Výstupy na Gašerbrum II (8.035 m)
Prvovýstupy a významné pokusy
7.7.1956 J hřeben
V hřeben
Rakušané Sepp Larch, Fritz Moravec a Johann Willenpart.
18.6.1975 JV hřeben
V hřeben
Francouzi Marc Batard a Yannick Seigneur.
1.8.1975 J hřeben
Z hřeben
Poláci Leszek Cichy, Janusz Onyszkiewicz a Krzysztof Zdzitowiecki.
1.7.1983 V hřeben Poláci Jerzy Kukuczka a Wojciech Kurtyka.
4.7.1995 J hřeben
Z hřeben
Mexičan Carlos Carsolio.
10.7.2006 S stěna Švýcaři Hans Mitterer, Cedric Hählen a Uli Steck. Vrchol Gašerbrum II South.
20.7.2007 S stěna Italové Daniele Bernasconi a Karl Unterkircher.
1.8.2019 Z stěna Kazach Denis Urubko.



1. Gašerbrum II z jihu z ledovce Gašerbrum



2. Západní strana G II



3. Vrcholová pyramida z JV



4. Pohled od Gašerbrumu I z východu



5. Čínská strana GII ze SV z ledovce Nakpo



6. Čínská strana GII ze SV


Gašerbrum II má pověst jedné z nejlehčích osmitisícovek, Normálka se obejde bez skalního lezení a troufají si na ni i lidé bez lezeckých zkušeností. Na hlavní vrchol vede 6 cest, z toho 5 z Pákistánu a 1 z Číny. Na východní předvrchol jsou vylezeny 2 cesty. Vícero výprav přijíždí s cílem vylézt oba Gašerbrumy nebo využít GII jako aklimatizační výstup pro pozdější pokusy na K2.


1892

  Při průzkumu Karákoramu vylezl britský sir William Martin Conway na předvrchol sedmitisícovky Baltoro Kangri. Ohlásil, že jako první s výškou 7.010 m překonal sedmitisícovou hranici a stanovil tak nový rekord. Další měření mu ale přiřkla 'pouhých' 6.804 m. Během expedice Britové zřejmě jako první lidské bytosti viděli Gašerbrum I i II zblízka. Conway pořídil fotografie a mapy, které se používaly ještě dlouhá léta.



William Conway
 
Günter Oskar Dyhrenfurth
 
Fritz Moravec

1934

  Švýcar G. O. Dyhrenfurth (47) zkoušel v r. 1930 Kančendžengu, nyní zamířil do Karákoramu k téměř neznámým Gašerbrumům. Horolezci nejpreve lezli tzv. IHE ostruhu na Gašerbrum I, ale strmé sněhové svahy zastavily v 6.300 m domorodé výškové nosiče, Pákistánci nebyli tak zkušení jako Šerpové. Navíc přišla dlouhá a mohutná sněhová bouře, která v tu samou dobu způsobila německou tragédii na Nanga Parbat. Výprava pak zlezla všechny 4 vrcholy Sia Kangri (nejvyšší 7.422 m), JV vrchol Baltoro Kangri (7.275 m) a prozkoumala možné výstupové trasy na Gašerbrum II. Dyhrenfurth správně vytipoval jižní a JV hřeben, oba byly pak vylezeny jako první.

1956

Rakušané najali 170 nosičů a za stálého dohadování s nimi dorazili po 3 týdnech pochodu na ledovec Gašerbrum, kde 25.5. založili BC. C1 postavili u hrany jižního hřebene v 5.900 m a dobře ho zásobili. Po několika týdnech špatného počasí ale C1 zasypala mohutná lavina a nebylo možné tábor ani lokalizovat. S minimem zásob a materiálu byl jedinou šancí rychlý postup bez obvyklých vynášek do výškových táborů. Ještě za pomoci výškových nosičů přesto vznikl C2 v 6.500 m a C3 v 7.000 m. Pod vrcholovou pyramidou už Rakušané museli spoléhat sami na sebe.

6.7. odpoledne vyrazili z C3 Fritz Moravec (34), Sepp Larch (25) a Johann Willenpart (28). V 7.500 m přenocovali pouze ve spacácích a v bivakovací plachtě. Noc byla ledová a téměř nespali. Larchovi omrzaly nohy. Za svítání si ohřáli trochu mléka a polkli něco cereálií, s tím si museli vystačit celý den. Pak se prodírali sněhem pod vrcholovou pyramidou. V 9:00 došli na východní hřeben. Svah k vrcholu se zdál nekonečný, odpočívali téměř po každém kroku. A nakonec 7.7.1956 ve 13:30 stáli po 8 hodinách lezení na vrcholu. Dlouhé minuty beze slova oddechovali a pak Willenpart prohlásil: 'Byla to příšerná dřina, ale tohle je ten nejhezčí moment v mém životě.' Počasí jim vyšlo skvěle a na vrcholu strávili nezapomenutelnou hodinu. Sestup byl už snazší, ale počasí se začalo horšit. Nakonec za sněhové bouře dorazili do C3 až v 19:30. Sestup do BC jim pak trval celé 4 dny, ale proběhl bez nehody.

Fritz Moravec (1922 - 1997, †74) se vyučil automechanikem a pak vystudoval strojírenství na Univerzitě ve Vídni. K lezení jej přivedl otec, který dělal horského vůdce. V průběhu 2. Světové války byl Fritz jako příslušník Wehrmachtu zajat na Kavkaze. Po propuštění v r. 1946 se specializoval na ledolezení. Jeho největším úspěchem byl prvovýstup na Gašerbrum II v r. 1956, kde zároveň dělal vedoucího výpravy. V r. 1959 vedl expedici na tehdy ještě nezlezenou Dhaulágirí. Dolezli do 7.800 m a připravili půdu pro další úspěšný švýcarsko-rakouský výstup o rok později. V 60. letech založil Fritz školu pro horolezce.

