1998 Samonáklad 54 min.

01. Starý kokot 02. Rolník a rorýsek 03. Doba je zlá 04. Neviděli jste tu prosím Andělu? 05. Radovánky hašišáka Bezkuláka 06. Tragédie skalní 07. Citonice 08. V továrně 09. Nikdo to neocenil 10. Pan Klamperna 11. Nádherný léto 12. Žebrácká 13. To se nic dělat nedá 14. Pilný Fanouš

První zářez. Jenom kytara a zlato v hrdle. Zvuk sice připomíná spíš plechové umyvadlo, ale kupodivu to moc nevadí. Dostojevskýmu přece taky neublíží vydání na toaleťáku. Kokota starého, Andělu nebo Hašišáka bezkuláka Záviš pořád hrne na koncertech. Mimochodem - Starého kokota psal, když mu bylo kolem čtyřicítky.

I když vím, že pro mnohé z vás to bude těžké k pochopení,
já jsem starý kokot, to je seznámení.
Jsem starý kokot, no a co má být,
za tohle mě přece nemůžete odsoudit.
Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý
Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý

Na to nemusíte jezdit ani do ciziny,
abyste vyslyšeli ty moje kokotiny.
V putyce jsem dnes a denně, kdybyste se ptali,
stačí se jen špiznout a tam já, ten kokot starý.
Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý
Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý

Zejtra budu chrápat zase někde za plotem,
co také se mnou, se starým kokotem.
Ještě, že mně občas zbylo na nějakou ludru trochu páry,
i když na mě sem tam křičí - hele, kokot starý.
Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý
Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý

Hlavně, že to ještě frčí, hlavně, že to pálí,
to potom i zapomenu, že jsem kokot starý.
Funebráci na mě kynou, připravují máry,
oni kurvy dobře vědí, že jsem kokot starý.
Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý
Vari, vari, vari, vari, vari, vari, já jsem kokot starý
Kokot starý


Svážel rolník, svážel seno, když mu spadl na rameno chcíplý rorýsek.
Pravděpodobně chcíp v letu, dal sbohem tomuhle světu, odrazil se od ramene na písek.
Rolník sebou silně trhnul, zmateně se na zem vrhnul vedle rorýska.
Pak ohmatal jeho peří, ze země se zvedl ztěží, zjistil, že ten nebožák již nepíská.

Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel
A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel
Tohleto rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka nervově zchromilo
Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným

Rolník zvedl ptáčka z písku, nedotknul se ani řízku od přítele z hor.
Poté propukl v pláč silný, dlouze plakal dělník pilný,
až den pokryl černej chmurnej flór.
Nese nese ptáčka domů, do chaloupky blízko lomu rolník plačící.
Položil jej na lavici, zavřel dveře na petlici, slzy kterak koule na líci.

Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel
A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel
Tohleto rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka nervově zchromilo
Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným

Nejprve vzbudil babičku, potom ženu, dceru, vnučku, rukou třaslavou.
Jak rorýska uviděly, v mžiku na zem popadaly, ve svých srdcích s ránou krvavou.
Ráno, když se rozednilo, na chalupu hrůzu vlilo slunce červené.
Smrt si odnesla babičku, potom ženu, dceru, vnučku, rolník v šoku zpíval na seně.

Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel
A proč mně na záda vlít, když náhle chudáček zašel
Tohleto rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka nervově zchromilo
Sliny mu z úst vytékaly proudem šíleným


Doba je zlá, podřízli čokla kudlou zahnutou, ani neblafnul, ani nezavyl,
ani nezavrčel, ani se nezježil, ba ani neposkočil.
Doba je zlá, ukradli česnek, mrkev, cibuli, petržel, celer, uchystali lák,
stáhnuli čokla do toho láku pak, ano už je tomu tak.

Každej to válí jak jen se dá, a buďme rádi, že není hůř.
Každej to válí jak jen se dá, doba je zlá, doba je zlá.

Doba je zlá, vrazili čokla z láku na pekáč, a kolem trouby mlsně chodili,
vesele zpívali a pevně doufali, že ho nepřesolili.
Doba je zlá, vytáhli čokla na dřevěněj stůl, nakrájeli chleba, sundali čepice,
potom ho zmařili, chutnal velice, zejtra šlohnou slepice.

Každej to šoulí jak jen se dá, a buďme rádi, že není hůř.
Každej to šoulí jak jen se dá, doba je zlá, doba je zlá.

Doba je zlá, podřízli čokla kudlou zahnutou, ani neblafnul, ani nezavyl,
ani nezavrčel, ani se nezježil, ba ani neposkočil.
Doba je zlá.


