Kežmarský štít je menším sousedem Lomnického štítu. Avšak nikoliv malým,
jedná se o 5. nejvyšší horu Tater. Starousedlíci jej kdysi nazývali Die Mutter, zatímco Lomničák byl Der Vatter. Oba rodiče
důstojně spojuje rozeklaná a zubatá pupeční šňůra - Vidlový hřeben. A jelikož je Kežmarský štít dvojvrcholový, rodiče mají i
zdárného Kinďoša - Malý Kežmarský štít.
O výstupu na štít se zmiňuje už kežmarský geograf a hvězdář David Frölich v roce 1615. Jedná se o první zmínku o výstupu
na nějaký tatranský vrchol vůbec, byť ne zcela prokazatelnou. I to svědčí o popularitě štítu už v pozdním středověku.
Výstup měl proběhnout z Huncovskej kotlinky přes Huncovské sedlo.
Horolezecky významná je jižní stěna, jedna z nejzajímavějších v Tatrách. Vede jí pavučina asi 20 cest, i vyšších obtížností (8-9).
Kežmarský štít je vyhledávanou destinací také pro extrémní lyžaře. Už v r. 1988 sjel Vlado Gipsy Tatarka jeho západní stěnu,
což je i dnes považováno za jeden z nejtěžších tatranských sjezdů vůbec.
Prvovýstupy: |
|
9.8.1858 |
(letní) - |
Eustach Wołoszczak |
|
8.3.1906 |
(zimní) - |
Günter Oskar Dyhrenfurth, Alfred Martin |
|
|
Prominence: 151 m |
Key col: Vidlové sedlo |
Parent: Lomnický štít
|
|
Izolace: 0,7 km |
Parent: Lomnický štít
|
|
GPS: 49°11'56''N 20°13'12''E |
|
polsky: Kieżmarski Szczyt |
německy: Kesmarker Spitze |
maďarsky: Késmárki-csúcs |
|
Kežmarák je horou mnoha tváří, skoro z každého pohledu vypadá jinak.
Nemá výrazný a lehce zapamatovatelný tvar, na většině tatranských panoramat zůstává ve stínu taťky Lomničáku. Díky tomu
nepatří k zásadním orientačním bodům v Tatrách. I přesto je elegantní a poměrně známou horou, jasně patrnou při pohledech
na Tatry z JV a V.
1. Kežmarský štít od Nové Lesné JV
2. Kežmarské štíty z Pyšného štítu Z
3. Klasický pohled od Skalnatého plesa JV
4. Kežmarské štíty od Velké Svišťovky V
5. Kežmarské štíty z Čierneho štítu SZ
6. Kežmarské štíty z Tatranskej Kotliny SV
7. Kežmarský štít z Východnej Vidlovej veže Z
Spřízněné štíty