Sepp Larch (1930 - 2011, †81) patřil v 50. letech mezi nejlepší evropské horolezce. Vylezl severky Eigeru (1952) a Matterhornu (1954) a několik alpských prvovýstupů tehdejší nejvyšší obtížnosti. V r. 1956 zaznamenal svůj největší úspěch - prvovýstup na Gašerbrum II. Ještě v r. 1971 přelezl se dvěma spolulezci traverz dvou vrcholů na Pico Polaco v Andách. Měl manželku a syna.

Hans Willenpart (1927 - 1980, †52) vylezl tři královské alpské severky - Matterhorn, Eiger a Grandes Jorasses. Spoustu dalších výstupů podnikl se svým dlouholetým parťákem Seppem Larchem. Spolu také stáli v r. 1956 jako první na světě na karákoramském Gašerbrumu II. Za to se stal čestným občanem svého rodného rakouského městečka Scheibbsu. Několik let dělal správce chaty Kremser hut na Hochkaru. Zemřel na následky pracovního úrazu.



Larch, Moravec a Willenpart v C2

1975

Francouzi přelezli JV hřeben a pod vrcholovou pyramidou se napojili na cestu prvovýstupců východním hřebenem. Po dlouhém horolezeckém půstu způsobeném konfliktem v Kašmíru se v r. 1975 sešly na ledovci Gašerbrum 3 výpravy. Kromě Francouzů ještě Poláci a Messner s Habelerem cílící na Gašerbrum I. Francouzi museli absolvovat 16 denní pochod s nosiči a BC postavili 30.5. Pak na hřebeni natáhli 1,5 km fixních lan a založili dva tábory. Z C2 (6.700 m) poté 17.6. přelezeli Marc Batard (23) a Yannick Seigneur (33) zbytek hřebene a v 9:30 se ocitli na sněhovém platu. Pokračovali dál a dolezli až k východnímu hřebeni. Zde v 7.650 m zabivakovali. Neměli žádné jídlo, jen studenou vodu. Následujícího jitra vyrazili v 6:00 a 18.5.1975 v 9:00 stáli jako druzí na vrcholu Gašerbrumu II. Nepoužívali kyslík.

Téhož dne vystoupali k bivaku jejich spolulezci Louis Audobert a Bernard Villaret. Počasí se rapidně zhoršilo, přesto 19.5. Audobert vyrazil k vrcholu. 50 m pod nejvyšším bodem však vzdal a vrátil se k bivaku. Následující den strávili oba ve stanu, nečas pokračoval. 21.5. se rozhodli sestoupit. Z neznámých důvodů se Villaret po chvíli otočil a vrátil se do stanu. Audobert pokračoval a do C2 dorazil totálně vyčerpaný. Villareta od té doby nikdo neviděl. Stal se první obětí Gašerbrumu II.

Marc Batard (1951, 72) se stal himálajským sprinterem. Dokázal vylézt na Everest (1988) z jihu za 22:30 hod. z BC a zpět, západním hřebenem na Makalu (1988) za 18 hod. a na Čo Oju (1988) za 19 hod. Když vylezl v r. 1975 na Gašerbrum II, stal se tehdy ve svých 23 letech nejmladším člověkem na osmitisícovce bez kyslíku. Dále má na kontě Dhaulágirí (1987) po zimním výstupu. V civilu je fotografem a malířem.

Yannick Seigneur (1941 - 2001, †60) vylezl na Makalu (1971), Gašerbrum II (1975) a Broad Peak (1978). Neúspěšně se pokoušel o K2, kde se musel vrátit 200 m pod vrcholem a taktéž dvakrát o Nanga Parbat. Pracoval jako uznávaný instruktor lezení a horský vůdce. Zemřel na rakovinu v r. 2001.



Marc Batard
 
Yannick Seigneur

Poláci přivezli vlastně dvě výpravy v jedné. Obě plánovaly prvovýstupy, ženská část na GIII, zatímco mužská západním hřebenem na GII. Výhodou bylo, že díky těsné blízkosti obou hor (vrcholy jsou vzdáleny pouhý 1 km vzdušnou čarou) mohly obě části dlouho postupovat jižním hřebenem společně. Stejně se nakonec vše promíchalo a výstupy byly většinou realizovány těmi, kdo měli síly.

Po téměř třítýdenním putování byl 19.6. založen BC a o pouhých 6 dní později už stál C3 v 7.350 m. Svahy na jižním hřebeni dosahovaly sklonu zhruba 40°-50°. Pak následovala perioda špatného počasí, zlepšení nastalo až ke konci července a vše, co mělo nohy, vyrazilo k vrcholu. 1.8.1975 dolezli na vrchol GII západním hřebenem Leszek Cichy (23), Janusz Onyszkiewicz (37) a Krzysztof Zdzitowiecki (35). Museli zdolat asi 500 výškových metrů obtížným sněhovo-ledovým lezením. 9.8. Marek Janas (41), Andrzej Lapinski (29) a Wladyslaw Wozniak zopakovali Normálku východním hřebenem. 11.8. stáli na vrcholu GIII (7.952 m) Wanda Rutkiewiczová (32), Krzysztof Zdzitowiecki a Janusz Onyszkiewicz se svou anglickou ženou Alison (33). Lezli výrazným kuloárem ve východní stěně a natáhli 110 m fixních lan. A 12.8. Halina Krüger Syrokomska (37) a Anna Okopinska (26) vylezly na GII Normálkou, jako první Evropanky na osmitisícovku vůbec. Jest vidno, že Poláci se vyřádili. S ženskou částí výpravy přijela i Češka Sylva Kysilková (43), ta ale musela kvůli nemoci expedici opustit předčasně.

Leszek Cichy (1951, 72) vylezl na Gašerbrum II (1975), Makalu (1978) a Everest (1980). Poté jako první Polák zkompletoval v r. 1999 tzv. Korunu země, nejvyšší hory všech kontinentů. Po revolučním roce 1989 se stal finančníkem. V letech 1995-1999 působil jako předseda Polského alpského klubu. V r. 2003 jej prezident Kwasniewski vyznamenal Řádem znovuzrozeného Polska (druhé nejvyšší občanské vyznamenání po Řádu bílé orlice) za zásluhy o republiku.

