2000 Samonáklad 55 min.

01. Cukrářská 02. Nemám čas 03. Ten život je tak krátký 04. Sežeňte mi slečinku 05. Znojemské vlakové nádraží 06. Vibrátor 07. Požár 08. Hele ty tam 09. Diskotéka Závorova 10. Nenázvuhodná prasečina 11. Pan Přemysl 12. Políváme jazyk 13. Firma Noční kozlík 14. Gambler 15. Parchante já bych tě! 16. Kde jsi, Máňo z pekárny? 17. Delikventova zpověď 18. Lambáda 19. Veselí bratři 20. Kdyby mě někdo sháněl

I napodruhé Záviš jen s kytarou. Zvuk je o hodně lepší a texty skvělé. Nejvíc potěší vlajková loď Prasečina, pak vážnější Kdyby mě někdo sháněl a koncertní tutovky Cukrářská, Vibrátor, Pan Přemysl atd.

Cukráři, ty debile, naval laskominu,
nebo ti vykropím na držku močovinu.
Cukráři, ty debile, laskominu mázni,
a potom pro mě za mě třeba zmizni.

Máš tady šátečky, věnečky, trubičky, rakvičky, kuličky
a já nevím jak se ty sajrajty nazývají.
Tak trochu zaber a něco mi vyber a bleskem to naber,
nebo fakt rozepnu punt, to slibuji.

Cukráři, ty debile, už se začne stmívat,
jak se tady plazíš, nemůžu dál se dívat.
Cukráři, ty debile, kde tě vyhrabali,
kdyby ti kule a prdel raději rozkopali.

To že jsi pitomec není přec nakonec taková nová věc,
stejně nemám na ty sajrajty prachžádnou chuť.
Skočím si za chvíli naproti do Billy pro klobás z kobyly
a ty jeden polozmrde dál se tu kruť.

Cukráři, ty debile, kydni na koninu
nebo ti vykropím na čuňu močovinu.


Začíná už chladno být, klesá teploměr,
copak je to za bordel, běžte zatopit.
Vemte si pár polínek, co tu stále čumíte,
oheň hned rozdmýchejte, nerozumíte?
Vám aby se muselo, všechno říkat devětkrát,
já sám rád bych zatopil, nemám ale čas.

Já nemám čas, jsem zaneprázdněný,
nemám čas, já musím koukat do stropu.
Než na mě přijdou silné vidiny,
a proto musím koukat, johohoho, do stropu celé hodiny.
Celé dlouhé hodiny, inu vidiny.

Krutá zima zalézá pórama až do kostí,
to již nelze unésti, to je neštěstí.

Mmm, nemám čas, jsem zaneprázdněný,
já nemám čas, já musím koukat do stropu.
Než na mě přijdou silné vidiny,
a proto musím koukat, johohoho, do stropu celé hodiny.
Celé dlouhé hodiny, inu vidiny.


Kurva!
Kráčel muž lesem, lesem, lesem, kukala žežulička,
trylkoval slavík, slavík, slavík, zkrátka jedna básnička.
Sluníčko svítilo na cestu, kráčel navštívit svou nevěstu,
ten život je tak krásný, ano krásný.

Jak si to kráčí, kráčí, kráčí, po té lesní pěšince,
za zpěvu ptáčků, ptáčků, ptáčků, ke své milé slečince
Najednou lízla ho pepka, no a byl v prdeli hnedka,
ten život je tak krásný, ale krátký.


Sežeňte mi slečinku a já vám ukážu
vobrázkovou knížku od pana Jirky Trnky.
Pan Trnka byl velice obratným kreslířem,
přesvědčte se sami, pod nosem měl kníry.

Sežeňte mi slečinku a já vám zatančím
na poblitým stole peruánský tango.
Budu dupat kurevsky a dám si hodně záležet,
abych vzbudil dojem hlazeného pána.

Sežeňte mi slečinku a já vám ukroutím
prvotřídní čaras až vod Pakistánu.
To si pane šmáknete tohle vám zaručuji,
oči vám vylejzat budou hezky z důlků.

Sežeňte mi slečinku a já vám naleju
speciální odvar z durmanových květů.
Dopředu vám slibuji jedinečný zážitek
spojený s nádherným táhlým bezvědomím.

