|
|
 9. Těžší místa... |
 10. ...jsou jištěná řetězy | |
 11. V komínech pod Lomničákem |
 12. Občas skoro kolmice | |
 20. Nástup na Nemecký rebrík |
 21. Sestup od Druhej Ušatej veže |
| 1. Přes Lomnické sedlo a Emeryciho nářek | Obtížnost: I |
Ze Skalnatého plesa postupujeme zhruba pod lanovkou směrem na Lomnické sedlo. Je tu vyšlapaná serpentinovitá stezka a ta je tak rozmáchlá, že pokud ji budete dodržovat, tak nachodíte sto jarních kilometrů.
Ze sedla se dáme doprava a podél hřebene míříme k vrcholu. Místy jsou znatelné stopy stezky, trasa je poměrně často chozená. Čím výše, tím více terén tuhne. V určitém místě je třeba linii hřebene opustit a odbočit doprava do středu stěny. Toto určité místo poznáme podle toho, že už jsou vidět řetězy na Emeryciho nářku. To jsou skoro kolmé skalky, které dostaly svůj podivuhodný název už v dobách lomnických prvovýstupců. Jistý lezec jménem Emeryci tu spustil takový nářek, že jeho zlomyslní lezečtí přátelé nezapomněli a zapsali ho navěky do tatranského místopisu.
Emeryciho nářek může být problém najít za zhoršené viditelnosti. Všeobecně - pokud už terén přechází v lezecký, tak jste špatně. Pokud už k nářku dojdete, tak je vyhráno. Odtud je totiž celý kopec až nahoru ořetězovaný a výstup je orientačně jasný. V horní části nevede přímo k observatoři, ale uhýbá doleva a posléze se vrací na vrchol.
Upozornění: Podle zpráv ve slovenském tisku byly v létě 2024 z trasy odstraněny řetězy a nahrazeny jistícími prvky. Důvodem je, aby jim tam lidi nelezli. Podle informací z důvěryhodných zdrojů řetězy na některých místech zůstaly a byly doplněny kotvami na lano, něco jako prasečími ocásky.
| 2. Jordánka | Obtížnost: I+ |
Po 
dojdeme na Téryho chatu. Obejdeme zprava Prostredné spišské pleso a po suťové stráni
pokračujeme šikmo doprava pod pilíře Pyšného štítu. Po levé straně mineme 2 žlaby a nalezeme až do třetího, vedoucího směrem
do Bachledovy a Jordánovy štrbiny. Vystupujeme nejprve po strmých skalách, vlevo od žlabu, asi v polovině výšky je hladká stěnka,
potom vystupujeme dnem žlabu, pokud je v něm sníh, tak po skalách vpravo. V polovině vzdálenosti se žlab rozdvojuje, vystupujeme
doprava do Jordánovy štrbiny u Poslednej veže.
Poslednú vežu obcházíme zleva za pomocí několika řetězů. I následující Lomnickú vežičku obcházíme zleva do sedla pod Lomnickým.
V sedle se nad námi tyčí strmý masiv Lomnického štítu. Ale obtíže tu paradoxně končí. Celý kopec je odtud totiž ořetězovaný a okramlovaný. Což je důležité nejen pro usnadnění lezení, ale i orientaci, protože terén je zde jinak hodně strmý a nepřehledný. Nechajíce se vést řetězy, dolezeme až k zábradlí na Lomnickém štítu.
Sestup probíhá 'normálkou', tedy předchozí cestou přes Emeryciho nářek.
| 3. Medené lávky | Obtížnost: II |
Od chaty u Zeleného plesa zamíříme neznačeným chodníkem přes kleč k masivu Čierneho štítu. U vodopádku přelezeme vpravo na pilíř zajištěný řetězy. Po něm přelezeme práh Veľkej Zmrzlej doliny, překročíme potok a vydáme se doleva do Měděné kotliny. Nezáživnými suťovisky se dostaneme až pod hlavní žlab, spadající ze sedla mezi Kežmarskými štíty.
Dole je ovšem těžký, proto použijeme až třetí žlábek vpravo. Jím vylezeme na suťoviskovou terasu a po ní se vrátíme do hlavního žlabu. Pokračujeme až do místa, odkud spadá sestupový žlab z Nemeckého rebríku a kde začínají Medené lávky.
Vybereme si tu širší spodní a po ní pohodlně dojdeme až ke spádnici z Vidlového sedla. Zde lávka na pár desítek metrů klesá. Ještě před klesáním odbočíme doleva a žlabem přes příčný šutr přelezeme na horní lávku (foto 18). Zde je k nalezení i slaňák. Po horní lávce dojdeme za Západnú Vidlovú vežu, kde terén tuhne. Je třeba přelézt skálu (II) se dvěma slaňáky (foto 19). Od druhého nás červené značky vyvedou doprava na římsu, kde terén měkne a až nahoru nenarazíme na podstatnější problémy. Svah je skalnato-suťoviskový a nepříliš těžký. Je třeba dávat pozor na shazování kamenů na případné lezce pod námi.
Sestup probíhá opět 'normálkou', tedy přes Emeryciho nářek.
Zajímavá varianta této túry vede přes Nemecký rebrík napříč Malým Kežmarským štítem. Rebrík je ovšem dlouhý, ve spodní části dosti tuhý a strmý. Pak následují schůdnější lávky a sestup žlabem od Ušatých veží je nepříjemný pouze v horní části. Pak se dá přelézt doprava na mírnější terén.
V r. 2012 byl začátek Medených lávok osazen slaňáky pro nouzový sestup z masivu, více zde.
Další popisy výstupů jsou k nalezení zde.