Janusz Onyszkiewicz (1937, 86) je cimrmanovskou renesanční osobností. Vystudoval matematiku a v 70. letech se jako matematik živil. Kromě horolezectví se věnoval i speleologii a pak hlavně politice. V 80. letech byl mluvčím hnutí Solidarita, byl i vězněn. Po revoluci se stal 2x ministrem obrany, následně poslancem a viceprezidentem Evropského parlamentu, v letech 2001-2016 byl i předsedou Polského alpského klubu (PZA). Jako horolezec vylezl na Noshaq (7.492 m), Pik Korženěvské (7.105 m) a Pik Komunizmu (7.495 m). Jeho největším úspěchem byly prvovýstupy na Gašerbrumy II a III v r. 1975. O rok později byl členem polské výpravy na K2 a pak s horolezectvím skončil. Jeho první žena zemřela po pádu v jeskyni, druhá se nevrátila z Annapurny a až třetí vydržela dodnes. Má s nimi 5 dětí.

Krzysztof Zdzitowiecki (1939, 84) začínal v Tatrách, v Alpách vylezl SV stěnu na Finstereerhorn, pilíř na Pointe Young v masivu Grandes Jorasses a severku Matterhornu. Dále má na kontě Noshaq (7.492 m) a dvěma různými cestami Pik Komunizmu (7.495 m). Největším úspěchem byly prvovýstupy na Gašerbrumy II a III v r. 1975. 6x navštívil Antarktidu a spoluzaložil zde polskou základnu. Vystudoval biologiii, je ženatý a má 2 děti.

Wanda Rutkiewiczová (1943 - 1992, †49) byla nejznámější horolezkyní své doby. Vylezla na Pik Lenina (7.134 m), Noshaq (7.492 m) a severku Eigeru. V Himálaji zazmamenala prvovýstup na Gašerbrum III (7.946 m, 1975) a hlavně 8 osmiček: Everest (1978, třetí žena a první Polák na vrcholu), Nanga Parbat (1985), K2 (1986, první žena na vrcholu), Šiša Pangmu (1987), Gašerbrum II (1989), Gašerbrum I (1990), Čo Oju (1991) a Annapurnu (1991). Měla v plánu Korunu Himálaje, ale pak se jí postavila do cesty Kančendženga. Naposledy byla spatřena, jak bloudí SZ stěnou na pokraji vyčerpání. Její tělo se nikdy nenašlo. Byla elektroinženýrkou a napsala několik knih s lezeckou tématikou.



Leszek Cichy
 
Janusz Onyszkiewicz
 
Krzysztof Zdzitowiecki


Poláci na jižním hřebeni


Alison Chadwick-Onyszkiewiczová, Wanda Rutkiewiczová a Krzysztof Zdzitowiecki na vrcholu GIII
 
Wanda Rutkiewiczová
 

1983

Poláci Jerzy Kukuczka (35) a Wojciech Kurtyka (35) přelezli východní hřeben přes dosud panenský východní vrchol Gašerbrumu II (7.758 m). Expedice měla být původně tříčlenná, ale Brit Alex McIntyre měl průkaznou omluvenku, zahynul totiž na Annapurně na podzim 1982. Poláci najali pouhých 20 nosičů a 7.6. postavili BC na ledovci Abruzzi. Nejprve se aklimatizovali pomocí dvou výživných výstupů, kdy při tom druhém už zdolali východní vrchol. Při ostrém pokusu opustili BC 29.6. Lezli alpským stylem. 30.6. se dostali do 7.400 m. Další den pak přetraverzovali východní vrchol a dostali se pod vrcholovou pyramidu GII, tedy už na Normálku. Zde odložili bágly a pokračovali polehku. 1.7.1983 v 16:00 stáli oba na vrcholu. Vítr byl ovšem tak silný, že v nárazech dosahoval síly hurikánu. Podařilo se jim přespat pod vrcholovou pyramidou a ve sněhové bouřce pak následujícího dne po 10 hodinách se štěstím sestoupili do BC.

Nesourodé spojení zemitého a málomluvného Kukuczky s téměř sebevražednou odvahou a opatrného intelektuála-vegetariána Kurtyky slavilo úspěch i o 3 týdny později na Gašerbrumu I při dalším prvovýstupu přes JZ stěnu. Tito horolezečtí Laurel s Hardym se nakonec stali jednou z nejúspěšnějších himálajských dvojek vůbec.

Výstup se přesto neobešel bez drobných komplikací. Měli totiž povolení pouze na GI, na GII už neměli prachy a doufali, že po úspěšných přelezech se všechno pak zpětně nějak vyřídí. Ale nebylo to tak jednoduché. Celá akce měla dohru na pákistánském Ministerstvu turistiky. Poláci museli do konce roku zaplatit 2.000 USD. Jenže je neměli a polský Svaz tělovýchovy a sportu odmítl částku uhradit, protože takhle by to potom přece dělali všichni. Ve vzduchu visel i zákaz vycestování, ale nakonec se vše vyřešilo šalamounsky. Svaz zaplatil, ale K + K nedostali medaili za vynikající výsledky. Což určitě snášeli těžko.

Jerzy Kukuczka (1948 - 1989, †41) zvaný Jurek se stal jedním z nejuznávanějších výškových horolezců všech dob. Po Messnerovi jako druhý zkompletoval Korunu Himálaje. Lezl často v zimě a novými cestami, prakticky na každé osmičce má prvovýstup. Jeho himálajská kariéra trvala pouhých 10 let. Zemřel, jak se na horolezce sluší, v jižní stěně Lhotse. Uklouzl a přetrhlo se s ním 6 mm lano, na které byl navázaný. Vlastně spíš prusík. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Byl známý svou tvrdostí, schopností snášet utrpení, ale i neústupností a častým ignorováním rizika. Byl ženatý a mezi expedicemi stihl zplodit 2 syny, ale ti znali otce spíš z fotografií.

