Výstupy na Mont Blanc (4.810 m)



1. Normálka na Mont Blanc



2. Kuloár na Aiguille du Gouter, pohled z Tete Rousse



3. Hřeben Bosses



4. Historická trasa Grand Mulets



5. Mont Blanc od sedla Col Maudit



6. Trasa SV hřebenem od Aiguille du Midi



7. Italská trasa z chaty Gonella



8. Ledovec u chaty Gonella bývá nepříjemně rozpraskaný



9. Malebný hřeben z Aiguille de Bionnassay na Dôme du Gouter



10. Styl na koníka přes strmé hřebeny



11. Výstup ostruhou Brenva


1. Hřeben Bosses Obtížnost:   PD 
  Parametry: z chaty Gouter 1.060 m; 4:00-5:00 hod., sestup 2:00-3:00 hod.
  Prvovýstup: 18.7.1861

Výstup je dvoudenní s noclehem nejlépe na chatě Gouter. Z údolí od Chamonix se dostaneme po turistické trase až k chatě Tete Rousse. Nejsnazší, leč trochu drahý, je přístup od konečné zubačky Le Nid d'Aigle. Nad chatou se vypíná stěna vedoucí na Aiguille du Gouter s výrazným žlabem uprostřed. Tento bývá často zasněžený a padají zde šutry. Žlab přejdeme až k žebru vpravo od něj. Žebrem pokračujeme až k Aiguille du Gouter, v horních pasážích je trasa zajištěné feratovými dráty.

Na vyvýšenině Aiguille du Gouter se nachází moderní chata Gouter (správně Goater). Byla uvedena do provozu v r. 2013 jako už 6. chata v pořadí na tomto místě. I přesto, že její kapacita je 120 lůžek, bývá v sezóně plná. Nutná je rezervace a je dobré ji udělat dlouho dopředu. Celý výstup z chaty Gouter probíhá po ledovci bez skalního lezení a téměř vždy po vyšlapané trase. První v pořadí je kopec nebo spíše plochá placka Dôme du Gouter. Z něj se dostaneme přes rozlehlé sněhové pláně k poslednímu civilizačnímu výdobytku, bivaku Vallot. Tento byl zamýšlen jako nouzový bivak, nikoliv noclehárna po cestě k vrcholu. Nachází se v něm 12 lůžek, ale zpravidla se zde sejde daleko víc lidí. Z Vallotky vede na vrchol krásný vysněžený hřeben. Svah nejprve tuhne a je prudší, pod vrcholem se sklon zmírňuje.

Sestup se dá zrealizovat stejnou cestou, schází se zpravidla až do údolí. Je možno využít i další varianty kolem Mont Maudit k chatě Cosmiques či lanovce na Aiguille du Midi nebo k chatě Grand Mulets, ale ta je méně využívaná pro riziko trhlin a pádů séraků.

Výstup Normálkou není technicky obtížný, nicméně je nutné počítat s vysokou nadmořskou výškou a těžkou orientací na planinách kolem Dôme du Gouter při zhoršeném počasí. V létě tu občas díky nesebekritickým turistům létají vrtulníky záchranné služby jako za války.

2. SV hřeben z Aiguille du Midi Obtížnost:   PD+ 
  Parametry: z chaty Cosmiques 1.430 m; 5:30-7:00 hod., sestup 4:00-5:00 hod.
  Prvovýstup: 13.8.1863

Díky lanovce na Aiguille du Midi je tato trasa nejkratším přístupem na vrchol a dá se zvládnout za den. Východiskem může být i blízká chata Cosmiques. Většina skupin vyráží k vrcholu ještě před úsvitem, ti zdatnější mohou výstup zrealizovat i od první ranní lanovky na Aiguille du Midi. Celá trasa vede po ledovci bez skalního lezení.

Od lanovky se vydáme jižně přes sedlo Col du Midi a dále po vyšlapané cestě po západních svazích Mont Blanc du Tacul. Mineme sedlo Col Maudit a strmými svahy (50°-55°) zdoláme další sedlo Col du Mt Maudit. Odtud lze snadným terénem (I) navštívit vrchol Mont Maudit nebo pokračovat dále na sedlo Col de la Brenva (4.369 m). Z něj dojdeme opět po stezce vyšlapané sněhovými svahy na vrchol.

Při sestupu je náročnější pouze svah za Col du Mt Maudit a potom posledních 250 m lezení k lanovce.

3. Přes Grand Mulets Obtížnost:   PD+ 
  Parametry: z chaty Grands Mulets 1.780 m; 6:30-7:00 hod., sestup 3:00-4:00 hod.
  Prvovýstup: 29.7.1859

Tato trasa nahradila původní linii prvovýstupců. Ta vedla v přímějším směru přes Grand Plateau a pak traverzem k SV hřebeni. Postupným ubýváním ledovců se ale zvětšovaly trhliny a tím i nebezpečí. Proto se dnes už 'ancient route' nechodí.