Sežeňte mi slečinku, to je jedno jakou,
já se jí představím pod falešným jménem.
K řece spolu půjdeme a tam se jí budu dvořit,
pak ji lapnu za požirák a vyráchám v té řece.


Vystrč prdel lásko má, kamarádi čekají,
už sou všichni nervózní, nenechej se přemlouvat, má lásko.
Můžeš si vlézt na židli, ze židle rovnou na stůl,
tam i lépe vynikne tvoje prdel špekatá, má lásko.

Znojemské vlakové nádraží je tak smutné téměř chcíplé
a jakoby zaminované, bohem odstrčené
Znojemské vlakové nádraží

Vypněte ten tranzistor, ať už nás nic neruší,
baterky jsou stejně již unavené co říkáš, má lásko.
Dovalte sem rybízák, uvolní se nálada
a společenské hráze padnou jako nevěstka, má lásko.

Znojemské vlakové nádraží je tak smutné téměř chcíplé
a jakoby zaminované, bohem odstrčené
Znojemské vlakové nádraží

I pan Adolf již je zde, má dokonce i nové
květované trenýrky, to je ale elegán, má lásko.
Vystrč přece již tu řiť, na co déle otálet,
už je tři čtvrti na pět, skončily ti měsíčky, má lásko.

Znojemské vlakové nádraží je tak smutné téměř chcíplé
a jakoby zaminované, bohem odstrčené
Znojemské vlakové nádraží


Pohozený vibrátor, též robertek přezdívaný,
na smeťáku odhozený leží.
Motorek má spálený, zavařený, roztečený,
opravit jej podaří se stěží.

Svou funkci již vykonal, deset let byl v pernamenci,
nejrůznějším ženám radost dával.
Měl jedenáct rychlostí, uložen býval v kredenci,
téměř vůbec se nezasekával.

Dvě kulaté baterky hnaly přímo k zběsilosti,
dovezený až z daleké Číny.
Čtyři roky záruky a to je víc než dosti,
měl ten náš masturbátorek činný.

Nyní kousek vod hovna, zpod pičpantu vod prdele,
odevzdaně unaveně trčí.
Jeho éra skončila, postavení míval skvělé,
už si chudák stará nezavrčí.


Roj strakapoudů krouží nad malou vesnicí
a pod jejich křídly lze spatřit malý domek hořící.
V dálce již se vyjevení hasiči noří,
již je to tak, hoří, ano hoří.

Čípak byl to domek pod těmi kroužícími strakapoudy,
čípak byl to domek, který vytrhl polekané hasiče z doby.
Tohleto vám lidé drazí nepovím,
jekoliž to bohužel já sám nevím.

Tu neveselou příhodu vyprávěl v kupé ve vlaku,
jeden inteligentní muž v krásném nažehleném saku.
Každý z nás měl mi, to mi věř, ústa dokořán a já též,
čekali jsme co bude dál, načež muž v saku pokračoval.

Z hasičské hadice voda na požár proudem tryskala
a jedna postava z toho domku hlasitě křičela.
Ach bože, bože, jaké je tu vedro dnes,
jeden z těch požárníků do toho domku potom vlez.

Pak již vyprostili seškvařenou zuhelnatělou postavu,
která byla ihned poté odepsána ze stavu.
Kolem kroužících strakapoudů oblaka dýmu plula,
byla tam vysoká temperatura.

Tu neveselou příhodu vyprávěl v kupé ve vlaku,
jeden inteligentní muž v krásném nažehleném saku.
Každý z nás měl mi, to mi věř, ústa dokořán a já též,
čekali jsme co bude dál, načež muž v saku vystupoval.


Hele ty tam, ty v tej zasypenej vodrbanej bundě,
přijď večír k nám, představím tě svojí vypatlaný kundě.
Neboj se nic, ta je dávno zvyklá na kdejaký hrůzy,
bude nás víc, přestaň už ty vole smrkat do tý blůzy.

Ještě tu s námi po vlnkách pluje,
ještě se vznáší a jak vítr duje.
Ještě se září na temný sluje,
ještě tu žije poezie.