Wojciech Kurtyka (1947, 76) je horským filozofem a jedním ze zlaté polské generace v Himálaji ze 70. a 80. let. Lezl alpským stylem v menších expedicích, někdy i na jeden zátah bez stanů. Vystoupil na hlavní vrcholy čtyř osmitisícovek, vždy prvovýstupy alpským stylem: Čo Oju (1990), Gašerbrum I (1983), Gašerbrum II (1983) a Broad Peak (1984). Kromě toho přelezl nové cesty na centrální vrchol Šiša Pangmy (1990) a východní stěnou Dhaulágirí (1980, bez vrcholu). Velmi ceněné jsou i jeho prvovýstupy na Gašerbrum IV západní stěnou (7.925 m, 1985) nebo Trango Towers (6.239 m, 1988). Několik pokusů zaznamenal na K2. Přežil dodnes a v r. 2016 přijal po dlouholetém zdráhání lezeckého Oscara Piolet d'Or za celoživotní zásluhy. Je dvakrát rozvedený a má syna a dceru.



Jerzy Kukuczka
 
Wojciech Kurtyka


Spolu v akci poblíž BC

1984

  Italové Reinhold Messner (39) a Hans Kammerlander (27) posunuli himálajské horolezectví opět o kus dál - přelezli GII a GI v jednom zátahu bez sestupu do základního tábora. V plánu byl nejprve GI, ale ten kvůli lavinovému nebezpečí na JZ hřebeni vzdali a pořadí obrátili. 23.6. vyrazili Normálkou na GII a o dva dny později za ideálního počasí dolezli na vrchol.

Jejich batohy vážily ke 20 kg, kromě stanů a lezeckého vybavení nesli potraviny a palivo na řadu dní. Pod sedlo Gašerbrum La sestoupili převážně v noci polem nebezpečných séraků po jižních svazích východního vrcholu, tedy cestou, kterou ještě nikdo neprostoupil. Nejnižšího bodu dosáhli zhruba v 6.000 m a poté začali opět stoupat. Bivakovali v 6.600 m a následujícího dne už lezli SZ stěnou na GI, zhruba po trase, kterou Messner lezl už s Habelerem v r. 1975. Když dorazili do sedélka v 7.500 m, počasí se zhoršilo. Začala vánice a viditelnost byla několik metrů. Postavili stan a i přes pokračující špatné počasí pokračovali další den k vrcholu. Sestup by za této situace byl stejně nebezpečný. Nakonec 28.6.1984 dorazili oba na vrchol.

Téměř ihned zahájili sestup. Šli opět po jiné trase, tentokrát západním hřebenem. Bivakovali v 7.400 m a 29.6. slezli jako v transu až na ledovec Gašerbrum. Neměli už skoro žádné jídlo, z důvodů odlehčení většinu potravin i materiálu nechali v posledním bivaku pod vrcholem GI. Kammerlander spadl do trhliny, naštěstí byli navázaní a Messner pád s obtížemi zachytil. Oba vyvázli bez zranění. Ještě jednou bivakovali a 30.6. dorazili po 8 dnech zpět do BC. Přechod zvládli bez kyslíku a čtyřmi různými cestami.

Reinhold Messner (1944, 79) je pravděpodobně nejlepším výškovým horolezcem všech dob. Jako první získal Korunu Himálaje (1970-1986) a proslul svými inovativními výstupy. Má na kontě první výstup na Everest bez kyslíku, první sólovýstup na osmitisícovku (Nanga Parbat), první sólo na Everest, první osmitisícovku alpským stylem (Gašerbrum I), první traverz dvou osmiček bez sestupu do BC (GII a GI), první přelez obávané Rupálské stěny (Nanga Parbat), prvovýstupy na Annapurně, Manáslu atd. Při žádném z výstupů nepoužil kyslík. Kromě toho vylezl na nejvyšší hory všech světadílů (Koruna světa), přešel poušť Gobi (2.000 km), Grónsko (2.200 km) nebo Antarktidu (2.800 km). Kupodivu žije dodnes. Založil několik muzejí (Messner Mountain Museum) s horolezeckými relikviemi. V letech 1999-2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské Zelené. Je podruhé ženatý, má 4 děti, 3 se svou současnou manželkou.

Hans Kammerlander (1956, 67) zdolal 12 osmitisícovek, 7 z nich s Reinholdem Messnerem. Spolu přetraverzovali Gašerbrumy I a II bez sestupu do BC. Pozornost vzbudil i jeho částečný sjezd Everestu na lyžích (1996). Do Koruny mu chybí jen Manáslu a Šiša Pangma (tam byl ale na centrálním vrcholu 8.008 m). Z dalších pěkných kopců má na kontě Nuptse (7.804 m), Muztagh Ata (7.546 m) a třikrát Ama Dablam (6.856 m).



Hans Kammerlander a Reinhold Messner


Kammerlander na vrcholu GII, v pozadí GI

1985

  Francouzům se nechtělo sestupovat po svých. Nejprve Pierre Gevaux sletěl z vrcholu paraglidem a po 20 minutách přistál poblíž BC. Pak Jean Marc Boivin (34) vynesl nahoru 17 kg těžké rogallo, ale silný vítr jej přinutil nechat ho tam a sestoupit zpět až do BC. Po několika dnech vystoupil za pouhých 16 hod. opět na vrchol. Tentokrát byly podmínky příznivé a po 20 minutách také přistál nedaleko BC. A konečně Pierre Mure-Ravaud a Thierry Renaud sjeli poprvé z vrcholu na lyžích.

1986

  Slovinci vystoupili na vrchol za pouhých 32 hodin, z toho ještě 10 hod. odpočívali v 5.900 m.

1988

  Slovenky Dina Štěrbová (48) a Livia Klembárová vylezly 25.6.1988 Normálku. Přijely se slovenskou výpravou, která však měla povolení pouze na GI. Ten i úspěšně vylezla. Mezitím se ale obě ženy domluvily na vlastní pěst s francouzskou výpravou na společném výstupu na GII. Ten se za 3 dny a bez kyslíku úspěšně podařil, byť obě využily téměř dvoukilometrová fixní lana po Francouzích. Ale vztahy ve slovenské výpravě to hodně vyhrotilo.

