Pornografie tvoří zvláštní odrůdu kinematografie. Je všeobecně považována za sprostou a nízkou, ale každý slušný člověk jí má doma metráky, resp. Gigabyty. Čím to? Buď jsme všichni hovada nebo se jedná o lidskou přirozenost.
Každopádně pornografie tvoří neprávem opomíjenou část filmového spektra. Stěží lze popřít, že téměř každý pornofilm splňuje základní pravidla scénáristiky: úvod, zápletka, vyvrcholení a závěr. Mnohdy je dějových zvratů a vyvrcholení víc než v Agátě Christie.
Pokud si projdeme 10 pravidel manifestu Dogma '95 určeného pro ortodoxně umělecké filmy, seznáme s podivem, že pornotvorba jich splňuje daleko více, než kerékoliv z děl dogmatických vyznavačů. Neobstojí ani tvrzení, že pornofilmy jsou pouze povrchní a nejdou dostatečně do hloubky, prokazujíce často hloubku až dechberoucí. Taktéž argument, že porno nám nesděluje zásadní věci jest diskutabilní. Kolikráte takový filmový inťouš odchází z pornoprojekce poučenější, než z celé Felliniho filmografie.

Přímočará a nekomplikovaná akce, žádné jinotaje či symbolika a nesporná atraktivita, to jsou hlavní devizy, které jednoznačně řadí porno ke Světlé straně.

Pornofilmy ve všeobecnosti dělíme na soft a hard.
Kategorie první se snaží oblouznit diváka dokonce i nějakým dějem či příběhem. Pravidlem bývají nablýskané rekvizity a lidé v pěkných šatech, kteří se snaží více či méně zdařile předstírat pohlavní akt. Jedná se o filmy, které může ostýchavá matka pustit své náctileté dceři, mylně se domnívajíc, že jí tímto přivodí poučení. Ale kvalitního zásunu se tu člověk nedočká, vidět jsou zpravidla jen mocně vzdychající obličeje či dmoucí se ňádra. Tento druh pornografie shledáváme naprosto opovrženíhodným.

Pod termínem 'hard-core porno' se už většinou skrývá obyčejná mrdačka. Tato kategorie netají zhola nic, ba naopak, místy je vidět až téměř do žaludku ze všech světových stran. Tvůrci jsou nesmírně vynalézaví. Kromě tradiční soulože muž-žena jsou k nalezení orály, anály i další otvorové tělesní, různé grupáče, polohy krkolomné tak, že už ani netušíme komu co patří, spousty bizarních pomůcek, ženské či mužské skupiny, lidé naolejovaní či pokrytí vším možným, převlečení za medvěda i Hitlera. Ženské bachraté i hubené, s gigantickými silikony i bez nich, transvesťáci, chlapi se všemi možnými velikostmi stříkajícími jak při požáru, akce pod vodou, v letadle nebo na stromě. Dále pak zvířata, sochy, děcka, pissing, fisting, koprofágo a podobné výstřelky pro fajnšmekry. Málem bychom zapomněli na sado-maso se zcela specifickou kapitolou zvanou snuff, tedy sadistická porna, v nichž jsou oběti týrány a zabíjeny. Tyto filmy jsou ovšem opředeny rouškou bájí a pověstí, pokud někde uvidíte krev, jedná se téměř jistě o kečup či šikovný trik.

Jak vidno, fantazii kladou meze snad jen zákonodárci. I přes tuto pestrou škálu ovšem problémem pornoprůmyslu zůstane variabilita. Sex bude vždycky jenom tam a zpátky a všechno už tu tisíckrát bylo. Ať se péčkaři snaží sebevíc, vymyslet něco nového je téměř nemožné a vše bude pokaždé jen další variantou téhož. Ale variantou skvěle stravitelnou, koneckonců i kvalitní biftek můžeme často. Ženy s předstíraným odporem nahlédnou, jak vypadá třiceticentimetrové dělo v rozkroku doma sotva desetinu majíce, muži se přesvědčí, že žena může vypadat i jinak, než jejich kostnatá držitelka dvou doktorátů. A můžeme chtít od filmu víc, než továrnu na sny?