Ani současná trasa z Grand Mulets není ve spodních partiích bez nebezpečí. Liší se rok od roku podle momentálního stavu ledovce a v létě zde bývají přes trhliny i žebříky. Nedoporučuje se chodit sólo bez navázání na laně. Z chaty se vydáme jižně po ledovci. Sledujeme většinou vyšlapanou cestu až na Grand Plateau. Potom mírně doprava vystoupíme snadným terénem na sedlo Col du Dome pod Dome du Gouter. Odtud už pokračujeme po Normálce kolem bivaku Vallot na vrchol.

Bezpečnější variantou je severní hřeben k Dome du Gouter. Tato trasa byla prostoupena 8.7.1786, tedy ještě před prvovýstupem na vrchol Mont Blancu, a může být považována za první vysokohorský výstup v dějinách. Od chaty uhneme na západ a obejdeme skalní výběžek. Za ním pokračujeme po sněhovém hřebeni na Dome du Gouter, případně na sedlo pod ním.

Sestup bývá často využíván skialpinisty. Nicméně je dobré se informovat dopředu o stavu trasy.

4. Z Grand Plateau přes Corridor Obtížnost:   PD+ 
  Parametry: z chaty Grands Mulets 1.780 m; 6:00-8:00 hod., sestup 4:30-5:00 hod.
  Prvovýstup: 25.7.1827

Trasa přes Corridor je alternativou předchozí z Grand Mulets. Není frekventovaná a i v sezóně bývá často neprošlapaná. Z chaty se vydáme přes ledovec na jih podobně jako u předchozí cesty. Vyhýbajíce se trhlinám dojdeme až na Grand Plateau. Odtud pokračujeme na východ po ledovcové rampě. Mineme kótu Pt 3928 a podél Corridoru dojdeme na sedlo Col de la Brenva. Z něj už po trase č. 2 pokračujeme na vrchol.

Tato cesta představuje jedinou ústupovou možnost ze SV hřebene (trasa č. 2). Za špatné viditelnosti však není úplně snadná a ve spodních partiích hrozí i trhliny a pády séraků.

5. Italská cesta kolem Aiguilles Grises (cesta Papežů) Obtížnost:   PD+ 
  Parametry: z chaty Gonella 1.760 m; 6:00-8:00 hod., sestup 4:00-5:00 hod.
  Prvovýstup: 1.8.1890

Výstup vede přes chatu Gonella. Ta se nachází v masivu Aiguilles Grises a dostaneme se k ní z údolí levým obchvatem po ledovci Miage. Od chaty vede vyšlapaná cesta k ledovci Dôme. Postupujeme po jeho levé straně a poté podél svahů Tour des Aiguille Grises až za spádnici tohoto vrcholu. Zde odbočíme doleva a dolezeme na sedlo Col des Aiguille Grises (3.810 m). Pokud je ledovec Miage neschůdný, je možné stoupat po lezitelných skalách SZ od chaty Gonella. Dolezeme na hřeben vedoucí k Aiguille Grises ve 3.350 m a v jeho linii pokračujeme asi 1,5 km. Věž na kótě Pt 3671 obejdeme vlevo. Obejdeme i vrchol Aiguille Grises a dolezeme na sedlo Col des Aiguille Grises za ním.

Po mixovém hřebeni vystoupáme na vyvýšeninu Piton des Italiens (4.002 m) a z ní postupujeme po úzkém hřebeni Arete de Bionnassay. Vede až k Dome du Gouter, který obejdeme mírně vpravo a napojíme se na Normálku. Po ní dolezeme na vrchol.

Pro sestup se používá většinou Normálka.

Cestě se také říká Papežská, protože mezi prvovýstupci byl i Achille Ratti, pozdější papež Pius XI. Přesnější by bylo označení prvosestupci, protože trasa byla paradoxně objevena při sestupu. Jako výstupová byla prostoupena až o 30 let později, v r. 1919.

6. Přes Aiguille de Bionnassay Obtížnost:   AD 
  Parametry: z bivaku Durier 1.630 m; 7:00-9:00 hod., sestup 5:00-6:00 hod.
  Prvovýstup: 13.8.1888

Tato trasa je nejtěžší z pěti 'hlavních' cest na Mont Blanc. Může být pokračováním krásného traverzu z Dome de Miage, který je jedním z nejhezčích přechodů v Alpách ve vysokých polohách a s rozumnou obtížností. K bivaku Durier se můžeme dostat i od chaty Plan Glacier.