Štěrbová už v době výstupu žila přes 20 let v Olomouci, kde žije dodnes. Za pár let po výstupu získala i české občanství. Proto je často považována za prvního Čecha na GII.

Dina Štěrbová (1940, 84) se narodila v Bratislavě a ještě zde vystudovala matematiku. Pak začala učit v Olomouci a Slovensko definitivně opustila. Má na kontě spoustu výstupů v Tatrách, Alpách i Pamíru. V Himálaji vylezla na Čo Oju (1984) a na Gašerbrum II (1988), ovšem po kontroverzním a ne zcela legálním výstupu. Pokloušela se i o Manáslu, Everest, Broad Peak a Nanga Parbat. Dnes se věnuje mimo jiné i humanitárním projektům v Nepálu, stavbě nemocnice či školy. V r. 2010 dostala od prezidenta Václava Klause Zlatý záchranářský kříž za humanitární projekty mimo ČR. Byla vdaná, její manžel, taktéž horolezec a dobrodruh Otakar Štěrba, zemřel v r. 2017. Mají spolu syna.



Dina Štěrbová
 
Dina během výstupu na Čo Oju

  Francouz Pascal Hittinger sjel z vrcholu na monoski (jedna lyže s přidělaným sedátkem). Jeho krajan Henri Albet zkoušel totéž na snowboardu, ale v 7.500 m se zabil.

  Holanďané vyrazili ze své hornaté domoviny a na GII vytvořili variantu Francouzské cesty z r. 1975. Přelezli žebro po původní trase a na sněhovém platu z ní uhnuli více doleva. Pak vystoupili na východní hřeben a potřetí zabivakovali. 25.6.1988 už po klasické trase dolezli na vrchol René de Bos (29), Jeroen Jacobse, Hans van der Meulen (35) a Arjan van Waardenburg (35). Sestupovali Normálkou.

1995

Mexičan Carlos Carsolio (32) se vydal k vrcholu po Normálce, ale místo obchvatu východním hřebenem pokračoval logickým a přímým směrem po skalnaté hraně vrcholové pyramidy. 4.7.1995 stál na vrcholu. Na expedici ho doprovázeli ještě Polák Krzysztof Wielicki (45) a Američan Ed Viesturs (36). Ti ale prvovýstupové ambice neměli a lezli Normálkou.

Carlos Carsolio (1962, 61) se stal mexickou pýchou. Jako čtvrtý člověk na světě po Messnerovi, Kukuczkovi a Loretanovi totiž dokončil Korunu Himálaje. Ve věku pouhých 33 let a po 11 letech snažení (1985-1996). Umělý kyslík použil pouze na Makalu a na 6 osmiček vylezl sólo. O Manáslu se neúspěšně pokoušel už v r. 1986 s polskou expedicí. Tehdy silně omrzl a málem přišel o některé prsty na nohou i rukou. Horu odložil jako zlatý hřeb až na konec. Po 10 letech se vrátil a úspěšně završil svou himálajskou misi. Dnes pracuje jako horský vůdce a učitel paraglidingu. Vzal si mexickou horolezkyni Elsu Ávila, zplodili 2 děti, pak se rozvedli a s další partnerkou má Carsolio opět 2 potomky.

Krysztof Wielicki (1950, 74) dosáhl jako pátý člověk na světě na Korunu Himálaje (1980-1996). Většinou lezl sólo nebo novými cestami, případně v zimě. První zimní výstupy zaznamenal na Everest (únor 1980), Kančendžengu (leden 1986) a Lhotse (Silvestr 1988). Na Manáslu (1984), Makalu (1986), Šiša Pangmu (1993) a Dhaulágirí (1990) vylezl novými cestami. Kyslík použil pouze na Everestu v r. 1980. V pozdějších letech organizoval zimní himálajské expedice. Je jednou z největších postav světového horolezectví všech dob. Dostal řadu ocenění (mj. Piolet d'Or 2019 za celoživotní zásluhy) a je po něm pojmenovaný asteroid. Vystudoval elektroniku na univerzitě ve Wroclawi. Se třemi partnerkami má 4 děti, dva syny a dvě dcery. Nejmladší Krysztof se narodil v r. 2009, tatínkovi bylo 60, mamince 33.

Ed Viesturs (1959, 64) je prvním a zatím jediným Američanem s Korunou Himálaje (1989-2005). Celkem má na kontě už 21 výstupů na osmitisícovky, 7x byl na Everestu a 2x na Čo Oju. Lezl vždy bez kyslíku. Vzděláním je veterinář, ale živí se jako horský vůdce. Vyznává heslo 'Dostat se na vrchol je možnost. Vrátit se zpátky dolů povinnost.' Zatím se mu to daří.



Carlos Carsolio
 
Krzysztof Wielicki
 
Ed Viesturs

1996

  Francouz Jean-Christophe Lafaille (31) přetraverzoval za 4 dny GII a GI sám a bez sestupu do BC. Ten založil 6.7., ale následující 3 týdny bylo špatné počasí. A tak vyrazil až v den, kdy měl naplánovaný konec expedice. 28.7. vylezl Normálkou na GII za 11:20 hod a pak stejnou trasou i sestoupil. Po odpočinku ve stanu v 5.900 m pokračoval. Na GI se dostal až do 7.450 m, ale počasí jej zahnalo o 1.000 m níž. Přesto to nevzdal a 31.7.1996 dolezl na vrchol GI a opět stejně sestoupil. Výstupy uskutečnil alpským stylem bez cizí pomoci.

První dvojitý výstup na GII a GI dokončili v r. 1984 Messner s Kammerlanderem, ale ti použili k výstupu a sestupu pokaždé jinou trasu. To Lafaille ne.

