Obstarožní třicátnice Erika je přes den uznávanou profesorkou klavíru. Za maskou důstojnosti se ale skrývají nekontrolovatelné sklony k perverzím různého charakteru, jako například sebemrzačení či šmírování obšourníků jiných. U klavíru se naše pyjanistka seznamuje s mladým Walterem a nezůstane jen u sonát. Jenomže její potrhlé sexuální ražení se brzy projeví a začíná postupně měnit vztah v menší psychické i fyzické sado-maso.

Francouzská kinematografie vyniká potřebou neustále se vyhraňovat proti nenáviděnému Hollywoodu a americkému imperialismu. A taky být nekonvenční, nekonformní a nějakým způsobem ne. Tudíž její výplody povětšinou hlubokou Temnotou zavánějí. V Pianistce se všichni chovají jak praštění a vztahy fungují tak, že by film mohl směle natočit nějaký český rozervanec. Snaha tvůrců šokovat za každou cenu vede u diváka až k nekontrolovatelným záchvatům smíchu, jako například ve scéně, kdy se hlavní hrdinka pokouší znásilnit vlastní matku. Nic proti, jenže tato komedie trvá 130 minut a bere se smrtelně vážně.

Ale nezatracujme Francii úplně. Kromě úchyláckých učitelek klavíru naštěstí oplývá i navýsost normálními lidmi, jako je například Fantomas či Belmondo.