Hele ty tam, ty co z posledních sil bliješ do kanálu,
přijď večír k nám, můžeš moji čubku prznit do análu.
Neboj se nic, rejžákem ji řádně vydrbeme v neckách,
vyjde nám vstříc, nezapomeň si vočistit šavlu v keckách.

Ještě tu s námi po vlnkách pluje,
ještě se vznáší a jak vítr duje.
Ještě tu září na temný sluje,
ještě tu žije poezie.

Hele ty tam, co se zvoblajdanej válíš po chodníku,
přijď večír k nám, aby ta špindíra nevyšla ze cviku.
Neboj se nic, když jen cekne hned dostane po zobáku,
zatím těpic, zejtra stejně zase pálim do lapáku.

Ještě tu s námi po vlnkách pluje,
ještě se vznáší a jak vítr duje.
Ještě tu září na temný sluje,
ještě tu žije poezie, poezie.


Včera byla u nás na vsi diskotéka,
pořádal ji traktorista Závora.
Návštěvnost byla více než převeliká,
dyť vlastně Závora světovej je docela.

Sešlo se tam mnoho lidí z družstva,
Závora je všechny dobře znal.
I pět hráčů ze zdejšího mužstva,
kterým trenér na tu akci volno dal.

A reprák, zesák, fošny, gramec, mikrák,
v sále to šumí, jó Závora ten umí.
To je žrádlo, to je maso, Závoro, ty seš prostě eso.

Kromě diskžokeje středem zájmu ještě,
byl krmič Jouza jež tupej střih nahodil.
Co ten měl ženskejch tak to mě klidně věřte,
že by se každej vedle něj zahodil.

Nové montérky vypasované krásně,
v ústech startka, mobila vozdobou.
Vo tom muži daly by se psáti básně,
když kráčel na disko družstevní voborou.

A progresivní tanec, tančil Kuzma branec,
v sále to ječí, Kuzma na zemi klečí.
To je žrádlo, to je maso, Závoro, ty seš prostě eso.

Taková muzika se jen tak neuslyší,
v životě nezapomenu na tenhle hlas.
To když Závora šáh do svejch tajnejch skrýší,
a sálem zaznělo já miluji jen vás.

Poté se rozhostila nevýslovná vřava,
rázem šel stranou dokonce i Gott.
Závora pyšně seděl u přenosky zprava,
nezviklán čerstvou ztrátou svých pracovních bot.

A hrůzná pitka a na sále bitka,
zařval nakonec i na splátky gramec.
To je žrádlo, to je maso, Závoro, ty seš zkrátka eso.

Gou end gou, gou Závora gou
Gou end gou, gou Závora gou, jé

Včera byla u nás na vsi diskotéka,
pořádal ji traktorista Závora.
Návštěvnost byla více než převeliká,
dyť vlastně Závora světovej je docela.


Hned si padli do oka při prvním setkání,
voběma sršelo z očí pusté mrdání.
Bylo tomu na chodníku v jedné ulici,
ihned na ni vytasil svou lesklou hadici.

Kurva smrt, tohle je štencl, prohlásila hned,
to sem ještě neviděla na to vemte jed.
Začala prdelí kroutit, mlaskat rypákem,
udivena tak výtečným pevným čurákem.

Holá prdel, cecky, kule, štencl, pekáč
Kurva, totální a prvotřídní klepáč

Pravila že by to byla lupačka jak hrom,
vtom už mu rákoska stála jak na poli strom.
Doufám, že přijmete na kafíčko pozvání,
přitom měla na mysli festovní mrdání.

Šli spolu na kafe do kvartýru jejího,
hned za dveřma vystrčila lochnu na něho.
Nedočkavě se mu jazyk v držce tiše chvěl,
jak tu beranici starej smeták lízat chtěl.

Holá prdel, cecky, kule, štencl, pekáč
Kurva, totální a prvotřídní klepáč

Pak vytasil štencla a mlátil ji přes cecky,
nepřeji vám slyšet jaké to byly pecky.
Oba pištěli jak postřelení kamzíci,
měla štencla v hubě a on pizdu na líci.

Po třech týdnech policajti byt vypáčili,
při pohledu do pokoje se položili.
Utrženej čurák s kulema na vokně byl,
uhryznutý cecky v koutě to svět nezažil.