Jean-Christophe Lafaille (1965 - 2006, †40) vylezl v letech 1993-2004 na 11 osmiček, často novými cestami nebo sólo. Chyběly mu pouze Everest, Kančendženga a Makalu. Annapurna se mu podařila až napočtvrté. Při prvním pokusu o novou cestu jižní stěnou zahynul jeho spolulezec Pierre Béghin a Lafaille vyvázl se zraněními. V roce 1995 se marně pokoušel sólo o britskou cestu jižní stěnou, o 3 roky později zkusil totéž jako člen mezinárodní expedice. Až v r. 2002 se mu zadařilo východním hřebenem. Co těsně nedokázala Annapurna, podařilo se Makalu, kde Lafaille beze stopy zmizel během zimního sólovýstupu v r. 2006. Měl ženu a dvě děti.



Jean-Christophe Lafaille
 
Anatolij Bukrejev

1997

  Rus Anatolij Bukrejev (39) vylezl z ABC v 5.800 m na vrchol sólo za 9:30 hod.

Anatolij Bukrejev (1958 - 1997, †39) byl spíše Kazachem než Rusem. V letech 1989-1997 měl na kontě celkem 18 výstupů na 11 osmitisícovek, všechny bez kyslíku. Chyběly mu pouze Gašerbrum I, Nanga Parbat a Šiša Pangma, kde byl pouze na severním předvrcholu. Proslul rychlými sólovýstupy. Vzděláním byl fyzik, ale živil se jako horský vůdce. Během tragédie na Everestu v r. 1996 se podílel na záchraně několika horolezců-klientů. V r. 1997 jej zabila lavina při pokusu o zimní výstup na Annapurnu.

  Češi přijeli s dvanáctičlennou výpravou včetně Slováka Juraje Kardhorda. Čtyři z nich (Hrubý, Šilhán, Myšík a jazykolam Kardhordó) vylezli nejprve na GI. Zbytek expedice mezitím makal na GII. Nebyl sám, v tu dobu zde působilo dalších 12 výprav. Takže kopec připomínal spíš včelí úl a byly na něm nataženy kilometry fixních lan. C4 postavili Tomáš Bradáč, Ladislav Kamarád (34), Pavel Plšek a Vladimír Myšík (45) v 7.400 m. Z něj pak 15.7.1997 dolezli všichni na vrchol. Myšík stál o pouhých 6 dní dříve na GI.

Následujícího dne se se o výstup pokusila čtveřice Luboš Pavlík, Jiří Šmíd (49), Miloslav Palacký (43) a Josef Rybička (45). Museli však na nekrytém vrcholovém hřebeni vzdát. Po menším nedorozumění se pak v C4 sešli s vystupujícími Zdeňkem Hrubým (40), Ladislavem Drdou (43) a Jurajem Kardhordem (30). Ti neměli kde spát, protože stan byl jen jeden. Tak přečkali noc nouzově jen tak venku. Pak sestoupili do C3, kde odpočívali a nabírali sil. Odtud pak 18.7. vylezli až na vrchol a sestoupili opět do C3. Úspěšná byla i čtveřice z C4. Expedice tak dopadla nad očekávání - ze 12 členů byli všichni alespoň na jedné osmičce, 3 z nich na dvou. Šilhán (42) musel kvůli zdravotnímu stavu GII vynechat.

Zdeněk Hrubý (1956 - 2013, †56) zvaný Abdul alias Prastarý sokol zdolal 8 osmiček: Čo Oju (1994), Gašerbrumy I a II (1997), Lhotse (1999), Šiša Pangmu (2004), Broad Peak (2007), Dhaulágirí (2008) a Nanga Parbat (2012). Dále zaznamenal prvovýstup alpským stylem na Talung (7349 m, 2013). Kromě toho stihl být i předsedou dozorčí rady ČEZ, členem prezidia Fondu národního majetku, předsedou Horolezeckého svazu a řadou dalších jiných předsedů. V r. 2013 se zřítil při pokusu o prvovýstup v JZ stěně Gašerbrumu I po chybě při slaňování. Byl ženatý a měl dvě děti.

Vladimír Myšík (1951, 72) na rozdíl od svého slavného hudebního skorojmenovce zná pravopis. Začínal jako cyklista a byl dokonce ve výběru pro OH. Nakonec jej ale uchvátilo horolezectví. Po neúspěšném pokusu na Makalu (1993) vylezl na Čo Oju (1995) a pak během týdne na GI a GII (1997). Účastní se i lyžařských maratónů.

Juraj Kardhordó (1966 - 1997, †31) vylezl v r. 1995 na Čo Oju. V r. 1997 se nejprve vypravil na Kančendžengu, kde skončil necelých 100 m pod vrcholem. Pak vylezl během týdne na GI a GII. A ještě téhož roku na podzim se pokoušel o Manáslu. Pod vrcholem však beze stopy zmizel, našel se pouze jeho batoh a cepín.



Vladimír Myšík
 
Zdeněk Hrubý
 
Juraj Kardohordó


Pod Gašerbrumy - zleva Jiří Šmíd, Josef Rybička, Ladislav Drda a Jiří Palacký

2006

Švýcaři měli v plánu probádat dosud panenské čínské končiny severně od Gašerbrumů a vylézt na GII logickou linií SV pilířem spadajícím přímo z vrcholu. 12.6. se vydali na pochod doprovázeni 40 velbloudy. Museli se brodit přes řeky, kde voda dosahovala velbloudům až po břicha. Po 5 dnech založili BC v 4.300 m v krásném údolí. ABC vznikl až o 18 km dál na ledovci East Nakpo ve 4.800 m. Odtud už mohli pozorovat zvolenou linii, ale po několika hutných lavinách, které zametly okolí pilíře, seznali, že tudy to nepůjde. Jako zástupný cíl byla vybrána severní ostruha vedoucí na východní vrchol (7.758 m). Podmínky nebyly vhodné pro alpský styl a tak založili C2 v 6.800 m. 9 dní jej zásobovali, fixovali těžší úseky a pak sestoupili do BC před vrcholovým pokusem.

