Prvovýstupy a významné pokusy
5.7.1958		IHE ostruha JV hřeben	Američané Andy Kauffman a Peter K. Schoening.
10.8.1975		SZ stěna	Rakušan Peter Habeler a Ital Reinhold Messner.
8.7.1977		JZ hřeben Z hřeben	Slovinci Andrej Štremfelj a Jernej Zaplotnik.
15.7.1980		J strana JV hřeben	Francouzi Maurice Barrard a Georges Narbaud.
22.7.1982		SZ stěna	Němci Michael Dacher, Sigi Hupfauer a Günter Sturm.
23.6.1983		SZ stěna	Švýcaři Erhard Loretan a Marcel Rüedi, o den později Pierre Morand a Jean-Cluade Sonnenwyl.
23.7.1983		JZ stěna	Poláci Jerzy Kukuczka a Wojciech Kurtyka.
22.8.1983		Z strana JV hřeben	Španělé Victor Arnal, Ignacio Cinto, Javier Escartin, Jeronimo Lopez, Lorenzo Ortas a Antonio Ubieto.
9.6.1985		SZ stěna	Italové Pierantonino Camozzi a Agostino Da Polenza.
2.8.1986		SZ stěna	Japonci Osamu Shimizu a Kiyoshi Wakutsu. Tzv. Japonský kuloár, dnešní Normálka.
5.7.1990		Z hřeben	Japonci Takahiro Katayama a Tomoyuki Yamanei, Pákistánci Ali Raza a Rajab Shah.
1.8.2008		JZ stěna L část	Rusové Valerij Babanov a Viktor Afanasjev.
30.7.2017		JZ stěna	Češi Marek Holeček a Zdeněk Hák.

1. Gašerbrum I z jihu

2. JZ stěna

3. Západní hřeben a JZ stěna

4. SZ strana Gašerbrumu I

Gašerbrum I neboli Hidden Peak se dostal spolu s Everestem, K2, Nanga Parbat a Kančendžengou do elitní pětice, která zaznamenala pokusy o vylezení už před 2. světovou válkou. Nakonec byla zlezena až jako 12. osmička v pořadí, ale spíše proto, že přednost dostaly ty atraktivnější. Dnes rozlišujeme 13 cest na vrchol, některé jsou však spíše variantami už dříve prostoupených. Všechny do jedné ale vedou z pákistánské strany, čínská je zcela panenská.

  Při průzkumu Karákoramu vylezl britský sir William Martin Conway na předvrchol sedmitisícovky Baltoro Kangri. Ohlásil, že jako první s výškou 7.010 m překonal sedmitisícovou hranici a stanovil tak nový rekord. Další měření mu ale přiřkla 'pouhých' 6.804 m. Během expedice Britové zřejmě jako první lidské bytosti viděli Gašerbrum I zblízka. Conway pořídil fotografie a od něj pochází i název Hidden Peak, čili Skrytý vrchol.

William Conway

Günter Oskar Dyhrenfurth

Henry de Ségogne

  Švýcar G. O. Dyhrenfurth (47) zkoušel v r. 1930 Kančendžengu, nyní zamířil do Karákoramu k téměř neznámému Gašerbrumu I. Horolezci vybrali trasu z jihu, přes tzv. IHE ostruhu, kterou později jako první vylezli Američané. Strmé sněhové svahy ale zastavily domorodé výškové nosiče, Pákistánci nebyli tak zkušení jako Šerpové. Navíc přišla dlouhá a mohutná sněhová bouře, která v tu samou dobu způsobila německou tragédii na Nanga Parbat. Nejvyšší dosažená výška na JZ žebru byla 6.300 m. Výprava pak zlezla všechny 4 vrcholy Sia Kangri (nejvyšší 7.422 m), JV vrchol Baltoro Kangri (7.275 m) a prozkoumala možné výstupové trasy na Gašerbrum II.

  Druhý pokus režírovali Francouzi pod vedením Henryho de Ségogna. Přivezli si 35 zkušených Šerpů pro výškové tábory a kromě nich najali 800 místních nosičů. Ti dopravili do základního tábora v 5.000 m ohromné množství materiálu. Horolezci zvolili trasu jižním pilířem přes Hidden South, tedy kratší než předchozí výprava. Zpočátku lezli hlavně po skále a moc se s tím nemazali. Natloukli plno skob, rozvěsili žebříky a fixní lana. Ve výšce 6.900 m už měli nejhorší za sebou a cesta k vrcholu se zdála snadná. Pak ale přišlo desetidenní sněžení a Francouzi nakonec byli rádi, že stačili sestoupit. Dva Šerpové přežili s těžkými zraněními pád laviny.

Američané se vypravili ke Gašerbrumu jako první po 22 letech. BC rozbili na Abruzziho ledovci 5.6. a po průzkumu vybrali trasu přes IHE ostruhu, stejně jako ve 30. letech Dyhrenfurth. Hluboký sníh je přinutil vyrobit provizorní sněžnice z cepínů a dřevěných latěk z beden na potraviny. Obavy vzbuzovala délka trasy a zejména dlouhé plato nad ostruhou. Nicméně ostruhu za pomocí tří táborů přelezli a začátkem července už stál C4 v 7.150 m na začátku plata.

4.7. z něj vyrazila pětice Američanů a po nekonečné pouti bílou krajinou postavila C5 v 7.300 m. Tři sestoupili zpět do C4, ale Andy Kaufmann (37) a Peter Schoening (30) zde přečkali noc a následujícího rána v 5:00 vyšli k vrcholu. Počasí bylo perfektní a po 10 hodinách lezení stáli 5.7.1958 v 15:00 na nejvyšším bodě. Strávili na něm hodinu. Při sestupu si pro jistotu šlehli nějaké amfetaminy a do C5 se vrátili zcela vyčerpaní ve 21:00. Následujícího dne jim vyšli naproti tři spolulezci, kteří už se o výstup nepokusili kvůli zhoršujícímu se počasí. Všichni používali kyslík.

Andrew Kaufmann (1920 - 2002, †82) vystudoval Harvardovu univerzitu a pracoval pro Ministerstvo zahraničí. Organizoval americké expedice do And a Himálaje. V r. 1958 vylezli jako první s Peterem Schoeningem na Gašerbrum I, což byl zároveň i jediný Kaufmannův velký lezecký úspěch. Později se stal ředitelem Amerického horolezeckého svazu.

