Grandes Jorasses, Pointe Walker   4208 m

Grandes Jorasses je masivem s 6 výstupky neboli Pointy:

Pointe Walker (hlavní, 4208 m)
Pointe Whymper (4184 m)
Pointe Croz (4110 m)
Pointe Héléne (4045 m)
Pointe Marguerite (4066 m)
Pointe Young (3996 m)

Z těchto hrbolků by si ovšem privilegium samostatného vrcholu zasloužil pouze hlavní Pointe Walker. Ostatní (snad až na Margueritu) připomínají spíš hřebenovou vyrážku. Nicméně v oficiálních čtyřtisícovkových seznamech najdeme hned 5 z těchto 6 Pointů. Důvodem může být i okouzlení severní stěnou. Ta skutečně obsah slova 'stěna' naplňuje. Je vysoká 1200 m a dlouhá kilometr. Spolu s Eigerem a Matterhornem tvoří trojlístek nejtěžších severek v Alpách. A každý z Pointů (snad s výjimkou Heleny) má svůj vlastní pilíř. Pilíře jsou odděleny rozměrnými kuloáry a jako bonus je v levé části firnový svah s příznačným jménem Linceul (Rubáš) se stálým sklonem 60°.

Stěna přitahovala od počátku 20. století pozornost horolezeckých elit jako magnet. Její průstup se zdařil v r. 1935 přes prostřední pilíř Croz. Pilíř Walker, vedoucí přímo na nejvyšší bod, následoval v r. 1938. Se stěnou se zapletli prakticky všichni, kdo minimálně v evropském horolezectví něco znamenali a znamenají. Nyní zde vede přes 30 cest, většinou těch nejvyšších obtížností. I když např. na Walkerově pilíři dnes nalezneme údajně 200 skob, výstup stále patří k nejtěžším v Alpách.

Zcela jinou pohádku nabízí jižní italská strana. Přes ni jsou Grandes Jorasses přístupné i horolezeckému průměru. Poprvé se tímto směrem vydal v r. 1865 už tehdy uznávaný anglický horolezec Edward Whymper s dalšími třemi společníky. Vrchol mu byl ovšem ukradený, chtěl se pouze podívat, kudy se dostat na svůj plánovaný cíl - Aiguille Verte, ležící severněji. A Jorasses mu přišli jako ideální rozhledna. Vylezli na vedlejší vrchol, dnes zvaný Pointe Whymper, odkud už je to kousek snadným terénem k hlavnímu vrcholu. Ale tím parta pohrdla a vrátila se zpět. Paradoxně Whymperovi nevyšel ani původní záměr, protože nahoře se honily mraky a nebylo skoro nic vidět. Mohl si tak na pažbu připsat další prestižní zářez, který si nakonec udělal až v r. 1868 další Angličan Horace Walker, po němž se jmenuje i hlavní vrchol a obávaný i nádherný pilíř na něj ze severní strany. Na ten ovšem Horace ani nesáhl, doba ještě nedozrála. Bohužel se oba Britové jmenovali podobně, takže se názvy obou nejvyšších bodů pletou. Ani Whymper ale ronit slzy nemusel. Čekal ho totiž famózní měsíc. Týden po svém skorovýstupu vylezl jako první na zmíněnou Aiguille Verte, kde jeho jméno od těch časů nese výstupový žlab. A hlavně, za dalších 14 dní stanul jako první na nejprestižnějším Matterhornu.

Další dva vrcholy přišly na řadu až o 30 let později. Společně s vůdci na ně vystoupil modrokrevník vévoda Abruzský. Jeden vrchol pojmenoval po své tetě, královně Margueritě. Přesně té, po které se jmenuje i nejvýše položená stavba v Evropě, chata na Monte Rose a na niž panovnice sama i vystoupila. Druhý vrchol, Pointe Héléne, dostal jméno čertví po kom. Některé prameny uvádějí, že se vrcholy jmenují po vévodových dcerách. Ale to je blbost, žádné dcery neměl. Zato byl dobrodružného založení. Kromě Alp organizoval i polární výpravu, průzkumnou cestu do Ugandy a v r. 1909 i expedici na K2. Na vrchol sice tehdy ještě zdaleka nedolezli, ale Abruzziho žebro už bude navždy jeho. Při pokusech o blízkou Čogolisu ale ustanovili tehdejší výškový rekord 7.498 m, byť ani zde se na vrchol nedostali.

Poslední dva vrcholy, Pointe Young a Croz, našly své prvovýstupce a dostaly jméno až v r. 1911 při pokusech o přechod celého hřebene.

Celý masiv Grandes Jorasses je žulový a dále pokračuje přes stejnojmenné sedlo hřebenem Rochefort. Jižní a JV stěna jsou hodně ve stínu populárnější severní sestry, ale i zde se nabízí dvacítka pěkných, byť málo lezených, cest.


Země: Francie, Itálie Skupina: Mont Blanc Masiv: Grandes Jorasses
Prominence: 843 m Key col: Col du Géant (3356 m) Parent: Mont Maudit
Isolation: 7,9 km Parent: Mont Blanc du Tacul
Prvovýstupy:
24.6.1865 -  Edouard Whymper, Michel Croz, Ch. Almer, F. Biener. Pointe Whymper z jižní strany.
30.6.1868 -  Horace Walker, Melchior Anderegg, Johann Jaun a Julien Grange. Hlavní vrchol, Pointe Walker, z jižní strany.
srpen 1896 -  Vévoda Abruzský, vůdci J. Petigax, L. Croux, C. Ollier, F. Ollier. Pointe Margherita a Pointe Héléne, z jižní strany.
14.8.1911 -  G. W. Young, vůdce Joseph Knubel. Pointe Young a Pointe Croz v rámci pokusu o přechod hřebene.
10.7.1927 -  G. Gaia, S. Matteoda, F. Ravelli, G. A. Rivetti, A. Rey, A. Chenoz. Hřeben des Hirondelles, SV.
28-29.6.1935 -  Rudolf Peters, Martin Meier. Pilíř Croz na Pointe Croz, první výstup severní stěnou.
22-23.8.1936 -  Titta Gilberti, Elisée Croux. Hřeben Tronchey, JV.
4-6.8.1938 -  Ricardo Cassin, Luigi Esposito, Ugo Tizzoni. Walkerův pilíř, severní stěna.
17-25.1.1968 -  René Desmaison, Robert Flematti. Linceul (Rubáš), levá strana severní stěny.
GPS: 45°52'7''N   6°59'18''E




1. Legendární severní stěna Grandes Jorasses



2. Grandes Jorasses a hřeben Rochefort z Aiguille du Midi (Z)



3. Italská jižní strana Grandes Jorasses



4. Hřeben Grandes Jorasses z jihu



5. Pointe Walker z východu



6. Severní stěna



7. Grandes Jorasses z Dôme de Rochefort (JZ)




Spřízněné štíty