Mont Blanc de Courmayeur může být považovaný
za samostatný vrchol jen s přimhouřením všech očí, které najdeme. Jedná se o sněhový výstupek asi 600 m od hlavního
vrcholu. Je zde uváděn proto, aby Italové taky něco měli (Courmayeur je městečko střediskové na italské straně masivu)
a taktéž z důvodů, že seznam vrcholů sestavovala lezecká federace UIAA a Mont Blanc de Courmayeur je lezecký vrchol.
Územní spory se kromě
Mont Blancu
týkají i jeho menšího brášky. Zde pro změnu italská strana považuje celý vrchol za svůj, ale oficiálně
jej hranice dělí napůl.
Severní strana je snadno turisticky přístupná a z lezeckého pohledu nezajímavá. Ovšem na jižní straně
se psala lezecká historie. K vrcholu se zde sbíhají 3 zubaté a nijak triviální hřebeny
(foto 7) - Brouillard, Innominata a de Peuterey. Stěna se dělí do dvou částí -
brouillardské a freneyské. Je zde více pilířů než v důchodové reformě, strmé ledové žlaby a skalní stěny.
Zkrátka něco, na co se dlouhá desetiletí lezecké pohledy jen marně a zasněně upíraly.
Cesty a prvovýstupy zde začaly vznikat vlastně až od poloviny 20. století.
Jižní stranu proslavila, pokud se to tak dá nazvat, tragédie v r. 1961. Tehdy se zde
při pokusu o průstup Centrálního Freneyského pilíře sešlo 7 špičkových horolezců pod vedením Waltera Bonattiho.
Z následné několikadenní bouře se podařilo na pokraji sil uniknout jen třem z nich. Prvovýstup Centrálním
pilířem pak uskutečnili už o měsíc později tři Angličané.
1. Mont Blanc de Courmayeur od Pointe Helbronner
2. Jižní strana, v popředí skalnaté hřebeny Brouillard, Innominata a Peuterey
3. Brouillardská jižní strana Mont Blanc de Courmayeur od jezera Pietra Rossa
4. Vrchol Mont Blanc de Courmayeur od Mont Blancu
5. Mont Blanc z JZ
6. Mont Blanc z východu od Pointe Helbronner
7. Rozložení hřebenů Mont Blancu
