Státech. Američané připraví v nevadské poušti početný uvítací výbor, ze kterého ovšem tříčlenná marťanská delegace obratem nadělá hořící kostry.

Poté se však omluví a projeví přání promluvit v Kongresu. Když z kongresmanů zanedlouho zbydou neméně působivé ostatky, začnou mít pozemšťané pochybnosti o ufounské mírumilovnosti.

Vysmátí marťanové, kterým nechybí smysl pro černý humor, vysadí invazní jednotky po celé Zemi. Všechny naše zbraně včetně atomovek s přehledem likvidují a lidstvu hrozí zkáza. Apokalypsu odvrátí až stará indiánská píseň lásky, ze které pukají marťanům hlavy, čemuž my se vůbec nedivíme, neboť je skutečně hrozná.

Myslím, že ani Buřtoň nevěděl, co z tohoto filmu přesně vyleze, když začínal točit. A vylezl z něj další příspěvek Světlé straně. Marťané vypadají i se svými pistolkami přesně jako kdyby se vyloupli z béčkového bijáku let padesátých. Celou dobu se nacházíme někde na pomezí parodie, pocty béčkovým filmům a ozdravného blbnutí schizofrenické duše.

Není tu nouze o typické burtonoviny. Příkladem budiž hlava ufrfňané televizní redaktorky, marťany transplantovaná na tělo jejího psíka, neodradivší tímto nijak jejího nápadníka, taktéž již tou dobou bez těla, od dalšího dvoření, což nad jiné dokazuje pořekadlo o všepřekonavosti opravdové lásky nikterak nemyslící na pozoruhodné sexuální aspekty z této změny plynoucí.

Herecké obsazení je snem každého režiséra. Projděme si jen začátek seznamu: Jack Nicholson, Glenn Closeová, Annette Benningová, Pierce Brosnan, Danny DeVito, Michael J. Fox atd. Takováto squadra se sejde vskutku výjimečně.