V historických pramenech nalézáme zmínky o Lomničáku už od počátku 13. století. A ačkoliv není zrovna lehce přístupnou horou, pokud tedy nepočítáme dnešní řetězy a skoby, lidé na něm stanuli velice brzy. První doložený výstup je z roku 1793, čili z doby, kdy ve Francii padala Bastila a Napoleon byl ještě bezvýznamný prcek z kadetní školy. Vykonal jej anglický cestovatel Robert Townson se dvěma průvodci. Ten mimo jiné vylezl jako první i na Jahňací štít. Trasa vedla pravděpodobně přes Lomnické sedlo, tedy ze směru, který je nejvíce využíván i dnes. Barometrickým měřením určil Townson výšku štítu s vysokou přesností - 2633 m. Čímž se sekl o pouhý metr, což je překvapující, neboť o pár dní předtím Jahňací štít zmastil proti reálu o celých 117 m. Tlak mu přál.
Ovšem ještě před tímto doloženým výstupem pravděpodobně dosáhl vrcholu z Medených lávok obuvník a amatérský horník Jakub Fábry (v období let 1760-1790). Spíše než práci obuvníka se věnoval spolu se svými příbuznými těžbě rud na svazích Lomničáku. Znal už cestu Medenými lávkami do Veľkej Studenej doliny, Nemecký rebrík na malém Kežmaráku i trasu přes Lomnické sedlo do Skalnatej doliny. Tou údajně na vrchol stoupali ještě před ním začátkem 18. století i lovci kamzíků.
Ani v 19. století zájem o štít nepolevil a to i přes to, že mu primát nejvyšší hory Tater sebrala měření Ľudovíta Greinera na Gerlachu z r. 1837.
Štít byl dříve nazýván i Vater, Grossvater či Königsberg (neboli Otec, Děd, Královský vrch), což dobře vystihuje jeho mimořádnou pozici.
Trasa z Lomnického sedla je dnes hojně zabezpečená řetězy. K Lomnickému sedlu vede od Skalnatého plesa sedačková lanovka, využívaná hlavně lyžaři.
Štít skýtá řadu lezeckých atrakcí. Dobrých 40 cest nabízí jeho 300 m západní stěna spadající do Malej Studenej doliny. Nachází se zde i jedna z nejznámějších a nejlezenějších tatranských cest - Hokejka. Taktéž JV stěna směřující ke Skalnatému plasu je protkaná asi 25 cestami.
Od roku 1895 se Tatrách uvažovalo o projektu lanovky spolu s meteorologickou stanicí na některý ze známých štítů. Volba padla kolem roku 1930 na Lomnický štít. První část ke Skalnatému plesu byla zprovozněna v r. 1937 a úsek na vrchol v r. 1940. Na stavbě se podílely desítky nosičů, kteří museli vynést nahoru 300 tun materiálu. Dva z nich zde zahynuli. Zprvu lanovka sloužila jen meteorologům, ale od konce roku 1941 je přístupná veřejnosti. Od roku 1957 byl dokonce několik let na vrcholu i poštovní úřad. Obálku s razítkem 'Lomnický štít' nemá každý.
Dnes observatoř na vrcholku slouží i fyzikům a astromonům, v budově je i bufet a prostory pro nouzové přespání až 45 lidí.
Prvovýstupy: | ||||||||||
|
Prominence: 439 m | Key col: Svišťové sedlo | Parent: Gerlachovský štít |
Izolace: 6,7 km | Parent: Gerlachovský štít | |
GPS: 49°11'44''N 20°12'45''E | ||
polsky: Łomnica | německy: Lomnitzer Spitze | maďarsky: Lomnici-csúcs |
Kežmarský štít | I | Malý Kežmarský štít | I | Pyšný štít | I | Malý Pyšný štít | I |
Baranie rohy | CH+ | Veľká Vidlová veža | III | Huncovský štít | CH | Gerlachovský štít | I+ |