Ačkoli bylo počasí stále pěkné, teď se jako na objednávku zhoršilo. Několik dní sněžení podlomilo morálku, šest členů se rozhodlo vzdát a zbyli jen 3: Cedric Hählen (24), Hans Mitterer (28) a Ueli Steck (29). 8.7. vyrazili z C1 a následujícího dne v 9:30 dorazili do C2. Sníh byl měkký a rozhodli se proto pro noční výstup. Do 22:00 odpočívali a díky práškům na spaní i spali. Pak vyrazili jen polehku bez batohů. Svah dosahoval 50° sklonu a místy se brodili po pás ve sněhu. Hählen se necítil dobře a zaostával. Za svítání dolezli k poslednímu žlabu se sklonem 60°. I ten zdolali a ocitli se na vrcholovém hřebeni. Zde museli Mitterer se Steckem hodinu čekat na Hählena, který to i přes špatný zdravotní stav nevzdal. A 10.7.2006 pak dolezli společně v 7:00 na východní vrchol, na kterém před nimi stáli jen Kukuczka s Kurtykou v r. 1983. Vyčerpání, ale hlavně slunce a rostoucí nebezpečí lavin je odradilo od dalšího postupu (300 výšk. metrů dolů a pak dalších 500 nahoru) na hlavní vrchol GII. Během dalších dvou dní pobalili tábory a fixy a sestoupili do BC.

Ueli Steck (1976 - 2017, †40) nezískal svou přezdívku Švýcarská mašina náhodou, je držitelem spousty alpských rekordů. Mimo jiné dokázal vylézt za 2:22 hod. severku na Eiger, za 61 dnů vystoupil na 82 alpských čtyřtisícovek nebo během 25 hodin absolvoval trojboj severek Eigeru, Mönchu a Jungfrau. Celkem vylezl na 6 osmitisícovek: Gašerbrum II (2009), Makalu (2009), Šiša Pangmu (2011), Čo Oju (2011), Everest (2012) a Annapurnu (2013, sólo nová cesta jižní stěnou). Bohužel další už Štek nepřidá, zahynul v r. 2017 po pádu na Nuptse u Everestu. Bylo mu 40.

Cedric Hählen (1981 - 2012, †30) vylezl na K2 (2004), prvovýstupem na Gašerbrum II East (2006), Kančendžengu (2011) a také na předvrchol Broad Peaku (2006). V r. 2012 beze stopy zmizel se dvěma spolulezci při pokusu o zimní prvovýstup na Gašerbrum I.



Ueli Steck
 
V severní stěně, východní vrchol nad horolezcem, hlavní vpravo


Cedric Hählen
 
Ueli Steck, Hans Mitterer a Cedric Hählen na východním vrcholu

  Němci Sebastian Haag (28) a Benedikt Böhm (28) vylezli 29.7.2006 na vrchol a sjeli dolů na lyžích. 3.8., tedy během jednoho týdne, vylezli nahoru opět a i podruhé sjeli na lyžích.

2007

Italové dokončili to, z čeho Švýcaři předešlý rok vycouvali - SV pilíř na hlavní vrchol. Také použili velbloudí karavanu a strávili 2 týdny na ledovci Gasherbrum North hledáním vhodného místa pro BC. 24.6. postavili předsunutý ABC. Část výpravy se rozhodla zopakovat cestu Švýcarů na východní vrchol, ale Daniele Bernasconi (36), Karl Unterkircher (36) a Michele Compagnoni (35, synovec prvovýstupce na K2) měli v plánu SV pilíř alpským stylem.

Nejprve museli přelézt kilometrový skalní úsek údajně o obtížnosti V+ až VI, kde natáhli několik fixních lan. Dostali se na sněhové plato pod patu pilíře ve výšce 5.800 m. Následovaly týdny špatného počasí, které všichni využili k aklimatizačním výstupům a pozorování stěny. 18.7. se otevřelo kratší okno pěkného počasí a to už byli připraveni na platu. Následujícího dne lezli 12 hodin a dostali se do 6.900 m. Překonávali ledové i částečně mixové svahy se sklonem 50-70°. Pilíř byl ohrožovaný padajícími séraky a lavinami. Trojice s úlevou pozorovala, jak zametají cestu, kde lezli před několika málo hodinami. 20.7. chtěli vyrazit za tmy, ale zatažená obloha a vichřice je zahnaly zpět do stanu. V 9:00 se vyčasilo a mohli pokračovat teď už trochu mírnějším terénem.

Compagnoni už dva dny nebyl schopen nic pozřít a skoro nepil. V 7.500 m ještě lezli společně, pak ale začal hodně zaostávat. Sníh byl teď vyfoukaný a tvrdý a vítr se utišil. 20.7.2007 ve 20:00 stáli Bernasconi a Unterkircher na vrcholu. Sestup stejnou trasou jim připadal nebezpečný a rozhodli se proto pro Normálku na pákistánskou stranu, byť plnou hlubokého sněhu a ten rok ještě nezlezenou. Jenže nemohli opustit Compagnoniho, který se ještě trápil v severní stěně. Vysílačkou se s ním domluvili, že se potkají na západním sedle mezi GII a GIII. Sestupovali proto těžším západním hřebenem. Setkání kupodivu klaplo a společně traverzovali jen za svitu hvězd směrem k Normálce na jižní svahy. Měli velké štěstí, že jim přálo počasí. Kolem půlnoci nouzově zabivakovali bez stanu v 7.000 m. Následujícího rána po sérii slanění a traverzů došli do C3, který byl ale opuštěný. Celé jeho osazenstvo slezlo dolů po sérii lavin před několika dny, která si vyžádala i mrtvé. Italové proto museli sestoupit až do C1, kde už jim vyšli naproti kolegové z jiné výpravy. S nimi se pak dostali do jejich BC.

Zbytek expedice na švýcarské cestě neuspěl.

Daniele Bernasconi (1971, 52) vylezl v Alpách a Dolomitech co se dalo. Kromě toho má na kontě cestu Salathé na El Capitana, v Patagonii hřeben Franco-Argentina na Fitz Roy a výstup na Aguja Guillaumet. V Himálaji vylezl Normálkami na Makalu, Annapurnu a Pumori (7.161 m). V r. 2004 se neúspěšně pokoušel o K2. Největším úspěchem byl prvovýstup SV pilířem na Gašerbrum II v r. 2007. Vzděláním je geolog a dělá horského vůdce.

