|
|
| 1. Z doliny Kežmarskej Bielej vody a zpět | Obtížnost: Z |
)
- rozc. v dolině Bielej vody (0:25) - Šalviový prameň (0:30) - Chata pri Zelenom plese (1551 m) (2:00) - Jahňací štít (2:00)
- zpět stejnou cestou (4:00).
Celá cesta vede po . Od zastávky Biela voda mezi Tatranskými Matliarmi (boha, to je názov)
a Kežmarskými Žlabmi se vydáme dolinou Kežmarskej Bielej vody. Procházíme po široké cestě pásmem lesa přes Šalviový prameň,
a stále vzhůru mírně stoupajícím terénem. Po přechodu do pásma kleče brzy uvidíme Chatu pri Zelenom plese. Až k plesu cesta
není nijak obtížná - vede podél potoka a neklade velké nároky na fyzičku, ale je možné zde přestávkou a svačinou zkoncentrovat síly.
Pak se totiž vydáme do kosodřevinou zarostlého prudkého svahu po žluté značce na práh Červené doliny. Odtud je krásný pohled
na Dolinu Zeleného plesa ohraničenou Jastrabiou vežou (2137 m), Čiernym štítem (2429 m), Pyšnými a Kežmarskými štíty.
Následuje opět méně náročný postup dolinou, mezi Karbunkulovým hřebenem po levé a Kozím štítem (2111 m) po pravé straně, až pod Kolový priechod. Do něho vystoupíme za pomoci řetězů, vyhoupneme se na hřebínek, po něm jdeme (už bez řetězů) asi pět minut doprava a nakonec se vyškrábeme až na balvanitou vrcholovou pyramidu Jahňacího štítu. V této partii opět pozor na uvolněné kameny.
Rozhled z vrcholu je velmi působivý, neboť v těsné blízkosti Jahňacího štítu směrem na východ leží Kopské sedlo (1750 m). V něm končí Vysoké Tatry a dále pokračuje dolomito-vápencový hřeben Belianských Tater. Malebné panorama, doplněné na jihu Lomnickým (2633 m) a na západě Ľadovým štítem (2627 m), patří k nejkrásnějším v Tatrách. Při jeho obdivování je však třeba myslet na cestu zpět a vydat se na ní včas, abychom nedocházeli túru za tmy v lese. Při cestě zpět se na hřebínku před Kolovým priechodom vyplatí dávat více pozor na značení, mezi skalkami je snadné přehlédnout odbočující cestu do doliny.
Sestup probíhá po stejné trase.
| 2. Z Kopského sedla obchvatem severního hřebene | Obtížnost: I |
Z Kopského sedla se vydáme po stezce k severnímu hřebeni Jahňacieho štítu. Přes Jahňací hrb (obcházíme zprava) se dostaneme k vlastnímu hřebeni.
Zde máme dvě možnosti. Trasa přímo hřebenem má obtížnost místy II. Jednodušší variantou je traverzovat po viditelné pěšině severní svahy.
Traverz je dlouhý a místy se až zdá, že horu obchází a nevede na vrchol. Nicméně u žlabu, kde terén tuhne, se cesta otočí doleva do svahu a
začně strmě stoupat. Dovede nás až za vrchol na sedélko na . Odtud už se po značené cestě dostaneme za 10 min. na vrchol.
| 3. Z Kopského sedla severním hřebenem | Obtížnost: II |
Zřejmě nejhezčí trasa na Jehně, ale vyžaduje lezecké základy. Z Kopského sedla vede pěšina k hřebeni a potom už je navigace jasná. Některé skalky je potřeba oblézt, ale většinou je dobré se držet na hřebeni. Lezení je pěkné, občas v expozici. Lezečky nejsou nutné, vše se dá zvládnout v trekovkách.
| 4. Kolovou dolinou | Obtížnost: CH+ |
Z Tatranskej Javoriny dojdeme po 
až k přístřešku, u kterého jsou dva drevené medvedě. Je u nich i cedule,
že jsou doopravdy drevené, aby nedošlo k mýlce. Zde značku opustíme a vydáme se doprava po cestě do lesa. Dojdeme až k pěkné hájence Na Burdeli.
Od ní pokračuje většinou dobře viditelná pěšina ke Kolovému plesu. Za plesem už se musíme navigovat po vlastní ose. Kolovou dolinou se vydáme více vlevo,
kde je šutrovitý žlab bez kleče. Jím postupujeme podél Hrebeňa Jahněncov až do horní části Kolovej doliny. Tady už se srázy z hřebene stávají schůdnějšími.
Stále strmým travnatě-šutrovitým terénem se dostaneme na hřeben. Výraznou černou věž oblezeme zprava, na její vrchol se dá snáze dostat
po tenkém hřebínku z druhé strany. Za věží už následuje lehčí terén na vrchol Jahňaceho štítu.
| 5. Hrebeň Jahněncov | Obtížnost: ? |
Logická a od pohledu lezitelná trasa má jeden zádrhel - jak na hřeben nastoupit. Podle mapy.cz by měla před Kolovým plesem odbočovat k hřebeni doleva pěšina. Jenže ta tam není. Zato jsou tam stovky metrů neproniknutelné kleče. Takže kdo nástup na hřeben objeví, ať dá vědět.
