Výška Mont Blancu se na jednotlivých mapách často liší. Důvodem však není nepřesnost měření. Vrchol je totiž pokrytý ledovcem o výšce 14-23 m, který pracuje a rok od roku se mění. Takže výškový údaj se pohybuje zhruba v rozmezí 3 metrů, nejsympatičtější číslo je 4810 mnm. Což je sice úctyhodné, avšak v Himaláji by takový kopec byl považován téměř za nížinu nehodnou ani aklimatizace.

O vrchol se vedou územní spory. Francouzi tvrdí, že je celý jejich, Italové přísahají, že napůl. Šustí se prastarými smlouvami a řešení je v nedohlednu.

Po Mont Blancu dostala jméno celá horská skupina. Je 50 km dlouhá a 10 km široká. Spadají do ní mimo jiné i Grandes Jorasses či Aiguille Verte. Složená je převážně z kvalitní břidličnaté žuly. I proto se k celé oblasti vždy upínaly toužebné pohledy celé horolezecké komunity. K vrcholu se sbíhá 6 hřebenů (foto 9): Bionnassay, Bosses, Mont Maudit, Peuterey, Innominata a Brouillard. Všechny poskytují lezecké zážitky různého druhu, masově turisticky využívaný je hřeben Bosses.

Kromě skal je okolí Mont Blancu i královstvím ledovců. Na konci poslední doby ledové, asi před 10.000 lety, bylo pokryté ledem vše od 1.500 mnm. To už dnes neplatí a v současné epoše ledovce stále ustupují. Nicméně mají stále úctyhodné rozměry, třeba Mer de Glace je dlouhý 12 km. I díky nim teplota na vrcholu jen velmi zřídka vystoupí nad 0° C.

Nejvyšší bod Alp byl paradoxně zlezen jako první ze všech čtyřtisícovek už v roce 1786 (pokud nepočítáme vrchol-nevrchol Dôme du Gouter). Tedy pár let poté, co zemřela Marie Terezie a Napoleon byl mutující pubescent. V r. 1760 vypsal přírodovědec de Saussure slušnou odměnu za dobytí vrcholu, jsa veden ušlechtilými pohnutkami o spoustě užitečných experimentů ve výškách. Po prvotním nadšení ale aktivita místňáků ochabla. Byla doba pověr, zlých duchů a démonů, kterými se hory jen hemžily. Obzvlášť v noci. Až o 26 let později se podařilo dvěma Francouzům zlé duchy porazit a výstup uskutečnit. Tehdy se ovšem chodilo severní stěnou nikoliv po dnešní Normálce, ale přímo či obchvatem doleva přes sedlo Brenva u Mont Mauditu. Tento počin znamenal počátek horolezectví a horských vůdců v Alpách. O rok později se na vrchol nechal vyvést i de Saussure a vývoj se postupně začal ubírat směrem k masovosti.

V současnosti vystoupá na vrchol díky relativně snadnému přístupu ze severu za rok zhruba 20.000 lidí, za pěkného počasí i 300 denně. Spousta z nich s cestovními kancelářemi či vůdci. Nejvyšší hora Evropy je i skvělým ochodním artiklem. Avšak kromě turistických výstupů nabízí masiv i spoustu vyžití pro ortodoxní horolezce. Vyhledávaná je východní stěna Brenva s převýšením 1500 m, kde se psala historie počátků sportovního horolezectví. Poprvé byla prostoupena 15.7.1865, o den později než Matterhorn. A také Angličany, což je téměř neuvěřitelné u národa, který má nejvyšší hory nižší než Keprník.

Mezi celebritami na Mont Blancu najdeme i amerického prezidenta Roosevelta (1886) či papeže Pia XI (1890). Kromě obtížnosti výstupů už máme i rychlostní rekordy. V r. 2013 vysprintoval Kilian Jornet nahoru a dolů dohromady za 4 hod. 57 min. Zajímavým primátem jsou i nejvyšší záchody v Evropě ve výšce 4260 mnm. Byly zde instalovány v r. 2007. Díky davům turistů se totiž Bílé hoře začalo říkat Hnědá.

V letech 1957-1965 byl pod masivem Mont Blancu vybudován 11,6 km dlouhý tunel z francouzského Chamonix do italského Courmayeuru. Kromě tunelu tato dvě města spojuje i lanovka. Její nejfrekventovanější část na Aiguille du Midi (3842 m) byla postavena v r. 1955. Dodnes je lanovkou s největším převýšením na světě - 2750 m.

Nejznámějším střediskem oblasti je bezesporu francouzské Chamonix. Z původně ubohé vísky bojující o přežití se s příchodem turistiky stala modelová vesnička středisková. Počet stálých obyvatel nedosahuje ani 10.000, zato počet návštěvníků převyšuje 5 milionů ročně. Už v r. 1821 tu bylo založeno Sdružení horských vůdců jako první organizace svého druhu na světě. Funguje dodnes a v současnosti má asi 300 členů, kteří jsou za bakšiš k dispozici turistům pro výstupy různých obtížností. V r. 1924 se zde konala historicky první zimní Olympiáda.

Země: Francie, Itálie	Skupina: Mont Blanc	Masiv: Mont Blanc
Prominence: 4.698 m	Key col: Volžsko-baltský kanál (113 m)	Parent: Kukurtlu Dome (Kavkaz)
Isolation: 3 km	Parent: Kukurtlu Dome (Kavkaz)
Prvovýstupy:
8.8.1786 -  Jacques Balmat a Michel Paccard 1.8.1890 -  Giovanni Bonin, Luigi Graselli, Achille Ratti (budoucí papež Pius XI), vůdci Joseph Gadin, Alexis Proment. Italská trasa, sestup. 7.8.1919 -  Robert Lock Graham Irving. Italská trasa, výstup. 13.-14.8.1888 -  G. Gruber, K. Maurer, vůdce A. Jaun. Jižní hřeben přes Aiguille de Bionnassay. 15.7.1865 -  Horace Walker, G.S. Mathews, A.W. Moore, vůdci Jacob Anderegg, Melchior Anderegg. Stěna Brenva.
GPS: 45°49'58''N   6°51'53''E

Výstupy   PD	Fotogalerie (47)

1. Mont Blanc a jeho východní stěna Brenva od Pointe Helbronner

2. Severní stěna

3. Jižní strana, v popředí skalnaté hřebeny Brouillard, Innominata a Peuterey

4. Normálka na vrchol - hřeben Bosses

5. Mont Blanc ze západu

6. Mont Blanc z JZ

7. Mont Blanc z Mont Blanc du Tacul (SV)

8. Mont Blanc z východu od Pointe Helbronner

9. Rozložení hřebenů Mont Blancu

Alpy    Mont Blanc    Mont Blanc (výstupy)