Neviděli jste tu prosím Andělu, tázal jsem se já v putyce k večeru,
copak ti zas kamaráde drahej slíbila ta přitroublá svině Anděla?
Až já si svou dávku rumu vypiji, za cecky pak vytahám tu bestii,
takovýhle struky se dnes jen tak nevidí, každej je tý děvce závidí.

Andělo, ty kurvo!
Svině mokrá, držko přiskříplá

Pane pingl nalejte mi kořalu, teče to z tý flašky jaksi pomalu,
já mám žízeň, věřte mně jak koza prašivá, kladně se zde jazyk polívá.
Potom jsem se já dozvěděl vod hostů, že pět pionýrů včera u mostu,
hrabalo do vystrčené holé prdele, jež patřila svini Anděle.

Andělo, ty kurvo!
Svině mokrá, držko přiskříplá

Za chvíli se dveře pajzlu rozletí, Anděla v tom čochu stane vzápětí,
Cyrila, co u dveří stál chňapla za péro, houkla, "já chci jebat mizero!"
Silák Cyrda vyrval nohu ze stolu, přes židli pak přehnul svini Andělu,
pomazal tu nohu v mžiku ještě hořčicí, pigloval tu kurvu ječící.

Andělo, ty kurvo!
Svině mokrá, držko přiskříplá

Já jsem pak přiskočil k zohlé Andělé a natrh jsem jí těsný triko vesele,
jak dva žoky chcánek se jí cecky vylily, až se hostům hlavy zježily.
To vám byla podívaná vážení, číšník slintal, kolem samé funění,
Anděla, ta řvala jako Honda přátelé, noha čouhala jí z prdele.

Andělo, ty kurvo!
Svině mokrá, držko přiskříplá
Jé jé
Svině mokrá, držko přiskříplá


Městským parkem táhne se, v ruce mu chraptí magneťák,
jemné uši třeste se, táhne se Hašišák Bezkulák.
Popsaný triko fixama a v mastný řepě lupy,
vodflusne si placama, v uhrovitým ksichtě výraz tupý.

Hašišák Bezkulák, bacha kámo na rypák
Hašišák Bezkulák, má fungl novej boxerák
Stočenej, měděnej, teď je mu hej

Kol dokola a dokola kol, samá bezedná nuda.
Srdce mu svírá tesk a bol, vod tý doby co je v báni ruda.
Jak tak lozí ramena sehnutá, vykřikne náhle "Už to mám!"
Pryč bude nálada mrzutá, radovánky tutový uspořádám.
Pozvu tam Holenu, tu co chlastá vokenu
a toxikomana Jelimana, prášky a téčko seženu,
seženu, jakožto i vokenu.

Za městem na zahradě, ignorujíce práci,
tam na vypáčejný chajdě, sešli se kompletní hašišáci.
A zasedli na židle dubové a vosolili magneťák,
vytáhněte čikuli volové, vosopil se na ně hned Bezkulák.
Vod zákládů chvěje se chajda, to je k čertu paráda
a zkušený toxikoman Jeliman, jest již silně zdopován.
Konečně, algeny konzumuje horečně.

Těžkej nářez, Zepici a Queen, hašišáci poslouchají zasněně,
Bezkulák bigbítu věrný syn, přehazuje kazety zkušeně.
To se nám to betálně fetuje, vece hlasem chraptivým Holena
a již pracka Jelimana putuje mezi Holeniny kolena.

Hašišák Bezkulák, ztuhl jako sněhulák
Po něm padla Holena, před ní ovšem Okena
A Jeliman, ten lehl poslední zfetován


Nahoře ve skalách, tam co žije kamzík bledý,
udeřil blesk kulový do té chaty rekreační,
bledý kamzík to viděl.

Zahořela chata, plameny šlehaly kruté,
nahoře ve skalách, lidé naříkali prudce,
bledý kamzík je slyšel.

Ohé, ohé, ohé, ohé, ty kamzíku bledý
Ohé, ohé, ohé, ohé, tragédie skalní

Už chytla i střecha, jak kohout červený řádil,
pak všem rekreantům hořely kulaté hlavy,
bledý kamzík to tušil.

Za hodinu za dvě, popelem již slehla chata,
tragédie skalní, dým se z místa činu linul,
bledý kamzík jej cítil.

Ohé, ohé, ohé, ohé, ty kamzíku bledý
Ohé, ohé, ohé, ohé, tragédie skalní


Přál bych si bydlet v Citonicích, přál bych si bydlet v Citonicích.
Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím.

Chtěl bych tě potkat v Citonicích, chtěl bych tě potkat v Citonicích,
Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím.
Nevím už nic a je mi líp, nevím už nic, co na to říct než dosti.
Nevím už nic a je mi líp, než kdybych věděl pár šikmých podrobností.

Chtěl bych tě týrat v Citonicích, chtěl bych tě týrat v Citonicích,
Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím.

