|
|
Dračí hrebeň přelezli poprvé bratři Gyula a Román Komarničtí 1. července 1911 a je hodnocený stupněm II-III UIAA. To nevypadá tak hrozně, je ale třeba upozornit na několik skutečností. Jedná se o exponovaný hřeben bez mužiků a jakýchkoliv značek. Nejsou zde slaňáky, ale Tatranské slaňáky, tj. 1-2 staré smyce obhozené o šutr. Ani jeden borhák, snad 2 staré skoby. Dá se lézt i sólo, ale doporučujeme přibalit sedák a lano. Mělo by stačit i 30 m dlouhé. Nejtěžší úseky jsou právě ty slaňovací. Jedná se o skoro kolmé plotny. Především ta z Malej hlavy je obzvláště vypečená a její slézaní je hodně riskantní s obtížností kolem IV-V UIAA. Hřeben se dá lézt i v opačném směru. Pak se ale musí počítat s tím, že právě zmíněné plotny je třeba vylézt bez jištění.
Nejpraktičtější je spojit přechod hřebene s výstupem na Zlomiskovú vežu. Ze Zlomiskovej bránky pokračujeme zprvu snadným, posléze neustále tuhnoucím hřebenem. Některé úseky se dají mírně zmastit po západní straně (Kotlinka pod Dračím sedlom). Strmý výšvih Malej Dračej hlavy oblézáme zprava. Na vrchol potom vede plotna (asi III UIAA). Z vrcholu Malej Dračej hlavy se slaňuje do sedélka pod ní. Odtud už po oblezení dvou věžiček bez slaňování do Štrbiny Dračiej hlavy, sedla mezi Hlavami.
Z ní se poměrně snadno dostaneme na vrchol Veľkej hlavy. Následující sestupový úsek obsahuje 2 slaňovací místa (kratší a snadnější než z Malej hlavy) a dovede nás po hřebeni až na Dračie sedlo.
