Výstupy na Grandes Jorasses
1. Jižní stěnou Obtížnost:   AD 

Pointe Walker: od chaty Boccalatte přes suťoviska na ledovec. Vyhýbajíce se trhlinám (výstup je dobré zahájit časně ráno) až ke skalnímu hřebeni spadajícímu zhruba ze směru Pointe Croz. Přes hřeben až k začátku další ledovcové pasáže. Zde traverzem doprava k dalšímu skalnímu hřebeni. Přes hřeben na dlouhé ledovcové plató. Opět traverzem doprava až k jeho konci. Je zde však nebezpečí pádu séraků, proto někteří horolezci preferují trasu přes Pointe Whymper. Pokud seznáme, že jsme přechod pod Velkým sérakem přežili, pak po skalách na vrcholové ledovcové plató a jím už snadno na vrchol.

Pointe Whymper: místo na ledovcové plató pod Velkým sérakem pokračujeme přímo po hřebeni až na vrchol. Přechod na Pointe Whymper je možný ještě před vrcholem z jižní strany nebo i přímo po hřebeni.

Pointe Croz: netrzaverzujeme k hřebeni z Pointe Whymper, ale pokračujeme výš stále po ledovci. Nalevo od spádnice vrcholu vede schůdnější žlab. Jím na hřeben a po hřebeni doprava na vrchol.

2. Přechod Grandes Jorasses Obtížnost:   D 

Z chaty Leschaux se vydáme na jih přes ledovec Leschaux k dalšímu ledovci Mont Mallet. Ten je posetý trhlinami, proto je dobré jej přejít ráno, dokud firn drží. Doporučená cesta vede kolem masivu Aiguille du Tacul a potom doleva pod sedlo Grandes Jorasses. Podle podmínek se dá zvolit i nějaká zkratka středem ledovce.

Na sedlo vede široký firnový žlab. Dále už začíná skalní lezení. Ze sedla nepokračujeme po hřebeni, ale zamíříme vlevo, do severních svahů. Po rampách a strmých skalních stupních dolezeme na Pointe Young (obt. IV). Pro opačný směr zde existuje soustava slaňáků po zhruba 20 m, takže by mělo stačit 50 m lano.

I při sestupu z Pointe Young můžeme využít jednoho slaňáku. Po přelezení skalek se dostaneme k dalšímu slaňáku, po něm následuje asi 10 m sestup žlabem. Dále pokračujeme po skalách spíše na severní straně na vrchol Pointe Marguerite (obt. IV).
Sestup je vzdušný. Ze sedélka se opět po skalách dostaneme na Pointe Héléne. Odtud už po hřebeni, obcházejíce 2 věže (strážce) k Pointe Croz. Poslední pasáž je opět skalní lezení. Po stále se rozšiřujícím hřebeni na Pointe Whymper a následně na nejvyšší Pointe Walker.

Sestupujeme Normálkou na chatu Boccalatte. Trasa se dá lézt i opačným, sestupovým směrem. Ten je údajně lehčí díky většímu množství slaňáků.

Severní stěna už dalece přesahuje pojem vysokohorská turistika, proto zde uvádíme ze 30 cest pouze orientačně dvě nejvýznamnější.

3. Severní stěna, Walkerův pilíř Obtížnost:   ED- 

Klasický, čistě horolezecký a těžký výstup, více zde.

4. Severní stěna, pilíř Croz Obtížnost:   TD+ 

Trasa prvovýstupců severní stěny, i dnes stále velmi těžká.

Další výstupy a varianty:
5. SV hřeben (Hirondeless) Obtížnost:   D+ 

Východisko: bivak Gervasutti. Obtížnost lezení IV+.

6. JV hřeben (Tronchey) Obtížnost:   TD 

Východisko: bivak Jachia. Obtížnost lezení většinou IV, místy V. 1600 m dlouhý hřeben.




1. Normálky na hřeben Grandes Jorasses z jihu



2. Detail hřebene



3. Přístup na sedlo Grandes Jorasses ze severu



4. Pointe Young ze sedla Grandes Jorasses. Není tak děsivý, jak vypadá.



5. Výstup na Pointe Young



6. Pointe Marguerite od Pointe Young



7. Terén na Pointe Héléne



8. Severní stěna a dva nejvýznamnější pilíře (Walker a Croz)