Peter Schoening (1927 - 2004, †77) vystoupil v r. 1958 jako první na Gašerbrum I a v r. 1966 na nejvyšší horu Antarktidy Mount Winson (4.892 m). Nejvíce jej ale proslavil sestup z K2 po neúspěšném pokusu v r. 1953. Šest horolezců šlo navázáno na laně, jeden uklouzl a strhl ostatní. Schoening duchapřítomně zarazil cepín do zledovatělé skály, pád ostatních na něm ustál a zachránil jim život. Tento cepín je dodnes k vidění v muzeu v Coloradu. Po 53 letech, v r. 2006, se setkalo 28 dětí a vnuků tehdy přeživších, tedy lidé, kteří by se nenarodili, nebýt Schoeningovy rychlé reakce. Schoening zemřel v r. 2004 na rakovinu kostí.

Kaufmann na vrcholu

Peter Schoening

Partička kovbojů pod Gašerbrumem I. Schoening stojí uprostřed a Kaufmann druhý zprava.

Ital Reinhold Messner a Rakušan Peter Habeler vylezli poprvé na osmitisícovku alpským stylem a způsobili tím menší revoluci v himálajském lezení. 18 let se pod Gašerbrumy nic nedělo a pak se v BC sešly naráz 3 výpravy. Poláci s povolením na GII a GIII, Rakušané vedeni Hannsem Schellem s úmyslem vylézt GI cestou prvovýstupců a Messner (30) s Habelerem (33) s pouhými 250 kg nákladu na celou expedici. Po nepříjemné debatě se Schellem, který dostal povolení pouze na Baltoro Kangri (7.312 m) a neměl zde tudíž co dělat, mu M & H nasdíleli svůj permit a pak už lezli odděleně. BC postavili 23.7. pod SZ stěnou. C1 založili v 5.900 m a dva týdny se aklimatizovali. Měli za sebou důkladnou přípravu a tvrdý trénink v Alpách, kde mj. přelezli severku Eigeru za 10 hodin.

9.8. se vydali do 60° sněhového srázu. Valnou část dne strávili na předních hrotech maček. Lezli bez kyslíku a nenavázaní. Terén se později změnil v obtížné skály údajně srovnatelné se severkou Matterhornu. I tento úsek překonali (s mačkami na nohou) a stan postavili po 10 hodinách lezení až v mírnějším terénu v 7.050 m. Následující den už byl svah přijatelnější a počasí stále výborné. Oba šli nalehko a 10.8.1975 ve 12:30 stáli na vrcholu. Byl to teprve druhý výstup na GI. Po rychlém sestupu strávili noc ve stanu a 11.8. následoval nejtěžší úsek strmou a obtížnou stěnou. Asi v polovině si pomohli tím, že bágly pustili po sněhovém srázu. Pak si je vyzvedli a bivakovali opět v 5.900 m. 12.8. byli zpět v BC.

11.8., tedy o den později než Messner s Habelerem, se na vrchol dostali i 3 Rakušané z výpravy Hannse Schella.

Reinhold Messner (1944, 80) je pravděpodobně nejlepším výškovým horolezcem všech dob. Jako první získal Korunu Himálaje (1970-1986) a proslul svými inovativními výstupy. Má na kontě první výstup na Everest bez kyslíku, první sólovýstup na osmitisícovku (Nanga Parbat), první sólo na Everest, první osmitisícovku alpským stylem (Gašerbrum I), první traverz dvou osmiček bez sestupu do BC (GII a GI), první přelez obávané Rupálské stěny (Nanga Parbat), prvovýstupy na Annapurně, Manáslu atd. Při žádném z výstupů nepoužil kyslík. Kromě toho vylezl na nejvyšší hory všech světadílů (Koruna světa), přešel poušť Gobi (2.000 km), Grónsko (2.200 km) nebo Antarktidu (2.800 km). Kupodivu žije dodnes. Založil několik muzejí (Messner Mountain Museum) s horolezeckými relikviemi. V letech 1999-2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské Zelené. Je podruhé ženatý, má 4 děti, 3 se svou současnou manželkou.

Peter Habeler (1942, 82) s Doughem Scottem vylezli jako první Evropané na yosemitského El Capitana (cesta Salathé, 1970). Ale už o rok předtím potkal svého klíčového himálajského partnera, Reinholda Messnera. S ním prostoupili nejprve severku Eigeru za tehdy rekordních méně než 10 hod. V r. 1975 vylezli na Gašerbrum I alpským stylem, což se na osmitisícovce podařilo vůbec poprvé a v podstatě tím odstartovali novou epochu vysokohorského horolezectví. Po prvním výstupu bez kyslíku na Everest v r. 1978 se jejich cesty rozdělily. Habeler ještě přidal Nanga Parbat (1985), Čo Oju (1986) a Kančendžengu (1988). V r. 2017 zopakoval v 74 letech severku Eigeru s Davidem Lamou. Provozuje lyžařskou školu v rodném Mayrhofenu v Rakousku.

Messner a Habeler, verze 1975

A o nějakých 40 let později

Messner na vrcholu

  Prvním Čechem, který se ocitl pod Gašerbrumy, byla Češka. Sylva Kysilková přijela s polskou výpravou Wandy Rutkiewiczové, ale kvůli nemoci se musela předčasně vrátit domů. Zbytek výpravy pak úspěšně vystoupil na Gašerbrum III.

Slovinci nebo spíš tehdy ještě Jugoši Andrej Štremfelj (20) a Jernej Zaplotnik (25) vylezli novou cestu nejprve JZ a potom západním hřebenem. Výprava se přesouvala z úsporných důvodů nejprve 11 dní náklaďákem. Pod Gašerbrum I dorazili 22.6. a první tábor postavili v 5.400 m. Další dva tábory (6.200, 6.750 m) zabraly pouhých 5 dní. Pak následovalo těžké lezení a C4 (7.500 m) stál až za dalších 5 dní. 8.7. z něj vyrazili Štremfelj se Zaplotnikem a po 12 hodinách stáli na vrcholu. Zvládli i sestup, ale počasí se zhoršovalo. Mezitím v C4 čekal Drago Bregar (24) na svou vrcholovou šanci. Ale nedočkal se, počasí se nezlepšilo a od té doby už ho nikdo neviděl. Stal se první obětí Gašerbrumu I.