Holá prdel, cecky, kule, štencl, pekáč
Kurva, totální a prvotřídní klepáč


Jede pan Přemysl dráhou za svou paní,
už se vidí v pelechu jak skáče na ní.
Pan Přemysl je do paní zamilovaný,
její jméno na pyji má vytetovaný.

Bohužel má dlouhé jméno jeho paní,
jako prase trefené řval při tetování.
A když slunko zapadá nad květy jabloní,
pan Přemysl si ho každý večer nahoní.

A nachlazený kanárek v rezavé kleci píská
A jednonohý kašpárek do sebe vodku tříská

Přijel pan Přemysl dráhou ke své paní,
čekalo jej však nemilé uvítání.
Uvítání převtělené v rozčarování,
drobný trhovec z Asie skákal tam na ní.

Pan Přemysl přes brejličky smutně kouká,
jak jí ho tam šikmooký stánkař souká.
V bundě kterou včera koupil v jeho tržnici,
mrdl sebou vo kredenc a čapl mrtvici.

A nachlazený kanárek v rezavé kleci píská
A jednonohý kašpárek do sebe vodku tříská


Někdo sbírá vodznaky, jiný cizokrajné známky,
Možná že i ty taky, nějakého koně máš.
Někdo ježka v kleci má, jiný kanára či prase,
jestli vás to zajímá, my zas máme tenhle zvyk.

Políváme jazyk, políváme jazyk
Políváme jazyk, políváme jazyk

Když nás holka vopustí, splaší se hned někde jiná,
nikdy nás to nepustí, legrace je tenhle svět.
Ať je léto nebo mráz, ať padají kravská lejna,
tohle hobby je už v nás, jenom nikdy žádnej vzlyk.

Políváme jazyk, políváme jazyk
Políváme jazyk, políváme jazyk

A může se však také stát, že ti peníz dojde v šenku,
není za co polívat, velice těžká chvíle.
Číšník pak je nucený, vystavit ti úvěr tučný,
jazyk je zas smočený, v tomhle máme denní cvik.

Políváme jazyk, políváme jazyk
Políváme jazyk, políváme jazyk

Včerejší den krutý byl, nemohli jsme dospat rána,
nikdo jazyk nepolil, to je neopatrnost.
Hned se to však dohoní, seďneme ke stolu jářku,
už je slyšet pištění, už se ozývá zas ryk.

Políváme jazyk, políváme jazyk
Políváme jazyk, políváme jazyk

Až mrtvice zchromí nás, jistě někde poblíž sudu,
neskončí nám hodokvas, na to můžete vzít jed.
Invalidní vozíček, dopraví nás směle v krčmu,
polejeme jazýček, šplouchy stříky šplouchy střík.

Políváme jazyk, políváme jazyk
Políváme jazyk, políváme jazyk


Až kohoutek zakokrhá kykyrykyký
a ti dva pitomci v koutě přestanou už mrskat žolíky.
Až se myšlenky všeliké z hlavy vykouří,
duše bude jak kocábka na hladině plavat po bouři.

To bude ráno jak má být, můžete se klidně přesvědčit,
firma noční kozlík má na tohle cit.
To bude ráno jak má být, musíte jen trošku přižehlit,
firma noční kozlík ví jak překvapit.

Až muzika nařezaná lehce dohraje,
a do fachy budou brousit kolem nevyspalý partaje.
Až se v parádě a slávě zmáknou slečinky,
a na stole nezbudou už ani blbý slaný tyčinky.

To bude ráno jak má být, můžete se klidně přesvědčit,
firma noční kozlík má na tohle cit.
To bude ráno jak má být, musíte jen trošku přižehlit,
firma noční kozlík ví jak překvapit.

Až se zprásknou všecky startky, pivo vypije,
celá energie z těla úplně se na dno vybije.
Až všem na stůl padnou bendny ratatatatá,
všem pojede těžce z mordy, se zježeným krupónem jak prasata

To bude ráno jak má být, můžete se klidně přesvědčit,
firma noční kozlík má na tohle cit.
To bude ráno jak má být, musíte jen trošku přižehlit,
firma noční kozlík ví jak překvapit.