Od bivaku postupujeme po sněhových hřebenech přes 2 schody až ke skalnímu výšvihu. Lezeme jej po hraně vlevo (II-III). Chyty tu sice najdeme a skála není (většinou) zvětralá a drží, ale expozice je docela velká a některé úseky ne úplně triviální. Orientovat se dá občas podle škrábanců od maček, ale na tento úsek je lepší mačky sdělat. Asi v polovině hranu opustíme a traverzem doprava už lehčím terénem se dostaneme pod strmý vrcholový ledovec. Po něm pak dolezeme na vrchol Aiguille de Bionnassay (4.052 m). Ten tvoří krásný sněhový hřeben, nad kterým zaplesá srdce každého milovníka chůze po střeše. Bývá tu i vyšlapaná stopa. Někdy je nejlepší jít po hraně, jindy vpravo od ní. Další možností je využít styl starých vůdců na koníka (foto 10). Po asi půl kilometru sestoupíme na sedlo Col de Bionnassay (3.888 m), přes které vede další žiletkový hřebínek. Za ním následuje stoupání přes vyvýšeninu Piton des Italiens (4.002 m) a pak pěkný a už méně exponovaný hřeben k Dome du Gouter. Odtud pokračujeme Normálkou k vrcholu.

Sestupujeme většinou Normálkou, ale dá se i stejnou trasou. Sestup je pak o něco jednodušší než výstup.

Podrobnější popis z vlastní zkušenosti zde.

7. Ostruha Tournette Obtížnost:   D- 
  Parametry: z bivaku Quintino Sella 1.450 m; 7:00-8:00 hod.
  Prvovýstup: 2.7.1872

Netradiční a málo známá trasa na Mont Blanc je určená pro ty, kteří nevyhledávají přelidněné cesty. Z bivaku se vydáme strmými sněhovými svahy na východ. Obejdeme skalní masiv Rocher du Mont Blanc zprava a přes ledovec Mont Blanc se dostaneme až k patě ostruhy. Překonáme ledovcový odtrh a podél hrany postupujeme vzhůru (II, místy III). Pod vrcholem ostruhy se nachází skalní schod, který obejdeme zprava. Strmými sněhovými svahy poté dolezeme na hřeben Bosses a po něm dojdeme doprava na vrchol.

Trasa se nedoporučuje pro sestup kvůli padajícímu kamení a nepříjemným pasážím v rozměklém ledovci Mont Blanc.

8. JZ úbočí hřebenu Bosses Obtížnost:   AD+ 
  Parametry: z bivaku Quintino Sella 1.480 m; 6:30-8:00 hod.
z chaty Gonella 1.780 m; 8:00-9:00 hod.
  Prvovýstup: 29.7.1909

Tato trasa není tak pěkná jako předchozí, ale představuje další možnost, jak vylézt na vrchol téměř nechozenou cestou. Z bivaku Quintino Sella se vydáme po strmých sněhových svazích na východ, podobně jako u předchozí trasy. Obejdeme skalní masiv Rocher du Mont Blanc zprava a přes ledovec Mont Blanc pokračujeme asi 3/4 km pod úpatí vršku Punta Pfann. Pokud je ledovec hodně rozbitý, je možné lézt i po skále. Další možností je přístup z chaty Gonella, ten je však delší a vede zčásti přes hodně roztrhaný ledovec Dome.

Na vystouplé žebro v JZ úbočí nastoupíme zhruba ve 3.955 m severně od Punta Pfann. Mixovým žebrem se sklonem místy až 50° postupujeme k hřebeni Bosses, kterého dosáhneme v místě zvaném Petite Bosse (4.547 m). Z něj už po Normálce pokračujeme na vrchol.

9. Ostruha Brenva Obtížnost:   D 
  Parametry: z bivaku Fourche 1.350 m; 7:00-10:00 hod.
  Prvovýstup: 15.7.1865

Prvovýstupci tuto trasu zvládli bez maček a pouhý den po legendárním výstupu Edwarda Whympera na Matterhorn. Jednalo se v té době asi o nejtěžší lezení ve sněhu/ledu. Dnes tento směr není moc využívaný. Podmínky se totiž změnily, tání ledovců zvýšilo riziko padání kamenů a nebezpečných séraků.

Z bivaku Fourche sestoupíme na ledovec Brenva a přejdeme jej na jih až k ostruze. Strmým ledovcovým svahem vylezeme na sedlo Col Moore (3.500 m), ležící napravo pod vrcholkem Pt Moore (3.557 m). Pokračujeme po hřebeni, skalní schod a poté další pilíř oblezeme zleva. Kolem 3.900 m se hřeben změní ve sněhový se sklonem zhruba 45°. Jím se dostaneme až pod sérakovou bariéru pod vrcholem ostruhy. Zde se trasa liší každý rok podle momentálních podmínek. Nejsnazší bývá postup šikmo doprava až na mírnější svahy (cca 4.450 m) vedoucí k SV hřebeni (trasa č. 2). Po něm dojdeme na vrchol.


Více informací najdete na camp2camp.org.


Výstupy z jižní strany (hřebeny Brouillard, Innominata a Peuterey) jsou popsány u Mont Blanc de Courmayeur.