Andrej Štremfelj (1956, 67) a Nejc Zaplotnik vylezli v r. 1979 jako první Slovinci (i Jugoslávci) na Everest. A to novou cestou těžkým západním hřebenem. Štremfelj si výstup v r. 1990 zopakoval Normálkou, ale se svou ženou, a stali se tak pro změnu prvním manželským párem na nejvyšší hoře světa. Dále zlezl osmitisícovky Gašerbrum I (1977, nová cesta), Broad Peak (1986), Gašerbrum II (1986), Šiša Pangma (1989), Čo Oju (1995) a Dhaulágirí (2004). V r. 1991 stál na jižním vrcholu Kančendžengy po prvovýstupu jižním hřebenem, za což obdržel lezeckého Oscara Piolet d'Or. Další přišel v r. 2018 za celoživotní zásluhy.

Jernej Zaplotnik (1952 - 1983, †31) byl přes svoje mládí jedním z nejúspěšnějších slovinských horolezců. Na kontě měl 350 výstupů na různých kontinentech mj. cestu Salathé na El Capitana v Yosemitech. V Himálaji vylezl na Makalu (1975), Gašerbrum I (1977) a Everest (1979), pokaždé novými cestami. Od r. 1970 byl členem horské služby a psal články do horolezeckých časpisů. V r. 1983 jej smetla lavina v jižní stěně Manáslu, bylo mu pouhých 31.

Andrej Štremfelj a Jernej Zaplotnik

Francouzi prostoupili další směr z jihu přes předvrchol tzv. Hidden South (7.069 m). Expedici tvořili pouze Maurice Barrard (38) a Georges Narbaud (42). Motivaci měli, na stejné cestě ztroskotali jejich krajané v r. 1936. Rozhodli se pro alpský styl, což bylo dost odvážné vzhledem k délce trasy. Když konečně dolezli 2.7. na Hidden South, zhoršilo se počasí a zahnalo je zpět do BC. Při druhém pokusu využili zlepšovák - dlouhé sněhové plato, na kterém se tak trápili Američané při prvovýstupu v r. 1958, přešli na lyžích. 15.7.1980 stáli oba na vrcholu. Celá expedice trvala pouhé 4 týdny.

Maurice Barrard (1942 - 1986, †43) a Liliane Barrard (1948 - 1986, †37) se potkali při lezení v Jižní Americe a už se od sebe nehnuli. Společně vylezli na Gašerbrum II (1982) a Nanga Parbat (1984), na Makalu skončili těsně pod vrcholem. Maurice ještě předtím stál v r. 1980 na vrcholu Gašerbrumu I po prvovýstupu alpským stylem. V r. 1986 vylezli na K2, ale při sestupu se zhoršilo počasí, v mlze zabloudili a zřítili se ze srázů. Tělo Liliane bylo nalezeno o několik měsíců později v 5.330 m, Mauricovo až v r. 1998.

Wanda Rutkiewiczová, Jerzy Kukuczka, Liliane Barrardová a Maurice Barrard v BC pod K2 v r. 1986

Němci vylezli nový směr v SZ stěně vlevo od trasy Messner-Habeler. BC založili 18.6., o týden později už stál C2 v 6.350 m. Pak ale začaly sněhové bouře a skoro měsíc se nedalo lézt. Konec expedice byl naplánován na 25.7. a až 20.7. se počasí umoudřilo a 6 horolezců se sešlo v C2. Následujícího dne museli překonat strmé kombinované pasáže, mačky nebylo možné sdělat ani při lezení po skále. V 6.900 m se 3 Němci rozhodli sestoupit, ale Michael Dacher (48), Siegfried Hupfauer (41) a Günter Sturm (42) překonali poslední strmé pasáže obtížnosti údajně až V a dolezli na plató do 7.050 m, kde postavili stan zhruba na stejném místě jako Messner a Habeler.

Ráno v 6:00 se vydali k vrcholu, ale novou cestou více vlevo. Jenže ta se ukázala jako neschůdná a tak v poledne byli opět u stanu. I přesto se nevzdali a pokračovali ve stopách svých předchůdců. Na vrcholu stáli 22.7.1982 v 18:20. Při sestupu zatměli a museli přečkat noc v sedě na batozích. Při úsvitu konsternovaně zjistili, že jsou asi 100 m od stanu. Nicméně další sestup už proběhl relativně hladce a 25.7. byli všichni zpět v BC. Přesně podle plánu, jak se na Němce sluší.

Michael Dacher (1933 - 1994, †61) vylezl na Matterhorn, Eiger, Aconcaguu a několikrát na dolomitské Tre Cime. Jeho hlavní parketa byl Himálaj, kde si v letech 1977-1987 připsal 9 osmitisícovek mj. K2 s Reinholdem Messnerem. Neúspěšně se pokoušel o Everest, Dhaulágirí a Makalu, jen Annapurnu a Kančendžengu nechal na pokoji. Zemřel na selhání srdce.

Siegfried Hupfauer (1941, 83) zdolal v letech 1973-1990 osm osmiček: Manáslu (1973), Everest (1978), Šiša Pangmu (1980), Gašerbrum I (1982), Broad Peak (1986), Gašerbrum II (1987), Nanga Parbat (1988) a Čo Oju (1990). Poslední 3 dokonce s manželkou. Kromě toho má na kontě 11 sedmitisícovek a 60 šestitisícovek. Je certifikovaným horským vůdcem a v civilu nástrojařem.

Günter Sturm (1940, 84) po několika hodnotných výstupech v Alpách (Walkerův pilíř na Grandes Jorasses, Bonattiho pilíř na Petit Dru atd.) a na Aljašce (Mount McKinley) obrátil pozornost k Himálaji. Vylezl na 5 osmitisícovek: západní vrchol Kančendžengy Yalung Kang (1975), Lhotse (1977), Šiša Pangmu (1980), Gašerbrum I (1982) a Manáslu (1984). Řadu expedic i organizoval. Kromě lezení se věnoval i lyžování. Řídil lezeckou a lyžařskou školu německého alpského klubu.

