Mapa

1. Velický žlab

2. Velická próba s několika skobami

3. Velický žlab

4. Gerlachovský hřeben z Končistej

5. Gerlachovský štít od Vyšných Hágov

6. Terén na hřebeni někde kolem Kotlového štítu

7. Gerlach z Východnej Vysokej

8. Gerlach od Dlhého plesa

9. Nástupní komín na Gipsyho feratu

10. Gipsyho 'farata'

11. Výlez do Tetmajerova sedla za Gipsyho feratou

12. Výstup do Tetmajerova sedla žlabem z Batizovskej doliny

13. Batizovský žlab

14. Sestup Batizovskou próbou

15. Spodní část Batizovské próby s občasným kruhem

16. Trasa Dromedárovým chrbátom

17. Terén na Dromedárovom chrbátu

18. Trasa na Zadný Gerlach z Východného Batizovského sedla

19. Tři věže nad Východným Batizovským sedlem

20. Horní pasáže pod Zadným Gerlachom už jsou schůdné

Gerlach není radno podceňovat. I na nejchozenější trase Velickým žlabem se setkávají 3 okolnosti:

	Těžká orientace. Gerlach nemá jasný vrchol a tak 3/4 trasy nevíte, kam jdete. Pokud se zatáhne, pak je na západní stěně jeden šutr jako druhý a velice snadno ztratíte směr. Proto není od věci přibrat GPS nebo něco podobného.
	Makačka. Pokud necháte auto v Tatranské Poliance, počítejte s tím, že 10 hodin čistého času budete na nohou, pokud nejste závodní chrti a vše dobře půjde. A to s převýšením kolem 1700 m.
	Ne zcela bezpečné úseky. Je nezbytné přelézat skalní žebra a sestupovat strmými srázy. Za mokra jsou tyto úseky i pro zkušené děkuji nechci.

Výchozím bodem pro výstup je Tatranská Polianka, ale parkování je pochybné. Pár míst se našlo u silnice, ale ta jsou věčně plná. Nad Poliankou je parkoviště, ale oficiálně jen pro členy TANAPu. Dříve existovala možnost odvozu erárním autem za bakšiš na Sliezky dom, ale ta je momentálně (2023) zakázaná resp. povolená jen pro ubytované.

Po kolem Sliezskeho domu nahoru přes práh Velického vodopádu. Za ním odbočíme doleva přes potok a po poměrně znatelné pěšině v serpentinách pod Kvetnicovú vežu k širokému žlabu. V ústí žlabu přelezeme asi 15 m stěnku (Velickou próbu) zajištěnou řetězy a skobami. Dále nahoru Velickým žlabem, místy jsou tu stopy cesty, často se však musíte navigovat po vlastní ose. Je dobré držet se napravo od rokliny ve středu žlabu.

Pokud si myslíte, že po takové dřině už tu vrchol někde musí být, pak vězte, že je odtud ještě pěkně daleko. Na hřebenu je průrva sotva na člověka. Skrz ní se schází na druhou stranu masivu a je třeba přetraverzovat Gerlachovský kotol, což je orientačně dost komplikovaná pasáž. Je to tu jak na houpačce - žebro, žlab, žebro, žlab a tak pořád. Není tu žádné značení, jen místy sotva znatelné stopy lidské přítomnosti. Není dobré lézt přímo po hřebeni vrchem, lehčí úseky se dají najít pokud slezete po svahu více dolů. Skalní žebra nejsou místy úplně triviální, ale přeleze je i nelezec. Někdy se podaří najít schůdný úsek třeba až napotřetí, ale podaří se. Pokud je jasno, někde v polovině svahu zahlédnete před sebou vrchol s malým křížkem.

Odtud je nutno překonat ještě několik skalních žeber. Na závěr traverzu se dostanete do horní části Batizovského žlabu. Poznáte ho podle toho, že je širší než ostatní a jsou v něm mohutnější sněhové splazy. Batizovským žlabem už se dostanete na vrchol poměrně snadno, je třeba držet se více vlevo. Pod vrcholem je dokonce asi 10m řetěz.

Sestup probíhá právě Batizovským žlabem (jiná trasa než výstup). Jsou tu již znatelnější stopy stezky, ale pozor na orientaci. Není radno ztratit směr. Všeobecně platí, že je třeba jít spíše doleva po směru sestupu. Dole končí Batizovský žlab tzv. Batizovskou próbou, skálou se skobami. A po ní už následuje suťovisko a šutrové pole směrem k Batizovskému plesu.

Tato trasa je orientačně dost náročná. Doporučujeme ji napoprvé absolvovat v doprovodu znalé osoby a za dobrého počasí. Za navigační pomůcku můžeme považovat borháky v exponovaných místech a občas zbytky zeleného značení.

Tato trasa je zde uváděna pouze jako alternativní výstupová možnost. Slouží totiž prakticky výhradně pro sestup, čili jako jednosměrka. V sezóně je tu docela rušno, což přináší jednak riziko pojebu od horských vůdců a druhak značnou pravděpodobnost padání kamenů, protože žlab je dost strmý. Takže necháme na zvážení každého, zda ji použije.

