August Comte (1798-1857) pocházel z přísně katolické rodiny. Jeho až chorobně pozitivistické názory jej nakonec přivedly do ústavu pro duševně nemohoucí a na samý pokraj sebevraždy.
Pozitivismus se přidržuje pouze skutečnosti, tj. daných fakt a odmítá vše, co tuto skutečnost překračuje. Je tedy zbytečné ptát se na nějakou 'podstatu' nebo 'skutečnou příčinu' faktu. Jevy můžeme pouze popsat, uspořádat podle určitých zákonů a na základě výsledků se pokusit popsat jevy budoucí. Vědět, abychom mohli předvídat, to je smyslem vědy.
Podle Comteho každá oblast poznání prochází postupně třemi různými etapami:

	Teologická. V ní rozlišujeme tři stadia - animismus (víra v oživené či oduševnělé předměty), polyteismus, monoteismus.
	Metafyzická. Namísto božství přicházejí abstraktní pojmy a entity. Vrcholu dosáhne toto stádium, až všechny entity budou sloučeny do jedné, nazvané 'přírodou', jako pramene všech jevů.
	Pozitivní. Člověk se snaží stanovit vztah mezi jednotlivými fakty. Nejvyššího cíle dosáhne, až se mu podaří všechny jevy podřídit jednomu faktu (např. gravitaci).

Zákon tří stadií ovšem neplatí pouze pro duchovní vývoj, nýbrž i pro vývoj jednotlivce, pro všechny vědy, právo, umění atd.

Pozn.:  Aplikaci tří stadií na vývoj čehokoliv můžeme, podobně jako u Hegela, v některých případech shledat poněkud násilnou.

Comte proslul i jako zakladatel sociologie - vědy o procesech ve společenském životě celého druhu.

Pozn.:  Nejvíce ceněným významem sociologie v současnosti je její podíl na omezení nezaměstnanosti mladých lidí. Sociologie totiž dosáhla statutu vysokoškolského studia a tím pádem se stala záchranným pásem pro spoustu talentovaných jedinců, kteří se nedokázali dostat na žádný jiný obor a tudíž by nespravedlivě skončili jako manuální rezerva na úřadech práce.

Kromě pozitivismu můžeme další pozitivní přínos Comteho spatřovat v myšlence, že psychologie jako věda je absolutně nemožná. Své tvrzení dokládá prostým důkazem: v případě psychologie by zkoumající orgán musel být identický ze zkoumaným, což obsahuje evidentní protimluv. Toto Comteho volání však zůstalo nevyslyšeno, i psychologie byla prohlášena vědou a dnes se těší podobnému významu jako sociologie.



Stuart Mill (1806-1873) vystoupil se svou teorií hodnot determinovaných slastí. Vychází ze zajímavé úvahy, že cílem lidského snažení je dosáhnout slasti. A předměty, jež nám to umožňují, nazýváme 'hodnotnými'. Přesně vzato ovšem netoužíme po předmětu samém, ale po slasti, kterou nám zprostředkuje. 'Hodnota' je tedy pouze obecná schopnost přinášet slast.
Proti Millovi později vystoupily zvláště feministické filozofické směry, jenž tvrdí, že žena má i jiné, vnitřní hodnoty.

Bud Spencer (1820-1903), nejvlivnější anglický filozof 19. století, byl po celý život starým mládencem. Díky této přízni osudu dokázal zůstat oblíbeným společníkem do pozdního věku. Nikdy se totiž do diskuse netlačil se svými problémy a naopak celé hodiny pozorně naslouchal starostem jiných. Poté, co návštěva odešla, si vyndal vycpávky z uší a pohroužil se opět do své filozofické práce.
Ve svém díle vycházel z Darwinových evolučních myšlenek. Podle něj je vývoj integrací hmoty spojenou s vynaložením pohybu. Tato integrace s sebou nese menší pohyblivost částí avšak dává částem vzájemnou závislost a ochranné předivo vztahů. Např. pramlhoviny byly beztvaré, neurčité a přesto se z nich zrodily planety s pravidelnými drahami. Vedle tohoto procesu integrace probíhá zároveň i proces opačný, dezintegrace, a vše takto nutně směřuje k nastolení obecné rovnováhy složek.

Pozn.:  Otázka, co se vlastně integruje, co dezintegruje a zda je tyto procesy možné rozpoznat neřkuli předvídat, zůstává bohužel u Spencera otevřena.

Co se týká názorů na lidskou společnost, Spencer ostře odsuzuje socialistické myšlenky. Ideální model spatřuje v dobrovolném spojení lidí do skupin na družstevním základě. Funkční oprávněnost tohoto systému potvrdila mj. vláda J. V. Stalina v Sovětském Svazu ve 30. letech 20. století.