Michael Dacher

Siegfried Hupfauer

Günter Sturm

Sturm a Hupfauer na vrcholu GI

  Francouzi vylezli původní americkou cestu, jednou z nich byla Marie-José Vallencant, první žena na GI. Kolega z expedice Švýcar Sylvain Saudan (46) sjel z vrcholu až do BC na lyžích.

Švýcaři prostoupili třetí cestu v SZ stěně mezi trasou Messner-Habeler a Němci z předchozího roku. Prvním cílem však byl GII. BC založili 18.5., ale špatné počasí je donutilo skoro měsíc čekat. Když se 12.6. vyjasnilo, šlo už vše ráz na ráz. 16.6. stáli na vrcholu GII Erhard Loretan (24), Marcel Rüedi (44) a Jean-Claude Sonnenwyl. O den později byli zpět v BC a mohli se soustředit na hlavní bod programu, GI.

Obavy vzbuzoval hluboký sníh, ale poté zametla SZ stěnu mohutná lavina a podmínky byly dobré. 21.6. strávili Loretan a Rüedi noc v C2 v 6.350 m. O den později si proklestili cestu povětšinou těžkým skalnatým terénem až na plató v 7.050 m, kde také bivakovali všichni jejich předchůdci. V noci přišla bouře, ale nebyla dlouhá a v 5:30 oba vyrazili k vrcholu. Sprinter Loretan na něj došel 23.6. v 13:30, Rüedi o hodinu později. V 16:30 už byli zpátky ve stanu, kam mezitím vystoupil Sonnenwyl spolu s Gérardem Spicherem a Pierrem Morandem (25). Ti ale neměli stan a plánovali bivak v záhrabu. Jenže ten by pod hrozbou bouřek museli uzavřít a hrozilo by udušení. Tak se nakonec všech pět nasáčkovalo do dvoumístného stanu. Následujícího dne Sonnenwyl a Morand vyrazili v 5:00 k vrcholu a byli úspěšní. Spicher se rozhodl sestoupit s Loretanem a Rüedim. V 9:00 už byli zpět v C2 a navečer v BC.

Erhard Loretan (1959 - 2011, †52) se stal Po Messnerovi a Kukuczkovi třetím člověkem, který dokončil Korunu Himálaje (1982-1995). Podařilo se mu to už ve věku 36 let. Byl oceňován za alpský styl a nové cesty, často i bez stanu na jeden zátah. Vyučil se tesařem, ale živil se jako horský vůdce. Na horách byl v podstatě pořád a měl vynikající kondici. Byl malý a sporý, vážil okolo 60 kg. Často však podceňoval riziko. Dvakrát si zlomil obratle na páteři, poprvé při zdolávání 13 severních alpských stěn a podruhé při paraglidingu. V r. 2001 lehce zatřásl se svým sedmiměsíčním synem, aby jej utišil v pláči, ale dítě zemřelo. Erhard dostal čtyřměsíční podmínku, ale tragédie pro něj stejně znamenala doživotí. V r. 2011, v den svých 52. narozenin, lezl s partnerkou na alpský Gross Grünhorn. Ta uklouzla a strhla ho s sebou. On se zabil, ona přežila.

Marcel Rüedi (1938 - 1986, †47) vylezl na svou první osmičku (Dhaulágirí) v r. 1980, to už mu bylo 42 let. O rok později přelezl novou cestu v severce Eigeru, ale to už osmitisícovky začaly nabírat rychlý spád. V r. 1983 se mu podařilo zdolat GII, GI a Broad Peak během pouhých dvou týdnů, do roku 1986 jich měl na kontě už 10 a bylo našlápnuto na Korunu Himálaje. Osud ale rozhodl jinak, při sestupu z Makalu zemřel vyčerpáním. Rüedi nikdy nebyl profesionálním horolezcem, celý život se živil jako řezník.

Erhard Loretan

Marcel Rüedi

Jean-Claude Sonnenwyl

Poláci Jerzy Kukuczka (35) a Wojciech Kurtyka (35) přijeli s úmyslem vylézt oba Gašerbrumy, jenže povolení měli pouze na GI. Na GII už neměli prachy. I přesto 1.7. na GII novou cestou vylezli a poté se pustili do neprobádané JZ stěny GI.

Po skoro měsíční pauze způsobené špatným počasím se 20.7. vydali do akce. Poprvé bivakovali v 6.700 m poblíž skalního žebra. Druhý den přelezli žebro a strmým ledovcem stoupali k vrcholovému skalisku. Podruhé bivakovali v 7.400 m, ale následujícího dne se skála ukázala být nad jejich síly. Museli zpět k bivaku, jenže Kurtyka přišel při sestupu o mačku. Po dalším bivaku Kukuczka prohlásil, že chce jít nahoru a Kurtyka měl sestoupit sám. Nakonec se ale oba rozhodli pro výstup. Po půl hodině Kukuczka naštěstí našel ztracenou mačku asi 500 m pod místem, kde o ni Kurtyka přišel. Přetraverzovali potom stěnu doprava na JZ hřeben. Tady byly také obtížné (III), ale lezitelné skály. 23.7.1983 ve 14:30 stáli oba na vrcholu. Večer sestoupili zpět k poslednímu bivaku, ve kterém strávili už 3. noc. Počasí se zhoršilo a začalo sněžit. 24.7. se snažili za každou cenu slézt, dříve, než s nimi zametou laviny. Podařilo se, do BC došli o půlnoci.

Výstup bez povolení měl ještě dohru na pákistánském Ministerstvu turistiky. Poláci museli do konce roku zaplatit 2.000 USD. Jenže je neměli a polský Svaz tělovýchovy a sportu odmítl částku uhradit, protože takhle by to potom přece dělali všichni. Ve vzduchu visel i zákaz vycestování, ale nakonec se vše vyřešilo šalamounsky. Svaz zaplatil, ale K + K nedostali medaili za vynikající výsledky. Což byla pro oba skutečně bolestná ztráta.

