Název neupomíná na ovčí jehňata, ale spíše na mláďata kamzíků - kozlů tatranských, stejně jako Kozí štít pravděpodobně vděčí za název místnímu pojmenování kamzičích samic. Lov kamzíků byl dlouho důležitým ekonomickým přínosem obyvatel podtatranských obcí (hanba!!!) a jejich maso bylo považováno za největší místní specialitu. Ve středověku je lovci a pytláci vybíjeli po stovkách, takže už v polovině 19. století se začaly ozývat hlasy volající po jejich ochraně. V následujících desetiletích byla stanovena pravidla pro lov kamzíků, dobu hájení a roční počty odstřelů. Úplnou ochranu však ubohým kozlům přiznal až TANAP v r. 1949.
Vrchol byl odedávna navštěvovaný pastýři a pytláky. První doložená zpráva o výstupu však pochází od anglického (!) přírodovědce
a lékaře Roberta Townsona. Společně s místním lovcem vystoupili na vrchol, tehdy ještě pod jménem Štít Bieleho plesa, v r. 1793.
Trasa vedla JZ hřebenem, tedy zhruba po dnešní značené cestě. Z vrcholu sestoupili SV hřebenem do Kopského sedla. Nadmořskou výšku
změřil Townson barometrem a vyšla mu na 2112 mnm, což se sekl o plných 117 m.
Druhý známý výstup pochází až z r. 1858. Uskutečnili jej dva 17-letí sokolíci a zkompletovali všechny 4 hřebeny, které ze štítu
vycházejí. Výstup probíhal SZ hrebeňom Jahneniec a sestup na JV k Bielemu plesu.
Pro horolezce je zajímavá 180 m vysoká jižní stěna. Lézt se dá i severní stěna, ale v Kolovej doline je rezervace, takže tam mají zaracha i horolezci.
Jahňací štít je jako jeden z mála turisticky přístupný, od Brnčálky (chaty pri Zelenom plese) na něj vede
. Tato trasa existuje už od roku 1912.
| Prvovýstupy: | ||||||||||
|
||||||||||
| Prominence: 140 m | Key col: Kolové sedlo | Parent: Kolový štít |
| GPS: 49°13'10''N 20°12'30''E | ||
| polsky: Jagnięcy Szczyt | německy: Weißseespitze | maďarsky: Fehér-tavi-csúcs |
JV
S
Z
SZ
JZ
SZ
J
