Zapadlou vesnici v horách napadnou vyhladovělí vlci a roztrhají všechny ženy a děti. Přežije jediná, mladá nevěsta Verona, porodivší v následném chaosu malou Veroniku. Ta zaslíbena jest desetiletému zachránci Goranovi. Po letech ale přijíždí do vesnice městský cirkus plný žen a venkovanům, za ty roky dozajista lačnícím po porozumění a citu, svítá nová naděje na znovuoživení osady. Zároveň ovšem vzplanou potlačované plamínky závisti a nenávisti, které postupně mění hříšnou osadu v peklo.

Nebyl by to Jakubisko, aby jeho film nebyl poselstvím o čemsi. Tentokrát to má zřejmě něco společného s Nostradamem a biblickou apokalypsou. Vše je nejednoznačné, víceznačné ba i mnohoznačné. A trvá to dvě a půl hodiny. Každý si může najít svou interpretaci, tudíž je film ideálním pařeništěm pro intelektuály. Jenže když si v něm každý může najít svůj smysl ještě neznamená, že nějaký smysl má.

Pro své zarputilé umělecké postoje bývá Jakubisko dokonce často označován hanlivou přezdívkou 'Fellini východu'. To už je snad příliš, pro nás zůstává spíše talentovaným režisérem svedeným na scestí Temnou stranou. Takovým Anakinem Skywalkerem slovenského filmu.