Rytíř Antonius se vrací po 10 letech z křižácké výpravy se svým sluhou zpět do rodného Švédska. Cestou narazí na Smrt, kterou ale, jsa dobrým šachistou, duchapřítomně ukecá na partii šachu. Ví, že jeho osud je nevyhnutelný, ale chce si vysloužit pouze odklad, aby mohl najít Smysl života. A hlavně Boha, neboť stále volá do temnoty a nikdo se neozývá. Během partie potkává potulné herce a seznává, že to co hledal, v prostotě a lásce vězí. Taktéž miska jahod a krajáč mléka jeví se důležitějšími než celá víra.

Jak vidno, film s biblickým názvem se zabývá zásadními otázkami lidské existence a hledáním Boha. A dokonce nabízí jakés takés odpovědi.

Výše uvedené zní značně odpudivě, ale realita není až tak strašná. Určité kouzlo se filmu nedá upřít. Odhlédneme-li od povinné nudy a pomalého tempa, musíme přiznat, že některé meditace a dialogy dávají i smysl. Ovšem skutečně jen některé. Junger bursch Max von Sydow v roli rytíře má charismatu na rozdávání, jeho sluha je občas i vtipný a filmu kupodivu sedí černobílost. A dokonce se povedla i Smrt.

Ženy jsou všechny krásné až nepřirozeně a co hlavně, do 13. století přinášejí módu a vzhled roku 1957. Na tomto místě nelze nezmínit bolest prostupující snad celou kinematografii. Ženy jsou krásné a namalované vždy i po probuzení a to už spíše ve světlo v temnotě věřiti budeme.

Nicméně pokud jste přesyceni Terminátory, zkuste na slehnutí Sedmou pečeť. Nic tím neztratíte, je lepší než většina existencionálních dření.