V 18. století se na svazích hory údajně pohybovali zlatokopové. První zmínku o štítu ale najdeme v literatuře až v roce 1863, kde je zmiňovaný ještě pod německým názvem Grüne Seespitze, čili štít nad Zeleným plesom. Slovenský a polský název pochází z tvaru hory právě při pohledu od Téryho chaty, kde při troše fantazie roh připomíná.
Prvovýstup podnikli v roce 1875 dva duchovní - farář Stolarczyk a páter Ambroży spolu se čtyřmi goralskými vůdci. Překvapivě ale nešli nejlehčí cestou od jihu z Baranieho sedla nýbrž ze severního sedla, které od té doby nese název Stolarczykovo.
Baranie rohy patří k poměrně snadno dostupným vrcholům, ale i přesto na ně turistická značka nevede. Navzdory tomu jsou častým cílem turistů. Čas od času se objevují návrhy na zpřístupnění alespoň Baranieho sedla z obou stran, ale kde nic tu nic. Lezecké kratochvíle poskytuje hora hlavně ve své JZ stěně pod vrcholovým platem, kde je asi patnáctka cest.
| Prvovýstupy: | ||||||||||
|
||||||||||
| Prominence: 137 m | Key col: Baranie sedlo | Parent: Pyšný štít |
| Izolace: 0,9 km | Parent: Pyšný štít | |
| GPS: 49°12'07''N 20°11'49''E | ||
| polsky: Baranie Rogi | německy: Grünsee-spitze | maďarsky: Zöldtavi csúcs |
Baranie rohy nejsnáze identifikujeme podle vrcholového plata při pohledech z jihu a západu. Toto si lze v Tatrách splést snad jen s Javorovým štítem (foto 7). Ale ani tak hora nepatří k hlavním tatranským orientačním bodům.
JZ
J
SV
JZ
S
JV |
X |  |
