Gran Paradiso

Gran Paradiso 4.061 m

Gran Paradiso je nejvyšším a jediným čtyřtisícovým vrcholem samostatného masivu. Dominuje celému okolí - nejbližším vyšším místem jsou až vrcholy Grandes Jorasses vzdálené skoro 50 km vzdušnou čarou.

V roce 1922 vznikl stejnojmenný národní park, sloužící tehdy hlavně k záchraně nádherných kozlů - kozorožců. Tito byli po staletí decimováni loveckými choutkami královské rodiny a zbývala jich už jen zhruba stovka. Poté se ale činorodě rozmnožili a rozšířili i do dalších koutů Alp. Dnes jich jen v národním parku žije kolem čtyř tisíc a pronikli i na jeho logo (foto 7).

Název skutečně znamená Velký Ráj a týká se spíš celého okolí hory. Na úplném vrcholku je od r. 1954 umístěna soška Madony mající symbolizovat, že se jedná o nejvyšší vrchol ležící kompletně na italském území. To ovšem značně závisí na tom, co za vrchol považujeme. Podle seznamu, uvedeného zde, je ryze italských čtyřtisícovek 6, např. Picco Luigi Amedeo u Mt. Blancu či Piramide Vincent v Monte Rose.

Gran Paradiso má pověst jedné z nejlehčích čtyřtisícovek a v sezóně je to tu jak na Václaváku. Nahoru z nacpané chaty Vittorio Emanuele II se vydávají i lidé, kteří s horami nemají nic společného. Jako méně frekventovanou alternativu je možno zvolit trasu z chaty Chabod, ale obě varianty se stejně v horních partiích potkávají, takže davu se nelze úplně vyhnout. Nicméně výstup není úplná procházka. Od obou chat je třeba překonat přes 1300 výškových metrů a poslední kratší úsek se leze po skále, byť nijak těžké.

SZ stěna je rájem milovníků lehčího lezení se dvěma cepíny. Patří do kolektivu alpských prostěradlovek. Podobné najdeme např. na Obergabelhornu, Lenzspitze či Hohberghornu.

Země: Itálie	Skupina: Gran Paradiso	Masiv: Gran Paradiso

Prominence: 1.879 m	Key col: u sedla Saint Bernard (2182 m)	Parent: Grandes Jorasses Whymper

Isolation: 44,6 km	Parent: Grandes Jorasses Whymper

Prvovýstupy:

	4.9.1860 -	vůdci J. Payot a J. Tairraz, klienti John Cowell a W. Dundas. Od JZ, dnešní Normálka.
	11.6.1930 -	L. Bon, R. Chabot, A. Cretier. Traverz SZ stěny a dokončení S hřebenem.
	1958 -	C. Bertolone, F. Cappa, G. Giorda. SZ stěna direkt.