|
|
jako dřív spojíc se opět s polskou kolegyní do jedné linie.
| 1. Pytláckou stezkou přes Mengusovské sedlo | Obtížnost: I+ |
Trasa vede po modré k Velkému Hincovu plesu. Před ním zabočíme doprava přes potok a přes šutrovisko s občasnou stopou stezky až k suťovému kuželu vlevo od spádnice vrcholu. Po něm nahoru a dále zřetelnou spárou doleva. Tady je cestička už více patrná a dojdeme po ní až na Mengusovské sedlo (2307 mnm.)
Z polské strany sem vede zelená značka a Poláci se s tím jak vidno na rozdíl od Slováků moc neserou. Cestička se klikatí přímo přes strmé srázy bez jakýchkoliv řetězů. Zelená značka pokračovala spárou, po které jsme vylezli, až k Hincovu plesu, ale později byla odstraněna. Její zbytky jsou ale patrné dodnes. Takže minimálně do sedla se není čeho bát.
Odtud probíhá traverz doprava přes skalní výstupy trochu připomínající gerlachovskou západní stěnu. Tady jsou ale občas mužici, podle kterých se dá docela solidně navigovat. Traverz nevede až do hlavního žlabu, ale pouze ke strmému žebru. Jeho pravou stranou na hřeben a po něm dále na vrchol.
Pro sestup se vyplatí zapamatovat si cestu nahoru a opět se navigovat podle mužiků, protože orientace není úplně snadná. Často se právě při sestupu podaří minout traverzovou odbočku doprava. Žlabů a slezů je tu totiž víc. Ale žádný z nich by snad neměl být smrtelný.
| 2. Přes Východné Mengusovské sedlo | Obtížnost: II |
Za Hincovým plesem nezamíříme k rampě, ale do žlabu z Východného Mengusovského sedla. Zde napřed poměrně těžkým lámavým terénem (údajně II UIAA), poté už lehčeji na sedlo. Dále doleva na hřeben. Po travnatém hřebeni až po skalnatý úsek, který přelezeme přímo žlábkem. Pak opět po travnatém hřebeni na předvrchol. Po přelezení malého skalního zubu se dostaneme na nakloněnou plošinu a po ní na hlavní vrchol.