Jerzy Kukuczka (1948 - 1989, †41) zvaný Jurek se stal jedním z nejuznávanějších výškových horolezců všech dob. Po Messnerovi jako druhý zkompletoval Korunu Himálaje. Lezl často v zimě a novými cestami, prakticky na každé osmičce má prvovýstup. Jeho himálajská kariéra trvala pouhých 10 let. Zemřel, jak se na horolezce sluší, v jižní stěně Lhotse. Uklouzl a přetrhlo se s ním 6 mm lano, na které byl navázaný. Vlastně spíš prusík. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Byl známý svou tvrdostí, schopností snášet utrpení, ale i neústupností a častým ignorováním rizika. Byl ženatý a mezi expedicemi stihl zplodit 2 syny, ale ti znali otce spíš z fotografií.

Wojciech Kurtyka (1947, 77) je horským filozofem a jedním ze zlaté polské generace v Himálaji ze 70. a 80. let. Lezl alpským stylem v menších expedicích, někdy i na jeden zátah bez stanů. Vystoupil na hlavní vrcholy čtyř osmitisícovek, vždy prvovýstupy alpským stylem: Čo Oju (1990), Gašerbrum I (1983), Gašerbrum II (1983) a Broad Peak (1984). Kromě toho přelezl nové cesty na centrální vrchol Šiša Pangmy (1990) a východní stěnou Dhaulágirí (1980, bez vrcholu). Velmi ceněné jsou i jeho prvovýstupy na Gašerbrum IV západní stěnou (7.925 m, 1985) nebo Trango Towers (6.239 m, 1988). Několik pokusů zaznamenal na K2. Přežil dodnes a v r. 2016 přijal po dlouholetém zdráhání lezeckého Oscara Piolet d'Or za celoživotní zásluhy. Je dvakrát rozvedený a má syna a dceru.

Jerzy Kukuczka

Wojciech Kurtyka

Spolu v akci poblíž BC

Španělé vylezli na JZ hřeben ze západu a vytvořili tím novou cestu, možná však spíše jen variantu. BC založili 23.7. v 5.200 m na ledovci Abruzzi a C1 pak v 5.750 m. Následovaly nejtěžší úseky v 800 m vysoké ledovcové stěně se sklonem 55-60°. Španělé trasu poctivě vyfixovali a 30.7. postavili C2 v 6.550 m. 4.8. vyrazili z BC na vrcholový pokus, jenže špatné počasí je zdrželo v C2 až do 9.8., kdy opět sestoupili.

Další pokus začal 18.8., kdy opustili C2 s 20 kg batohy. V 6.700 m nasadili lyže a postupně se napojili na francouzskou trasu z r. 1980. V okolí předvrcholu tzv. Hidden South (7.069 m) postavili 3 stany tábora C3. Zde strávili další 3 dny, protože počasí se opět zhoršilo. 21.8. už jim došla nejen trpělivost, ale téměř i jídlo a palivo ve vařičích. Ve 23:00 vyrazili, i přes stále špatné počasí a hluboký sníh. Postupně se vyjasňovalo a nakonec 22.8.1983 v 19:00 dolezlo na vrchol všech 6 členů expedice - Victor Arnal (25), Ignacio Cinto (30), Javier Escartin (34), Jeronimo Lopez (32), Lorenzo Ortas (30) a Antonio Ubieto (27). Brzy zatměli a museli nouzově bivakovat v 7.500 m. Část sestupu sjeli na lyžích a velmi si to pochvalovali. Mezi C2 a C1 asi 30x slanili.

Ortas měl omrzliny na obou rukou, ostatní vše přežili ve zdraví. Pak se Španělé pokusili ještě o výstup na Gašerbrum II, ale neúspěšně.

  Italové Reinhold Messner (39) a Hans Kammerlander (27) posunuli himálajské horolezectví opět o kus dál - přelezli GII a GI v jednom zátahu bez sestupu do základního tábora. V plánu byl nejprve GI, ale ten kvůli lavinovému nebezpečí na JZ hřebeni vzdali a pořadí obrátili. 23.6. vyrazili na GII a o dva dny později za ideálního počasí dolezli na vrchol.

Jejich batohy vážily ke 20 kg, kromě stanů a lezeckého vybavení nesli potraviny a palivo na řadu dní. Pod sedlo Gašerbrum La sestoupili převážně v noci polem nebezpečných séraků. Nejnižšího bodu dosáhli zhruba v 6.000 m a poté začali opět stoupat. Bivakovali v 6.600 m a následujícího dne už lezli SZ stěnou na GI, zhruba po trase, kterou Messner lezl už s Habelerem v r. 1975. Když dorazili do sedélka v 7.500 m, počasí se zhoršilo. Začala vánice a viditelnost byla několik metrů. Postavili stan a i přes pokračující špatné počasí pokračovali další den k vrcholu. Sestup by za této situace byl stejně nebezpečný. Nakonec 28.6.1984 dorazili oba na vrchol.

Téměř ihned zahájili sestup. Šli opět po jiné trase, tentokrát západním hřebenem. Bivakovali v 7.400 m a 29.6. slezli jako v transu až na ledovec Gašerbrum. Neměli už skoro žádné jídlo, z důvodů odlehčení většinu potravin i materiálu nechali v posledním bivaku pod vrcholem GI. Kammerlander spadl do trhliny, naštěstí byli navázaní a Messner pád s obtížemi zachytil. Oba vyvázli bez zranění. Ještě jednou bivakovali a 30.6. dorazili po 8 dnech zpět do BC. Přechod zvládli bez kyslíku a čtyřmi různými cestami.

Reinhold Messner (1944, 80) je pravděpodobně nejlepším výškovým horolezcem všech dob. Jako první získal Korunu Himálaje (1970-1986) a proslul svými inovativními výstupy. Má na kontě první výstup na Everest bez kyslíku, první sólovýstup na osmitisícovku (Nanga Parbat), první sólo na Everest, první osmitisícovku alpským stylem (Gašerbrum I), první traverz dvou osmiček bez sestupu do BC (GII a GI), první přelez obávané Rupálské stěny (Nanga Parbat), prvovýstupy na Annapurně, Manáslu atd. Při žádném z výstupů nepoužil kyslík. Kromě toho vylezl na nejvyšší hory všech světadílů (Koruna světa), přešel poušť Gobi (2.000 km), Grónsko (2.200 km) nebo Antarktidu (2.800 km). Kupodivu žije dodnes. Založil několik muzejí (Messner Mountain Museum) s horolezeckými relikviemi. V letech 1999-2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské Zelené. Je podruhé ženatý, má 4 děti, 3 se svou současnou manželkou.