Kozlíku noční, moc tady neskákej po pokoji a spočni
Kozlíku noční, moc tady neskákej po pokoji a spočni
Kozlíku noční


Projel sem v automatech fotrovi všechny kačky,
teď už mi zbyly jenom posraný podvlíkačky.
To už jsem jako plejer byl dvakrát na léčení,
na sebe mohu říci, to ani k hovnu není, to ani k hovnu není.

Šukal sem s uklízečkou, válel se na posteli,
pacoše podobnýho ste lidi neviděli.
Chlastam sem slívku z flašky, chcával do umyvadla,
až blbá uklízečka na prdel z toho padla, na prdel z toho padla.

Sem těžkej gambler nejhrubšího zrna
Hňup z Moravy, cvok z Brna

Potom mi sdělil primář, pane jste vyléčený,
váš pobyt ve špitále déle již nemá ceny.
Vidím že zájmy vaše jinam se ubírají,
daňoví poplatníci vás plné zuby mají, vás plné zuby mají.

Povídám pane primář, vážím si práce vaší,
divím se že vám ještě v kedlubně neharaší.
Uklízečka mi vo vás nedávno povídala,
že jste ji jednou lízal až prý se rozplakala, až prý se rozplakala.

Sem těžkej gambler nejhrubšího zrna
Hňup z Moravy, cvok z Brna

Teď musím co nejdříve něco dukátů šlohnout,
pitomce nějakýho vo peněženku vohnout.
Jen aby v peněžence nebylo dvanáct kaček,
tak jako naposledy, dost bylo těchle sraček, dost bylo těchle sraček.

Když se vidlička zdaří a získám vobnos tučný,
já budu, kurev sedum, tak jako vždycky stručný.
Narazím rádiovku a hezky srazím paty,
nejkratší cestou půjdu zas mrskat automaty, zas mrskat automaty

Sem těžkej gambler nejhrubšího zrna
Hňup z Moravy, cvok z Brna


Parchante, já bych tě hvízl pendrekem,
že by ti parchante ruplo za krkem.
Parchante, já bych tě karabáčem vzal,
že bys ty parchante rohy šůroval.

Parchante, já bych tě
Parchante, já bych tě
Parchante, já bych tě

Parchante, já bych tě solil řetězem,
že bys ty parchante volizoval zem.
Parchante, já bych tě pohrabáčem sek,
že bys ty parchante hned na fleku klek.

Parchante, já bych tě
Parchante, já bych tě
Parchante, já bych tě

Parchante, já bych tě sukovicí líz,
že bys ty parchante na krchově zkys.
Parchante, já bych tě čísl hadicí,
že bys ty parchante jebal s mrtvicí.

Parchante, já bych tě
Parchante, já bych tě
Parchante, já bych tě


Vysypala se Hugovi ganja z benja,
vysypala se Hugovi ganja z benja.
To je ale ninja, v prdeli je ganja,
to je ale ninja, v prdeli je ganja.

Kde jsi, Máňo z pekárny,
kde jsi, Máňo z pekárny, ty stará švizdo.
Vobvolal jsem všecky pakárny,
prolezl veškeré blechárny, kde máš teď hnízdo ty pizdo.

Vysypala se Hugovi ganja z benja,
vysypala se Hugovi ganja z benja.
To je ale ninja, v prdeli je ganja.

Kde jsi, Máňo z pekárny,
kde jsi, Máňo z pekárny, Máňo z pekárny.


Je zima jak sviňa, kaltna jak hyena,
je kosa, vepřovica, klendra posraná.
Navalte do krbu, nebo vás podrbu,
celej den vometám mám rampouch na hrbu.

Je to na levačku, nemám ani cent,
sem jen černej borec, mukl, delikvent, jó.

Jednou sem v Olmiku, v esovým bufiku,
lapl špeci děvu v pekelným baliku.
Škopky mi valila, pak hercnu vylila,
a to mi věř ty vole, že fet nebyla.

Nato pískla mně, že prej má volnej ker,
abych prej s ňou šel jestli jsem frajer fér, johó.

