|
Výchozím bodem pro výstup je Tatranská Polianka, ale ještě lepší variantou je rovnou Sliezsky Dom. Dá se objednat taxi za na Slizáka za 20 EUR (včetně zpátečního svozu, r. 2018) a tím si ušetřit 1:45 hod. nudného stoupání po šutrovité cestě.
Martinka má dvě základní varianty - plnou z Polského hřebene a kratší bez Velického a Litvorového štítu. V prvním případě je třeba upozornit, že z Velického štítu se slaňuje, protože směrem k Litvorovému štítu z něj spadá ostrá a exponovaná hrana, jejíž slézání by bylo pro pokročilé.
Popisovat celou trasu je poněkud ošidné, protože jakákoliv slova těžko přiblíží poměrně chaotickou realitu, která nás na hřebeni očekává. Tento se skládá z věží, věžiček, šutrů, sedélek, žlabů a různých dalších horských vylomenin. Lezec, třímaje na nástupu v rukou podrobného průvodce, je zpravidla během první čtvrthodiny kompletně ztracen a netuší, jestli ta obluda před ním je Malá Litvorová veža, Lučivnianská veža nebo Sněžka. Takže nejlepší přístup je prostě nastoupit a hledat nejschůdnější cestu po vlastní ose. Ta často nevede přímo po hřebeni, ale víc na straně Velické doliny. Ale to už je na každém, jak moc puritánskou variantu výstupu zvolí.
Z Tetmajerova sedla vede k vrcholu výšvih s krásným, lehkým a přitom vzdušným lezením (foto 7). A jako třešnička na dortu následuje tenký 200 metrový, téměř vodorovný, hřeben na vrchol (foto 8).
Sestup probíhá Batizovským žlabem, jako při 'normálním' výstupu na Gerlach (foto 9).
Martinka se dá lézt i sólo, aniž by člověk byl špičkový lezec. Je třeba se ovšem připravit na ztíženou orientaci a morálovější vzdušné úseky. Co se týká vybavení: přilba - určitě ano. Lezečky - nejsou nutné, ale velmi doporučeníhodné. Prostředky na slaňování (lano, sedák, smyce, karabina, osma (kyblík)...) - nutné při plné variantě na již zmíněný Velický štít. A ještě je tu jedno místo - asi 4-5 metrová plotna přibližně uprostřed hřebene, které se nedá dost dobře vyhnout a která se také slaňuje (jsou nad ní erární smyce). Dá se slézt, ale je to tak za VI. Ovšem pouze 2-3 kroky (foto 6).
Jak již bylo řečeno, hlavní záludností Martinky je orientace. Tudíž pokud se do ní hodláte pustit bez horského vůdce, je radno ji absolvovat za dobrého počasí a viditelnosti. Pak poskytne zážitek, na který se nezapomíná.