Název štítu pochází ze začátku 19. stol. a je odvozený od Ľadovej dolinky. Sníh v ní neroztává ani v létě a dříve se mělo za to, že tvoří zbytek dávného ledovce. Svahy štítu bývaly oblíbenou lokací hledačů pokladů.
Nejčastější výstupová trasa vede z Ľadovej priehyby ze SV. Říká se jí 'cesta přes Ľadového koně', podle nejtěžšího místa, které skutečně hřbet koně připomíná. Hřbet je sice téměř vodorovný, ale velmi úzký a exponovaný. Zde také skončil první zaznamenaný pokus o prvovýstup tří berlínských vysokoškoláků s průvodci z r. 1835. Na vrcholu tak stanula jako první až pestrá skupina čítající Angličana, Maďara a Poláka v r. 1843. Výstup vedl Suchým žlabem, tedy z JV. Všichni si tehdy mysleli, že dosáhli nejvyššího vrcholu Tater. Ľadového koně se podařilo přelézt až r. 1876.
První (zaznamenanou) obětí štítu je baronka Mittnachtová ze Stuttgartu v r. 1911. Na vrcholu se samou radostí tak ožrala, že cestou zpět ztratila na hřebeni rovnováhu a spadla do rokliny. Z toho plyne ponaučení, že chlastat se musí vždy až po sestupu.
Prvovýstupy: | ||||||||||
|
Prominence: 286 m | Key col: Ľadové sedlo | Parent: Lomnický štít |
Izolace: 2,2 km | Parent: Lomnický štít | |
GPS: 49°11'56''N 20°10'56''E | ||
polsky: Lodowy Szczyt | německy: Eistaler Spitze | maďarsky: Jég-völgyi-csúcs |
Nejčastěji Ľadové štíty uvidíte pravděpodobně od Téryho chaty. Hlavní vrchol je tu však v zákrytu za Malým Ľadovým štítem a zdá se nižší (foto 5).