1. Výstupy od chaty Couvercle

2. Detail Whymperova kuloáru

3. Vrcholový hřeben od sedla Grande Rocheuse

4. Výstupy z JZ od bivaku Charpoua

5. Výstup ze severu kuloárem Couturier

6. Detail kuloáru Couturier

7. Výstupy ze severu od chaty Argentiere

Parametry:	z chaty Couvercle 1.450 m; 5:00-7:00 hod., sestup 4:00-5:00 hod.
Prvovýstup:	neznámý

Prvovýstupci Edward Whymper a dva společníci sice do žlabu nastoupili, ale asi ve třetině uhnuli doleva přímo k vrcholu. Tato trasa se dnes už nechodí, přesto název žlabu Whymperovi zůstal. Výstup je vhodné začít brzy ráno a za stabilních sněhových podmínek. Když se slunce opře do svahů, hrozí zde padající kamení.

Od chaty Couvercle se dostaneme levou částí ledovce Talefre podél stěny Moine až pod Whymperův kuloár (3.500 m). Ledovcový odtrh překonáme více vpravo a postupujeme žlábkem napravo od hlavního kuloáru. Poté vytraverzujeme doleva na žebro a postupujeme napravo od hlavního kuloáru až na sedlo Grande Rocheuse. Sklon svahu je okolo 50°, místy 55°. Asi 150 m pod vrcholem kuloáru jej přejdeme doleva a po malebném sněhovém hřebeni se dostaneme na vrchol.

Sestup se doporučuje v létě zahájit nejpozději v 9:30. Sestupujeme co nejrychleji a držíme se u skal Grande Rocheuse. Odtrh se často slaňuje.

Parametry:	z chaty Couvercle 1.500 m; 6:30-8:00 hod., sestup 5:30-7:00 hod.
Prvovýstup:	17.9.1865

Trasa je delší a o něco obtížnější než Normálka, ale představuje vhodnou variantu, když je Whymperův kuloár neschůdný. Nejprve postupujeme kuloárem stejně jako u předchozí trasy. Asi v jeho třetině uhneme doprava a sněhovými svahy dolezeme k pilíři. Neleze se po hraně, ale vlevo od ní. Dvě skalní věže (3.835 m a 3.996 m) obejdeme zleva. Strmý schod pod vrcholem oblezeme doleva komíny (II-III) a hřebene dosáhneme kousek pod vrcholem Grande Rocheuse.

Strmými skalnatými svahy sestoupíme na sedlo Col de Grande Rocheuse a odtud se po úzkém sněhovém hřebeni dostaneme na vrchol stejně jako u předchozí trasy.

Pokud je už nástup do Whymperova kuloáru nebezpečný, můžeme využít variantu žlabem k sedlu Col Armand Charlet. Překonáme vpravo ledovcový odtrh, pokračujeme snadným terénem doleva, pak vylezeme 40 m komín (III) a napojíme se na popsanou trasu pilířem.

Pilíř se dá využít i pro sestup, ale vhodná linie se hledá těžko, pokud jsme tudy už předtím nevystupovali. Dá se tu několikrát slanit. I přes obtížnost II-III se jedná o bezpečnější variantu než sestup Normálkou při hrozícím padajícím kamení.

Parametry:	z chaty Couvercle 1.450 m; 7:00-8:00 hod., sestup 5:00-6:00 hod.
Prvovýstup:	5.7.1865

Jedná se o bezpečný výstup a vhodnou alternativu k Normálce se 700 m skalního lezení. Obtížnost narůstá pouze pokud jsou skály pokryté sněhem, nejlepší podmínky bývají uprostřed léta. Od chaty Couvercle se dostaneme levou částí ledovce Talefre podél stěny Moine až pod výraznou skalní pracku, za kterou už leží Whymperův kuloár. Před prackou uhneme doleva do ledovcového zářezu, překonáme odtrh a nastoupíme do skal. Lezeme spíše doleva až pod pilíř, spadající z Pointe Croux. Zde uhneme doprava a hledajíce nejschůdnější terén, postupujeme stěnou (III) směrem k vrcholu. Dolezeme na hlavní hřeben, skalním věžičkám se vyhýbáme vpravo. Hřeben se promění ve sněhový a po něm už snadno dojdeme na vrchol.

Sestup touto trasou je nejrychlejší variantou, pokud je Whymperův kuloár neschůdný. Doporučuje se však pro družstva, která tudy vystupovala, protože orientace ve skalách je obtížná.