Karl Unterkircher (1970 - 2008, †37) v r. 2004 vylezl jako první člověk Everest a K2 v jednom roce, během 63 dní. Zajímaly ho hlavně nové cesty a prvovýstupy. V r. 2007 vylezl jako první s Danielem Bernasconim obávaný SV pilíř na Gašerbrum II. Za svoje výstupy dostal několik cen, na jeho počest byla založena i Cena Karla Unterkirchera udělovaná za mimořádné prvovýstupy. V r. 2008 spadl do trhliny při pokusu o novou cestu v Rakhiotské stěně Nanga Parbat a zahynul.



Daniele Bernasconi
 
Karl Unterkircher
 
Michele Compagnoni


Unterkircher pod vrcholem ...

... a na vrcholu

2011

  Ital Simone Moro (43), Kazach Denis Urubko (37) a Američan Cory Richards (29) uskutečnili první zimní výstup. 2.2.2011 v 11:30 stáli společně na vrcholu. Ačkoliv je při sestupu téměř pohřbila lavina, dokázali se dostat zpět do BC bez vážnějších zranění.

Simone Moro (1967, 56) je ledový mužik, v zimě vystoupil na Šiša Pangmu (2005), Makalu (2009), Gašerbrum II (2011) a Nanga Parbat (2016). Dále má na kontě Lhotse (1997), Everest (2000), Čo Oju (2002) a Broad Peak (2003). Na Everestu byl celkem 4x. Kromě toho vylezl na spoustu dalších hor po celém světě (Vinson Massif, Aconcagua atd.) Původně byl knihovníkem, pak trenérem plavání a posléze trenérem horolezectví a vůdcem. Taktéž pilotuje vrtulník a dělá záchranáře, i v Himálaji. Od r. 2005 funguje v Nepálu škola pro 400 šerpských dětí, kterou projektoval a financoval. Moroň je taková tlama, že mohl být jen horolezcem nebo úchylákem v hororech.

Denis Urubko (1973, 50) dokončil v r. 2009 Korunu Himálaje jako 15. na světě a 8. bez použití kyslíku. Vše zvládl během 9 let a bylo mu teprve 35. Lezl i v zimě, novými cestami a někdy sólo. Patří k nejlepším výškovým horolezcům všech dob. Má trochu problém s ukotvením. Nejprve byl občanem SSSR, po jeho rozpadu Kazachstánu, toho se zřekl a stal se v r. 2012 Rusem. Ani to nebylo ono a od r. 2015 má polské občanství. Čímž vyhnal čerta ďáblem. Dělá v armádě a filmuje.

Cory Richards (1981, 43) pochází symbolicky z města Boulder (stát Colorado). K horolezectví ho přivedl otec už v 5 letech. Vylezl na Gašerbrum II (únor 2011), jako první Američan na osmitisícovku v zimě vůbec. Kromě toho stál ještě na Lhotse (2010), dvakrát na Everestu (2016, 2017) a na Ama Dablam (6.812 m, 2009). Věnuje se fotografování a filmování, o výstupu na Gašerbrum II vznikl film s všeříkajícím názvem Cold.



Simone Moro
 
Denis Urubko
 
Cory Richards

2018

  Polák Adam Bielecki (35) a Němec Felix Berg (37) postupovali Normálkou až pod vrcholovou pyramidu. Zde odbočili doleva a lezli nalevo od cesty Carlose Carsolia. Zhruba uprostřed stěny vytraverzovali na západní hřeben a na vrchol tak 16.7.2018 dolezli polskou cestou z r. 1975. Vytvořili tak novou variantu.



Bielecki a Berg

2019

Kazach Denis Urubko vylezl bez kyslíku a sólo novou cestu západní stěnou. Nejprve 18.7. vystoupil na vrchol Normálkou v rámci aklimatizace. Pak 31.7. v 19:00 vyrazil z C1 (5.900 m) do západní stěny. Neměl s sebou bivakovací vybavení, pouze základní lezecké nádobíčko. Překonal ledovcový odtrh v 6.050 m a za úsvitu dolezl na plošinu v 7.100 m pod výrazným sérakem. Ten oblezl a nad ním v 7.500 m pět hodin odpočíval. Pak pokračoval do západní stěny vrcholové pyramidy a na nejvyšším bodě stanul ve 20:40. Sestupoval Normálkou, ale trvalo mu to do C1 celých 18 hodin kvůli špatné viditelnosti a počasí.

Celkem byl Urubko na vrcholu GII už 4x. Poprvé v r. 2001 po bleskovém výstupu Normálkou, v r. 2011 při prvním zimním výstupu a v r. 2019 Normálkou a novou cestou.



Urubko na vrcholu po sólovce novou cestou



Na vrcholu stálo do konce r. 2021 celkem 24 Čechů, všichni lezli Normálkou.

  1988 - Dina Štěrbová (48)
  1997 - Tomáš Bradáč
  1997 - Ladislav Kamarád (34)
  1997 - Vladimír Myšík (45)
  1997 - Pavel Plšek
  1997 - Luboš Pavlík
  1997 - Jiří Šmíd (49)
  1997 - Miloslav Palacký (43)
  1997 - Josef Rybička (45)
  1997 - Ladislav Drda (43)
  1997 - Zdeněk Hrubý (40)
  2006 - Jan Vesták
  2006 - Jan Krabec
  2010 - Radek Jaroš (46)
  2010 - Libor Uher (39)
  2010 - Petr Mašek (40)
  2013 - Tomáš Petreček (34)
  2013 - Marek Novotný
  2017 - Ivo Repčík (28)
  2019 - Jan Matiášek
  2021 - Marek Disman
  2021 - Karolína Grohová (30)
  2021 - Pavel Burda (39)
  2021 - Martin Ksandr (31)