Na kéru v baráku, šňupli jsme heráku,
patky jsem nesekal hlásim jdu z lapáku.
Chalku mi vyplázla, pak futra zamázla,
v betli se jako koště se mnou namázla.

Vař ji do mě ty můj kousku chlupatej,
budem spolu lítat Mexiko oukej, oukej.

Pak pecky na vrata, narazim šuplata,
ve futrech čumí somrák samá záplata.
Čau vole prohodil, mixnu mně vysadil,
jeď vandr houkl na mě a jakej sem byl.

A tak jedou kajlem na všecky strany,
ty moje pazoury pokerovaný.

Je zima jak sviňa, kaltna jak hyena,
je kosa, vepřovica, klendra posraná.
Navalte do krbu, nebo vás podrbu,
celej den vometám mám rampouch na hrbu.


Má milá má krámy, zrovna když jsou tu známí,
soulož na ní mámí ti známí vod mámy.
Má milá je bleška, rychle si vyndá peška,
zase je pánem dneška, jebačku nezmešká.

Hajzl, pajzl, to je těžká lambáda
Všichni se tu páří jako hovada

Milá ječí v křeči, známí ji berou ztečí,
čtyri na ní klečí a věnují jí péči.
Kolem ozón vinný, slova se mění v činy,
žádný není líný, mrzké prasečiny.

Hajzl, pajzl, to je těžká lambáda
Všichni se tu páří jako hovada

Všechno je bez chyby, mé milé se to líbí,
nevzdá se záliby, známí jí pak slíbí.
Prdel to však není, za pešky milá mění,
známé v opojení, všem až z huby pění.

Hajzl, pajzl, to je těžká lambada
Všichni se tu páří jako hovada

Má milá má krámy, zrovna když jsou tu známí,
dál jebačku mámí ti známí vod mámy.


Honili dva bratři po lesíku Klotyldu,
honili i Matyldu, přičemž nezapomněli ani na Hildu.
Dostihli dva bratři v tom lesíku Klotyldu,
dostihli i Matyldu a pak s vypětím všech sil také Hildu.

Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří
Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří

Tahali dva bratři za koziska Klotyldu,
a hned po ní Matyldu přičemž nezapomněli ani na Hildu.
Tím mocným taháním Klotyldu vzrušili,
Matyldu unavili a Hildu zase naopak překvapili.

Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří
Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří

Klátili dva bratři do prdele Klotyldu,
a hned po ní Matyldu přičemž nezapomněli ani na Hildu.
Klotyldě z té smršti vykloubili kolena,
Hilda byla zpocená a Matylda zase celá vod semena.

Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří
Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří

Mrskali dva bratři koňským bičem Klotyldu,
a hned po ní Matyldu přičemž nezapomněli ani na Hildu.
Klotyldě z těch švihů cáry kůže visely,
z Hildy filcky zdrhaly a Matyldě zalomili bič v prdeli.

Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří
Kurva piča, kurva piča
Veselí bratři, veselí bratři, bratři jak se patří


Kdyby mě někdo sháněl, vyřiďte že jsem v hostinci,
s kočebráckou partičkou lemplů a povalečů.
To už nikdo nezmění, život není jednoduchej,
ať bych dělal co dělal, stejně jim neuteču.

A půllitry cinkají do taktu, jó, to je hudba
Tihle všichni budižkničemové jsou moje sudba

Kdyby mě někdo sháněl, vyřiďtě že jsem v kurvinci,
a že se tam pozdržím až do bílýho rána.
Budu se hezky válet s Ukrajinkou vyholenou,
až do té doby než se zavře bordelu brána.

A na cestu vypelichanej kos hvízdat mi bude,
starý báby do kostela pudou tak jako všude.

Kdyby mě někdo sháněl, vyřiďte že jsem v márnici,
a že se jen tak nevrátím, nebudu mít na to čas.
Budu mít jiný zájmy, budu mít jiný koníčky,
budu už zkrátka tuhej, tak jak jednou každej z nás.

A hrobníci budou hrát karty na rakvi mojí
Já jim přeju aby jim šel list, na eso se stojí

Kdyby mě někdo sháněl, vzkažte že jsem neexistoval,
že jsem byl pouhej přelud i to se někdy stává.
I to se někdy stává.