Parametry:	z chaty Couvercle 1.500 m; 8:00-9:30 hod. s Aig. du Jardin, 6:00-7:30 hod. bez něj
Prvovýstup:	27.7.1927

Pro sběratele čtyřtisícovek je tato trasa nejsnazší možností, jak vylézt na 3 vrcholy během jednoho výstupu. Stejně jako u Normálky postupujeme levou částí ledovce Talefre podél stěny Moine. Mineme Whymperovův kuloár a pod jižním pilířem na Grande Rocheuse dojdeme až pod žlab ze sedla Col Armand Charlet. Překonáme ledovcový odtrh a těsnými sněhovými úžlabinami se dostaneme do širších horních partií. Žlab má podobný sklon jako vedlejší Whymperův kuloár 50°-55° (jedno místo 60°) a končí na sedle Col Armand Charlet (3.998 m). Odtud můžeme vystoupit doprava na Aiguille du Jardin nebo pokračovat doleva přes Grande Rocheuse na Aiguille Verte.

Parametry:	z chaty Couvercle 1.550 m; 9:00-11:30 hod., sestup 7:30-9:30 hod.
Prvovýstup:	1.8.1904 po Grande Rocheuse, 19.8.1926 na Aiguille Verte

Výstup je dlouhý, ale zase navštívíme 3 čtyřtisícovky na jeden zátah. Stejně jako u Normálky přejdeme levou částí ledovce Talefre podél stěny Moine. Mineme Whymperovův kuloár a pod jižní stěnou Aiguille du Jardin dojdeme ke žlabu ze sedla Col de l'Aiguille Verte (3.580 m). Překonáme ledovcový odtrh a buď sněhovým žlabem nebo skalami na jeho pravé straně dolezeme do místa, kde se žlab zhruba ve 3/4 výšky rozděluje. Vydáme se levou větví až ke skalní lávce. Po pravé straně červeně zbarvené věže vylezeme rozbitý strmý komín (IV). Pak se kvalita skály zlepší. Pokračujeme 80 m žebrem a kouty (III-IV), výrazný převis obejdeme vlevo a dolezeme na hlavní hřeben. Ten se postupně změní na sněhový. Pak přelezeme 60 m mixovou stěnu a kličkováním mezi skalními bloky dosáhneme vrcholu Aiguille du Jardin (4.035 m).

Sestupujeme nejprve sněhovým hřebenem, pak strmými skalkami a opět sněhovým hřebenem. Zleva obejdeme skalní blok zvaný Pt Eveline až na sedlo Col Armand Charlet (3.998 m). Za ním obejdeme skalní věž zleva či zprava a po hřebeni dolezeme na vrchol Grande Rocheuse. Odtud už se napojíme na cestu č. 2.

Sestupujeme nejlépe některou z předchozích cest, ale dá se i stejnou trasou. Skalní lávka ke žlabu ze sedla Col de l'Aiguille Verte se slaňuje a žlab je dobré slézt když se do něj neopírá slunce.

Parametry:	z bivaku Charpoua 1.350 m; 9:00-12:00 hod.
Prvovýstup:	21.9.1926

Sans Nom má pověst lezecky nejhezčího ze čtyř hřebenů na Aiguille Verte. Z bivaku Charpoua se vydáme na SV a přes skalní ostrov dojdeme na ledovec Charpoua (3.100 m). Přes něj pokračujeme k patě JZ hřebene na Aiguille Sans Nom (3.208 m). Obejdeme skalní ostrůvek a dostaneme se pod žlab spadající ze štěrbiny Sans Nom (3.340 m). Překonáme ledovcový odtrh a žlabem (50°-55°) dolezeme do štěrbiny (3.725 m). Při nebezpečí padajícího kamení je možno lézt žebrem na pravé straně žlabu.

Ze štěrbiny sestoupíme 10 m na stranu Charpoua a soustavou komínů a stěnek (IV, terén orientačně náročnější) vylezeme na Aiguille Sans Nom (3.982 m). S jedním krátkým slaněním sestoupíme po hřebeni. Zprava obejdeme skalní věž, přetraverzujeme dvě menší věžičky až na sněhový hřeben pod dvojvrcholem Pt Croux (4.023 m). Přelezeme pravý vrchol a vzdušným sněhovým hřebenem se dostaneme na vrchol Aiguille Verte.

