|
|
| 1. Z doliny Zadných Meďodolov | Obtížnost: CH |
Z Tatranské Javoriny pokračujeme po 
do Doliny Zadných Meďodolov. Mineme myslivnu v Galajdovej Poľane s odpočívadlem a pokračujeme ještě asi 200m. Zde na konci louky
u lesa značku opustíme a zabočíme doleva. Po louce dojdeme k dřevěnému srubu. Kolem něj vede poměrně široká pěšina. Pokračujeme
po ní dále do žlabu s vyschlým potokem. Zde se nedáme zmást, že cesta zahýbá ostře doleva a pokračujeme po ní dále. Pěšina se
postupně mění v serpentinovou lesní cestičku vedoucí až pod výrazný skalní pás, který se táhne od Muráně až za Ždiarskú Vidlu.
Paralelně s tímto pásem pokračuje i naše pěšina, kterou se dostaneme až pod Havranie sedlo
(foto 1).
Zde se nachází jedno z mála slabých míst ve skalní hradbě - travnatý skalní průduch
(foto 2, 3).
Opustíme pěšinu a zarostlým, avšak nikoliv neschůdným žlabem pokračujeme
průduchem až na Havranie sedlo. Svah je travnatý, prudký a nepříjemmný, obzvlášť pokud je tráva mokrá. Nejsou zde ani
stopy po pěšině.
Z Havranieho sedla vystoupíme bez větších problémů doprava po hřebeni na vrchol. Nemusí se přelézat ani žádné skalky. Sestup vede stejnou cestou.
| 2. Přechod Havrana a Ždiarskej Vidli přes Tristárske sedlo | Obtížnost: I+ |
Z vrcholu Havrana sejdeme několik set metrů směrem k Havraniemu sedlu. Dále traverzujeme po jižních svazích Havrana k Tristárskemu sedlu. Svahy jsou nepříjemné, strmé, travnaté, ale nikoliv nebezpečné. Následuje přechod krásného Tristárskeho sedla s občasnými známkami cesty. Prudší krpál ve druhé části přechodu obcházíme zprava. U Ždiarskej Vidli následuje jediné těžší místo. Nejprve je třeba pod Vidlou přejít exponované sedélko a poté přelézt skalku. Není zvlášť obtížná (I+), ale vápenec je dost zvětralý. Tím obtíže končí a na Vidlu už vede snadný svah.
Sestup z Vidli na Široké sedlo už probíhá po dříve značené cestě, která je i dnes jasně patrná včetně žlutých značek.
Připomeňme ještě, že Belianské Tatry jsou od roku 1978 uzavřeny.
