Stárnoucí americký herec přijíždí do Japonska za účelem natáčení reklamy. V cizím světě si připadá cizí. Naštěstí potkává mladou absolventku filozofie, kterou zanedbává manžel, velmi vytížený módní fotograf. A tak se dva cizinci postupně sbližují. Ale ne zase moc.

Dejme teď slovo kritice: 'Málokdy se vidí tak inteligentní, půvabný, opravdu krásný film. Až se zdá, že pouze jeden Oscar za scénář je trochu málo.'

Uveďme si několik věcí na pravou míru. V prvé řadě je film dvakrát delší než by být měl. Někdo někde sedí, civí a mlčí, aniž víme proč. Je tu spousta dlouhých a zbytečných scén, kterým by jednoznačně prospělo, kdyby skončily na podlaze střižny. Takhle film svou rozvláčností postupně diváka ukolébá do všeprostupující nudy. Navíc když je už od začátku jasné, že nám autorka chce sdělit, jak odcizení navzájem jsme v tomto postindustriálním světě. Což je objevné a stěží se najde šest set režisérů, kteří podobné téma točili před ní.

Ale abychom zase nekřivdili přes míru - film táhne charisma vynikajícího 'Krotitele duchů' Billa Murraye a Scarlett Johanssonová je sladká jako nacucaná malina. Skutečně bych rád poznal chlapa, který by ji v Billově situaci neojel. Jenže to už by nebyl tak inteligentní, půvabný a opravdu krásný film.

Režie se ujala S. Coppolová, dcera slavného Francise F. Coppoly. Domníváme se, že narodit se s tímto jménem je pro filmaře prokletí zvící rodu Baskervillů. Ubohá Sofia je zřejmě už navěky odsouzená točit existencionální filmy. Pokud nepřijde nějaký Princ a kletbu nezlomí.