Parametry:	z bivaku Charpoua 1.300 m; 6:30-8:00 hod.
Prvovýstup:	30.7.1881

Tato klasická trasa žlabem tvaru Y je nejkratší cestou na Aiguille Verte z bivaku Charpoua. V současnosti je však lezená málo. Vyžaduje totiž více sněhu a optimální období je tudíž jaro a začátek léta. Uprostřed léta zde už padá hodně kamení. Z bivaku Charpoua se vydáme na SV a přes skalní ostrov dojdeme na ledovec Charpoua (3.100 m). Přes něj pokračujeme k patě JZ hřebene na Aiguille Sans Nom (3.208 m) a dále doprava kolem trhlin až k patě žlabu (3.370 m).

Překonáme ledovcový odtrh, strmou skalní bariéru oblezeme zprava a vrátíme se do žlabu. Má sklon 45° a výše se rozdělí na dvě větve (3.715 m). Snazší je levá a dolezeme jí až na hřeben mezi dvojvrcholem Pt Croux a Aiguille Verte. Pravá větev je strmější, ale logičtější, vede přímo k vrcholu resp. 30 m pod něj.

Parametry:	od lanovky Grans Montets 1.000 m; 9:00-11:30 hod.
Prvovýstup:	9-10.8.1925

Většina adeptů na tento dlouhý hřeben bivakuje u konečné lanovky. Ale ještě lepší je absolvovat skalní úseky odpoledne a bivakovat až pod sněhovou horní pasáží. Tu pak společně se sestupem absolvujeme ráno, když je sníh ještě zmrzlý. Hřeben je dlouhý, s pěkným skalním lezením i sněhovými úseky a hlavně skvělým přístupem.

Od lanovky sestoupíme na sedlo Col des Grandes Montets (3.233 m) a snadnými sněhovými svahy postupujeme hřebenem k Petite Aiguille Verte. Držíme se vpravo na straně Nant Blanc a soustavou lávek pod zubatým hřebenem dolezeme pod Pt Farrar (3.660 m). Komíny se dostaneme na hřeben a vrchol oblezeme zleva až na sedélko (3.625 m) mezi Pt Farrar a Aiguille Carée. Zde je i dobré místo na bivak.

Nejprve komínem a pak stěnkami (IV) vylezeme na Aiguille Carrée (3.716 m). S jedním krátkým slaněním sestoupíme do sedélka. Nejprve po levé straně (Argentiére) a pak rozbitými skalami (IV) se vrátíme na hřeben a dolezeme do sedélka před Pt Ségogne. Hladkou stěnkou a pak po hřebeni se dostaneme na vrchol (3.797 m). Po dvou slaněních na levé (Argentiére) straně a žlabem dolezeme do sedla Col du Nant Blanc (3.776 m). Držíce se na straně Argentiére překonáme dva ledovcové odtrhy a sněhovými svahy dolezeme na vrchol Aiguille Verte.

Parametry:	od lanovky Grandes Montets 1.100 m; 4:30-8:00 hod.
	z chaty Argentiére 1.400 m; 5:30-9:00 hod.
Prvovýstup:	1.7.1932

Tento žlab spolu s Whymperovým kuloárem tvoří dvojici nejvyužívanějších tras na vrchol Aiguille Verte. Je vysoký 900 m a má sklon až 55°. Základem jsou dobré sněhové podmínky, není tedy vhodné podnikat tento výstup uprostřed léta. Je dobré přibrat 2 cepíny.

Nejkratší přístup je od lanovky Grandes Montets. Sestoupíme do sedla Col des Grandes Montets a traverzujeme ledovec Rognons pod hřebenem Grans Montet až ke žlabu. Druhá možnost je vyjít z chaty Argentiére. Sestoupíme na ledovec a po něm pokračujeme JZ směrem. Skalní ostrůvek (2.866 m) obejdeme zleva, za ním uhneme doprava a podél skalního hřebene dojdeme až pod žlab.

Překonáme ledovcový odtrh a postupujeme vysněženým terénem. Asi po 300 m se žlab rozšiřuje a v horních pasážích je sklon menší. Při špatných podmínkách je možné v místě rozšíření uhnout ze žlabu doprava a vydat se sněhovou rampou napříč skalnatým trojúhelníkem k mírnějším podvrcholovým svahům.

Alpy    Mont Blanc    Aiguille Verte