Hans Kammerlander (1956, 67) zdolal 12 osmitisícovek, 7 z nich s Reinholdem Messnerem. Spolu přetraverzovali Gašerbrumy I a II bez sestupu do BC. Pozornost vzbudil i jeho částečný sjezd Everestu na lyžích (1996). Do Koruny mu chybí jen Manáslu a Šiša Pangma (tam byl ale na centrálním vrcholu 8.008 m). Z dalších pěkných kopců má na kontě Nuptse (7.804 m), Muztagh Ata (7.546 m) a třikrát Ama Dablam (6.856 m).

Hans Kammerlander a Reinhold Messner

Kammerlander na vrcholu GII, v pozadí GI

Italové přelezli novou cestu v pravé části SZ stěny. Jejich tým Quota 8000 měl za cíl vylézt všechny osmičky. Pod Gašerbrumy ale narazili na špatné počasí. Za 35 dní trvání expedice měli jen 4 slunečné dny. Přesto 6.6. vylezli Gianni Calcagno (42), Giambatista Scanabessi a Tulio Vidoni po třídenním výstupu na GII a 9.6.1985 je následovali Pierantonio Camozzi (34) a Agostino Da Polenza (29) na GI. Výstup byl dlouhý a velmi těžký, museli 8x bivakovat.

Agostino da Polenza (1955, 69) vylezl na K2 (1983), Gašerbrum I (1985) a Broad Peak (1986). Hodně expedic vedl. Založil projekt Quota 8000, sdružující horolezce se stejným zaměřením. Tento tým vylezl v letech 1984-1987 na všech 5 pákistánských osmiček. V r. 1988 založil se svým francouzským přítelem Benoitem Chamouxem podobný projekt Esprit d'Equipe (Týmový duch). V něm už plnil spíše roli organizátora. Postupně se věnoval stále více vědeckým a průzkumným expedicím do Himálaje.

Agostino da Polenza a Francouz Benoît Chamoux

  Francouzi Éric Escoffier (24) a Benoît Chamoux (24) založili BC pod Gašerbrumy 1.6. Počasí bylo nestabilní, přesto 15.6. vylezli na GII. 21.6. večer vyrazil Chamoux do SZ stěny prošlapávat stopu. Po půlnoci BC opustil i Escoffier a v 7.500 m Chamouxe dohnal. 22.6.1985 v 15:00 stáli oba na vrcholu a ve 21:00 byl Escoffier zpět v BC, za rekordních 21 hodin.

Pak ještě Escoffier vylezl 6.7. se švýcarskou výpravou Normálkou na K2.

Éric Escoffier (1960 - 1998, †37) vylezl v r. 1984 severku na Grandes Jorasses v zimě. V r. 1985 zvládl tři osmičky za 3 týdny (GII, GI, K2). O rok později přidal Šišu Pangmu. V r. 1987 měl po autonehodě paralyzovanou levou část těla (tzv. hemiplegie), ale po intenzivní rehabilitaci se dokázal vrátit k lezení. V r. 1998 se svým spolulezcem Pascalem Bessierem beze stopy zmizeli při výstupu na Broad Peak.

Benoît Chamoux (1961 - 1995, †34) vylezl v letech 1985-1995 na 13 osmitisícovek, avšak 3 byly zpochybněny (Makalu, Čo Oju, Šiša Pangma), prý dosáhl pouze předvrcholů. V oficiálních záznamech jich tak má pouze 10. V r. 1985 se stal členem italského spolku Quota 8000, pod jehož záštitou vylezl na všech 5 pákistánských osmiček. Když se sdružení rozpadlo, založil podobné L'Espirit D'Equipe (Týmový duch). S ním vylezl na další 4 osmičky. Týmový duch však vydržel pouze do r. 1991. Chamoux byl známý svou rychlostí např. na Broad Peak dokázal vyběhnout z BC a zpět za pouhých 16 hod. Při výstupu na poslední Kančendžengu v r. 1995 byl už blízko, ale se spolulezcem museli bivakovat ve sněhovém záhrabu kousek pod vrcholem. Od té doby je nikdo neviděl.

Éric Escoffier

Benoît Chamoux

  První sólo na GI dokončil Ital Giampiero Di Federico (30). 14.7.1985 stál na vrcholu po dvoudenním výstupu SZ stěnou.

Giampiero Di Federico (1955, 69) si vysloužil v Alpách pověst jednoho z nejsilnějších horolezců své generace. Jednodenní rychlovýstupy dokázal uskutečnit na Centrálním Freneyském pilíři, Americké cestě na Aiguilles du Dru, Gervasuttiho pilíři na Mont Blanc du Tacul nebo v severní stěně Tre Cime. V r. 1985 vylezl na Gašerbrum I jako první sólo a pak už žádnou osmičku nepřidal. Dlouhé roky bojoval (i ve spolupráci s Messnerem) za životní prostředí a zachování hor v jejich původní podobě bez lanovek atd.

Japonci vylezli novou cestu v levé části SZ stěny, která se vžila jako Japonský kuloár a nová Normálka. Pákistán tehdy kvůli konfliktům s Indií zakázel přístupy z jihu přes Abruzziho ledovec a tak se nabízela SZ stěna. Menší čtyřčlenná japonská výprava zvolila kuloár vlevo od cesty Messner-Habeler. Dolezli na plató do 7.050 m, kde se potkávají všechny cesty SZ stěnou. Založili zde C3 a 2.8.1986 odtud dolezli na vrchol Osamu Shimizu a Kiyoshi Wakutsu.

Japonci spolu s Pákistánci vylezli kompletně západní hřeben. 12-členná výprava postavila BC 24.5. Poslední C4 vznikl v 7.600 m a z něj dolezli 5.7.1990 na vrchol Takahiro Katayama a Tomoyuki Yamanei a Pákistánci Ali Raza a Rajab Shah. Všichni kromě Yamaneiho používali kyslík. Jednalo se o první kompletní průstup hřebenem, Jugoslávci v r. 1977 na něj nastoupili přes JZ ostruhu.