Chtěl bych tě zabít v Citonicích, chtěl bych tě zabít v Citonicích,
Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím.
Nevím už nic a je mi líp, nevím už nic, co na to říct než dosti.
Nevím už nic a je mi líp, než kdybych věděl pár šikmých podrobností.

Chtěl bych si užít v Citonicích, chtěl bych si užít v Citonicích.
Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím.

Přál bych si zhebnout v Citonicích, chtěl bych mít funus v Citonicích.
Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím.
Nevím už nic a je mi líp, nevím už nic, co na to říct než dosti.
Nevím už nic a je mi líp, než kdybych věděl pár šikmých podrobností.

Ptáte se proč, směle vám odpovím, ptáte se proč, nevím.
Nevím.


Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, stříhaly v továrně plech.
Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, stříhaly v továrně plech.
A hulily startky bez filtru a nadávaly mistrovi
do čoklů flekatých, hyen strupatých, sviní štětinatých.

To je teda zábava, to je teda svět, do továrny klusat v pět.
To je teda zábava, to je teda svět, do továrny klusat v pět.
A nafasovat solvínu a na tělo si narazit,
montérky mastné, komule těžké, v šatně zaplivané.

Jedna baba z Moravy, druhá baba z Čech, byly plné svrabu a blech.


Já prošel celou Moravou a zbrázdil i kus Čech,
i Slováky jsem navštívil, ale nikde neměl cech.
Dělal jsem těžkej bordel, ječel, šukal, pil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.

Sbíral jsem láhve vod chlastu už jako malej kluk,
všechny řády na školách mi byly zcela fuk.
Nejednoho mravence jsem lupou upálil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.

Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, duševní troska.

Jednou jsem taky fotbal hrál v jakýmsi utkání,
pro deset diváků to prý bylo zklamání.
Do kulí jsem sudího kop, von zápas ukončil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.

Já klempíroval s kapavkou, to už je sada let,
nikde jsem však ani necek a zbavil se ji hned.
Lozil jsem po mejdanech a nic nezablil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.

Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, duševní troska.

Taky sem makal v terénu a v maringotce spal
a na rvačky po putykách více méně sral.
Vejplata mně vydržela den, dva, o nic dýl,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.

Hulil jsem jako buldozer v obrátkách nejvyšších,
bagoval a šňupal tabák až téměř ztratil čich.
V noci jsem si na hulení i budíka točil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.

Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, duševní troska.

Chodil jsem se starší babou vo třicetdva let,
vod mládí šlapala chodník a to není med.
Dokonce jsem s prostitutkou i pár roků žil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.

V pakárně když pobejval jsem, skvělé to časy,
práškama nás nacpali za každýho počasí.
Mňoukal jsem jak kočka, kafe na hlavu si lil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil

Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, duševní troska.
Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, jó, duševní troska.


Přišel pan Klamperna do kavárny Lucerna,
posadil se k jedné hodné paní.
Objednal kořalu, cucat jal ji pomalu,
vilným zrakem táhle číhal na ni.

Baba je nádherná, myslí si pan Klamperna,
rozrušením začal práskat kníry.
coby lev salonní strčil hlavu těsně k ní,
pan Klamperna nezná v ničem míry.

Požádal tu paní, zda by nemoh činit soulož na ní
Požádal tu ženu, zda by ji moh lisknout po vemenu
Požádal tu kurvu, zda by před ním neroztáhla vulvu
Požádal tu rajdu, zda by mu nepohonila strejdu
Požádal tu couru, zda by mu nevybáňala rouru
Požádal tu čubku, zda by mu nevyfučela trubku
Požádal tu štětku, zda by mu nevypráskala kladku
Požádal tu trosku, zda by mu nečoudila rákosku

Vodešel pan Klamperna z kavárničky Lucerna,
vyplněno bylo jeho přání.
Na tamním záchodě byl vysát v pohodě,
za tu službu brnkl kafe za ni.

Tahleta písnička, byť jen krátká, maličká,
náladu vám možná trochu spraví.
Jelikož to hoby má dnes vstřícné období,
přeji panu Klampernovi zdraví.

Požádal tu paní, zda by nemoh činit soulož na ní
Požádal tu ženu, zda by ji moh lisknout po vemenu
Požádal tu kurvu, zda by před ním neroztáhla vulvu
Požádal tu rajdu, zda by mu nepohonila strejdu
Požádal tu couru, zda by mu nevybáňala rouru
Požádal tu čubku, zda by mu nevyfučela trubku
Požádal tu štětku, zda by mu nevypráskala kladku
Požádal tu trosku, zda by mu nečoudila rákosku


Pomalu ti stáhnu kůži pravou dlaní,
pak se stáhnu hezky někam do ústraní.
Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, bez danění.

Ručičky si spokojeně za hlavu dám,
po pupku mi skáčou filcky a tak nejsem sám.
Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, a já se mám.