Batizovské pleso obejdeme zprava a po místy znatelné stezce pokračujeme pod masiv Gerlachu a k ústí Batizovské próby. Tento skalní úsek je zajištěný skobami. Dále pokračujeme strmě nahoru spíše pravou stranou žlabu. Výhodou jsou stopy cesty, protože trasa je je poměrně využívaná. Takto se dostaneme až do horní části žlabu a poté doleva na vrchol.

Jedná se o trasu víceméně lezeckého charakteru, více zde.

Obejdeme zprava Batizovské pleso, pokračujeme dnem Batizovskej doliny a posléze její pravou stranou až k Batizovské próbě. Tu mineme a pokračujeme směrem nahoru ke konci doliny až dokud nenarazíme na šikmo doleva stoupající žlab k Tetmajerovu sedlu. Žlab je ve spodní části rozdělený na dva skalním žebírkem. Nastoupíme vpravo, ale hned přetraverzujeme doleva na žebro. Dále buď žebrem nebo levou větví. Až žebro skončí, pokračujeme přímo dnem rokliny po lámavých skalách. Až se žlab rozšíří, přejdeme do jeho levé, travnaté části a jí až do sedla. Tato část má obtížnost I.

Z Tetmajerova sedla vede k vrcholu výšvih s krásným, lehkým a přitom vzdušným lezením. A jako třešnička na dortu následuje tenký 200 metrový, téměř vodorovný, hřeben na vrchol. Tento úsek je součástí populární Martinky na Gerlach.

Ve žlabu se nachází množství volných šutrů. Túru je údajně nejlepší absolvovat na zmrzlém firnu v období pozdního léta.

Od Slizáka stoupáme po směrem na Polský hrebeň. Za Dlhým plesom značku opustíme a sejdeme několik desítek metrů do dolinky. Z ní potom stoupáme do výrazného kamenitého žlabu (foto 8). Nad žlabem uhneme prudce doleva a stoupáme až po strmý komín (foto 9). Na skále u něj je nýt, který slouží jako hodnotný orientační bod. Řetězy ale nezačínají hned u ústí komína, nýbrž asi 15 m nad ním. Tento úsek je strmý, ale dá se bez větších problémů přelézt i bez lezecké obuvi. Samozřejmě je možné se jistit za pomocí výše zmíněného nýtu.

Nad řetězy terén přechází v chodecký a míří doleva až pod spádnici z Tetmajerova sedla. Následuje delší žlab s několika sněhovými splazy. Oblézáme je zprava. Pod sedlem terén tuhne, ale těžší místa je možno obejít zprava.

Z Tetmajerova sedla je výstup totožný s trasami 3 a 4.

Od Slizáka jdeme po magistrále směrem k Batizovskému plesu. Zhruba ve spádnici Gerlachovského kotle značku opustíme (v dáli je vidět rozcestník Pod Suchým) a vydáme se doprava přímo nahoru. Terén je plný klečovisek, musíme proto vybrat místo, kde nás šutrovité splazy vyvedou až nahoru ke kotli.

Od kotle už je orientace jasná. Levým hřebenem (Dromedárovým chrbátom) se vydáme nahoru (foto 16). Terén je zpočátku travnato-šutrovitý, později přijdou skalní věže. Těžší místa se ale dají obejít vpravo na straně kotle. Jednou je třeba přelézt hřeben na druhou stranu (Batizovská dolina), na několika místech je třeba dávat pozor na rovnováhu, jinak je trasa docela snadná. Přesněji řečeno není nebezpečná, dřina do krpálu to samozřejmě je. Z kotle vede ke Dromedárovu chrbátu několik travnatých svahů, které by byly pro výstup eventuálně také použitelné.

Pod Kotlovým štítem navazuje Dromedárov chrbát na Normálku Velickým žlabem.

Obejdeme zprava Batizovské pleso, pokračujeme dnem Batizovskej doliny a posléze její pravou stranou přes dvě terasy kolem Batizovského a Tetmajerova žlabu až na samý závěr doliny. Odtud vede nepříjemné, avšak schůdné suťovisko do Východného Batizovského sedla. Z něj nevede k Zadnému Gelachu hřeben, spíš členitá stěna, prošpikovaná žlaby a věžemi. Hned nad sedlem vidíme nad sebou tři věže. Nepodlehneme pokušení prolézt zdánlivě schůdným terénem mezi nimi, ale oblezeme je žlabem zleva. Za věžemi následuje traverz spíše doprava se dvěma nenápadnými mužiky. Skalní stěnkou (II) vylezeme na hřeben, odkud se otevře výhled na Zadný Gerlach. Mineme trosky letadla z konce 2. světové války a už snadným terénem dolezeme ne vrchol. Ze Zadného Gerlachu pokračujeme Martinkou přes Tetmajerovo sedlo na opravdický Gerlach.
Pod Zadným Gerlachom je lezení ugeglané, plné volných kamenů a lokrů. Tato cesta nepatří k tatranským klenotům, ale jako varianta výstupu je zajímavá.

Vysoké Tatry    Vrcholy    Gerlachovský štít