  Francouz Jean-Christophe Lafaille (31) přetraverzoval za 4 dny GII a GI sám a bez sestupu do BC. Ten sice založil 6.7., ale následující 3 týdny bylo špatné počasí. A tak lézt začal až v den, kdy měl naplánovaný konec expedice. 28.7. vylezl Normálkou na GII za 11:20 hod a pak stejnou trasou i sestoupil. Po odpočinku ve stanu v 5.900 m pokračoval. Na GI se dostal až do 7.450 m, ale počasí jej zahnalo o 1.000 m níž. Přesto to nevzdal a 31.7.1996 dolezl na vrchol GI a opět stejně sestoupil. Výstupy uskutečnil alpským stylem bez cizí pomoci.

První dvojitý výstup na GII a GI dokončili v r. 1984 Messner s Kammerlanderem, ale ti použili k výstupu a sestupu pokaždé jinou trasu. To Lafaille ne.

Jean-Christophe Lafaille (1965 - 2006, †40) vylezl v letech 1993-2004 na 11 osmiček, často novými cestami nebo sólo. Chyběly mu pouze Everest, Kančendženga a Makalu. Annapurna se mu podařila až napočtvrté. Při prvním pokusu o novou cestu jižní stěnou zahynul jeho spolulezec Pierre Béghin a Lafaille vyvázl se zraněními. V roce 1995 se marně pokoušel sólo o britskou cestu jižní stěnou, o 3 roky později zkusil totéž jako člen mezinárodní expedice. Až v r. 2002 se mu zadařilo východním hřebenem. Co těsně nedokázala Annapurna, podařilo se Makalu, kde Lafaille beze stopy zmizel během zimního sólovýstupu v r. 2006. Měl ženu a dvě děti.

Giampiero Di Federico

Jean-Christophe Lafaille

  Češi vylezli Normálku Japonským kuloárem a GI se tak stal 14. a poslední vylezenou českou osmitisícovkou. Tou první byla Makalu v r. 1976, trvalo to tedy 21 let. 8 horolezců postavilo nejprve BC a pak předsunutý C1 v 5.800 m. 4 měli v plánu výstup na GII, ostatní na GI s případným bonusem na GII. Zdeněk Hrubý (40), Stanislav Šilhán (42), Vladimír Myšík (45) a Slovák Juraj Kardhordó (30) chtěli nejprve lézt cestu Messner-Habeler, ale pak zvolili Japonský kuloár.

Po rychlém průstupu postavili C3 až o 200 m výš, než kdysi Messner. I přes nedostatečnou aklimatizaci z něj 9.7.1997 došli všichni poměrně bez problémů na vrchol. Do C3 se dostali ještě bez problémů, ale pak přišla sněhová vánice. Stan museli v průběhu noci vyhrabávat z přívalů sněhu. Ráno se rozhodli sestoupit i přes pokračující bouři a špatnou viditelnost. Nakonec se jim podařilo trefit do Japonského kuloáru, visela zde stará fixní lana. Sestup byl dlouhý a nebezpečný, hrozily laviny. Kromě vysílení se začaly objevovat příznaky výškové nemoci. Přesto se jim podařilo dostat přes ledopád až do C1. Šilhán se musel zotavit z otoku plic, zbylí tři dokázali ještě o týden později vylézt na GII.

Zdeněk Hrubý (1956 - 2013, †56) zvaný Abdul alias Prastarý sokol zdolal 8 osmiček: Čo Oju (1994), Gašerbrumy I a II (1997), Lhotse (1999), Šiša Pangmu (2004), Broad Peak (2007), Dhaulágirí (2008) a Nanga Parbat (2012). Dále zaznamenal prvovýstup alpským stylem na Talung (7349 m, 2013). Kromě toho stihl být i předsedou dozorčí rady ČEZ, členem prezidia Fondu národního majetku, předsedou Horolezeckého svazu a řadou dalších jiných předsedů. V r. 2013 se zřítil při pokusu o prvovýstup v JZ stěně Gašerbrumu I po chybě při slaňování. Byl ženatý a měl dvě děti.

Stanislav Šilhán (1954 - 2008, †53) zvaný Vagón byl pískař, prvovýstupy má i v Dolomitech, u Chamonix nebo na Kavkaze. Lezl i v Tatrách, Alpách a Pamíru. Stál na vrcholu čtyř osmitisícovek: Dhaulágirí (1990), Čo Oju (1994), Šiša Pangma (1995) a Gašerbrum I (1997). Podnikal v horolezectví, založil outdoorovou firmu Vertical sport. Pracoval jako dlouholetý funkcionář v horolezeckém svazu. Zemřel na selhání srdce v r. 2008.

Vladimír Myšík (1951, 73) na rozdíl od svého slavného hudebního skorojmenovce zná pravopis. Začínal jako cyklista a byl dokonce ve výběru pro OH. Nakonec jej ale uchvátilo horolezectví. Po neúspěšném pokusu na Makalu (1993) vylezl na Čo Oju (1995) a pak během týdne na GI a GII (1997). Účastní se i lyžařských maratónů.

Juraj Kardhordó (1966 - 1997, †31) vylezl v r. 1995 na Čo Oju. V r. 1997 se nejprve vypravil na Kančendžengu, kde skončil necelých 100 m pod vrcholem. Pak vylezl během týdne na GI a GII. A ještě téhož roku na podzim se pokoušel o Manáslu. Pod vrcholem však beze stopy zmizel, našel se pouze jeho batoh a cepín.

Zdeněk Hrubý

Stanislav Šilhán

Juraj Kardhordó

Rusové Valerij Babanov (43) a Viktor Afanasjev (29) prostoupili novou cestu alpským stylem vlevo v JV stěně. BC postavili 23.7. spolu s Francouzkou Elisabeth Révol a Rusy Valerijem Shamalem a Pavlem Chochiem. Ti ale měli plánu Normálku Japonským kuloárem. Oba prvovýstupci vyrazili 28.7. Poprvé bivakovali v 5.800 m, podruhé v 6.900 m. Tady Afanasjeva zasáhl do hlavy padající kámen a i přes intenzivní krvácení zranění naštěstí nebylo vážné. Třetí bivak následoval v 7.200 m. 1.8.2008 dolezli na západní hřeben asi v 7.600 m, kde se napojili na jugoslávskou cestu z r. 1977. V 7.800 m potkali ke svému překvapení zbylé 3 členy výpravy a společně dolezli v 15:00 na vrchol. Sestupovali potom každý po své trase.