Ram pa pam pam
Ram pa pam pam

Tvrdí o mně kamarádi z pohraničí,
že mě má zvláštní láska k ženám jednou zničí.
Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, tak ať to fičí.

Tvrdí o mně kamarádi z kolonie,
že to nikdy se mnou žádná nepřežije.
Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, a to se žije.

Ram pa pam pam
Ram pa pam pam

Pomalu ti stáhnu kůži pravou dlaní,
pak se stáhnu hezky někam do ústraní.
Vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, ram pa pam pam,
vždyť je nádherný léto, bez danění,
vždyť je nádherný léto, bez danění.


Přišel žebrák na nádraží, unaveně koukal,
jak do sebe život bídu, v jednom kuse soukal.
Přišel žebrák na nádraží, na obvyklou štaci,
mašinky se usmívaly, byly na jiné koleji, měly svou práci.

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod

Žebral žebrák na nádraží, žebral, žebral, žebral,
iluze mu tenhle život, dávno všecky sebral.
Žebral žebrák na nádraží, se svým šedým stínem,
s větrem v roztrhaných kapsách, s touhou trochu se vopít laciným vínem.

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod

Chrápal žebrák na nádraží, chrápal, chrápal, chrápal,
černej blbec se na něho, nemotorně sápal.
Chrápal žebrák na nádraží, lavici dřevěný,
zdálo se mu vo mašinkách, znaven z té dlouhé denní žebrácké směny.

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod
Mašinky uhání s větrem vo závod


Pojď, vyhodíme si z kopýtka, až bude na stěnách praskat omítka.
Pojď, vyhodíme si z kopýtka, v dálce už bzučí sanitka.
Pojď, zahrajeme si kuličky, svět je tak legrační, i když je maličký.
Pojď, zahrajeme si kuličky, v dálce už piští kurvičky.
Pojď, dáme se zčerstva do díla, na rohu vobtáhnem tamtoho debila.
Pojď, dáme se zčerstva do díla, v dálce už řehtá kobyla.
Pojď, vytáhnem těžkou munici, párkrát si vyšijem jak staří profíci.
Pojď, vytáhnem těžkou munici, v dálce se třesou strážníci.

To se nic dělat nedá, to se nic dělat nedá, každýmu to stejně utíká.
Před tejdnem natáhla Žofka ráfy, včera zakopali Pepíka.

Pojď, vletíme ke mně na barák, sem starej bombarďák, rafan a rabiják.
Pojď, vletíme ke mně na barák, v dálce už bublá pohřebák.
Pojď, dostal sem už chuť na tabák, přivezli pod rypák mně celej náklaďák.
Pojď, dostal sem už chuť na tabák, v dálce už chrchlá tuberák.

To se nic dělat nedá, to se nic dělat nedá, každýmu to stejně utíká.
Před tejdnem natáhla Žofka ráfy, včera zakopali Pepíka.
Před tejdnem natáhla Žofka ráfy, včera zakopali Pepíka.


Pilný Fanouš, pilný Fanouš, právě se probudil ze spaní.
Pilný Fanouš, pilný Fanouš, právě se probudil ze spaní.
Zdálo se mu že není pilný, pilný, blbý a silný.
Pilný Fanouš, pilný Fanouš, neměl z toho ani chuť k snídani.

Pilný Fanouš, pilný Fanouš, vod rána záchody šůruje.
Pilný Fanouš, pilný Fanouš, vod rána záchody šůruje.
Hajzlbába, jeho šéfová, přátelsky se k Fanouškovi chová.
Pilný Fanouš, pilný Fanouš, image si na hajzlu pěstuje.

Franto, du bist majn grose buzeranto
Franto, du bist majn grose buzeranto
Majne líbe Franto, majne líbe Franto

Pilný Fanouš, pilný Fanouš, právě si přelízl pěšinku.
Pilný Fanouš, pilný Fanouš, právě si přelízl pěšinku.
Zdálo se mu, že jeho hajzly, přes noc zločinci majzli.
Pilný Fanouš, pilný Fanouš, měl z toho neklidnou vteřinku.

Pilný Fanouš, pilný Fanouš, nezná co je to vodpočinek.
Pilný Fanouš, pilný Fanouš, nezná co je to vodpočinek.
Večer když šichta se končí s láskou zamkne dveře zvenčí.
Pilný Fanouš, pilný Fanouš, drží se stranou všech slečinek.

Franto, du bist majn grose buzeranto
Franto, du bist majn grose buzeranto
Majne líbe Franto, majne líbe Franto
Fra Fra Fra Franto, du bist majn grose buzeranto
Fra Fra Fra Franto, du bist majn grose buzeranto
Majne líbe Franto, majne líbe Franto, buzeranto