A + B vylezli o pouhých 14 dní dříve na Broad Peak, také novou cestou. Aklimatizace se jim určitě hodila.

Valerij Babanov (1964, 60) začal s lezením v r. 1980. Po Pamíru a Kavkazu se obrátil k Alpám a v oblasti Mt. Blancu zopakoval několik těžkých cest. Lezl hodně sólo a překonával rychlostní rekordy. V Himálaji vylezl na Lhotse (1997) a zkoušel i traverz na Lhotse Shar. V r. 2007 přelezl nebezpečný západní hřeben na Jannu (7.710 m). V r. 2008 vylezl hned na 3 osmičky: na Broad Peak a Gašerbrum I novými cestami a na Dhaulágirí Normálkou. Je neuveřitelné, že za tyto počiny jej komise nezařadila ani mezi kandidáty na Piolet D'Or. Možná proto, že tuto nejprestižnější cenu už má z let 2002 a 2004. Žije v Chamonix.

Viktor Afanasjev (1979, 45) je mistrem sportu a mistrem Ruska v alpinismu, ať už to znamená cokoliv. Vystoupil na postsovětské Piky Lenina (7.134 m), Korženěvské (7.105 m) i Komunismu (7.495 m). V Himálaji vylezl v r. 2007 na K2 s kyslíkem. A poté v r. 2008 bez kyslíku novými cestami alpským stylem na Broad Peak a Gašerbrum I. Živí se jako horský vůdce.

Valerij Babanov a Viktor Afanasjev před výstupem

Babanov v prvním bivaku

A + B na GI

Češi Marek Holeček (43) a Zdeněk Hák (29) vylezli JZ stěnu a dokončili tak záměr Kukuczky a Kurtyky z r. 1983. Pro Holečka to byl už 5. pokus v této linii po letech 2009, 2013, 2015 a 2016. Při první neúspěšné výpravě vylezl na vrchol 'alespoň' Normálkou Japonským kuloárem. Při druhé zde tragicky zahynul jeho dlouholetý sploulezec Zdeněk Hrubý po chybě při slaňování. Další dva pokusy se proměnily v několikadenní martyrium ve zhruba 7.500 m ve sněhových vánicích. Z poslední akce si Holeček odnesl omrzliny na nohou a půlroční rekonvalescenci.

Se Zdeňkem Hákem vyrazili do stěny 25.7. Výstup jim trval 6 dní a sestup 2. Sněhové srázy měly sklon až 70°, ale nejtěžší pasáže přišly až nahoře nad 7.700 m - skalní lezení ve zvětralé žule, kde si místy museli sdělat rukavice, aby vůbec nahmátli chyt, který se nehýbe. Tento relativně krátký úsek jim trval 3 dny. Naposledy bivakovali na hranici 8.000 m. 30.7.2017 kolem 13:00 v silném větru oba dolezli na vrchol. Sestupovali Normálkou a bivakovali nad Japonským kuloárem v 7.050 m. Kuloár byl plný hlubokého sněhu a hrozil lavinami, ale štastně se dostali až na plató do 5.900 m, kde ještě jednou přenocovali. Další den došli do BC a stali se toho roku jedinými, kdo se dostal na vrchol. Ostatní museli vzdát kvůli nepřízni počasí.

Holeček a Hák dostali za tento prvovýstup horolezeckého Oscara Piolet d'Or.

Marek Holeček (1974, 50) si vybírá nové neprostoupené směry a nejlépe alpským stylem. Prvovýstup na Gašerbrum I JZ stěnou (2017) se mu podařil až na pátý pokus a dostal za něj lezeckého Oscara Piolet d'Or. Za zmínku stojí i ceněné prvovýstupy na nepálský Talung (7.349 m), Kyazo Ri (6.186 m) nebo Čamlang (7.319 m, 2019). Za posledně jmenovaný dostal další Piolet d'Or. Vylezl i na Nanga Parbat Kinshoferovou Normálkou, ale 'pouze' jako aklimatizační výstup pro prvovýstup Rupálskou stěnou. Tento hlavní cíl však nakonec nevyšel. Holeček má s partnerkou dceru.

Zdeněk Hák (1980, 44) leze hlavně na pískovcích, lyžuje a skialpuje. V r. 2016 sjel na lyžích afghánský Noshaq (7.492 m). Za prvovýstup JZ stěnou Gašerbrumu I (2017) s Markem Holečkem dostal lezeckého Oscara Piolet d'Or. A druhého za prvovýstup na Čamlang (7.319 m, 2019), také s Holečkem. Vystudoval hotelovou školu v Turnově, ale živí se hlavně jako horský vůdce.

Hák a Holeček na vrcholu ...

... a po sestupu v BC, zemi hojnosti

Vrcholová skalní bariéra ze 7.700 m

Skalní lezení v 7.900 m

Na vrcholu stálo do konce r. 2024 celkem 16 Čechů, Holeček 2x. Až na Holečka s Hookem všichni lezli Normálkou, tedy Japonským kuloárem.

  1997 - Zdeněk Hrubý (40)
  1997 - Stanislav Šilhán (42)
  1997 - Vladimír Myšík (45)
  2007 - Josef Nežerka (52)
  2007 - Zdeněk Němec (37)
  2009 - David Knill (33)
  2009 - Jaroslav Netík (31)
  2009 - Jan Trávníček (33)
  2009 - Marek Holeček (34)
  2010 - Radek Jaroš (46)
  2010 - Libor Uher (39)
  2013 - Tomáš Petreček (33)
  2013 - Marek Novotný (36)
  2017 - Marek Holeček (42)
  2017 - Zdeněk Hák (37)
  2024 - Karolína Grohová (33)
  2024 - Lenka Erlebachová

Himálaj    Vrcholy    Gašerbrum I