![](Alpy/Vrcholy/MontBlancTacul/11.jpg)
1. Normálka SZ stěnou od chaty Cosmiques
![](Alpy/Vrcholy/MontBlancTacul/12.jpg)
2. Fotogenická vrcholová pasáž na Normálce
![](Alpy/Vrcholy/MontBlancTacul/13.jpg)
3. Východní stěna Mont Blanc du Tacul
1. SZ stěnou |
Obtížnost:   PD+ |
Parametry: |
z chaty Cosmiques 720 m; 2:30-3:30 hod., sestup 2:00-2:30 hod. |
Prvovýstup: |
5.8.1855 |
Z chaty Cosmiques se vydáme přes sedlo Col du Midi po většinou prošlápnuté cestě k SZ stěně. Podmínky se liší rok od roku
podle stavu ledovce. Po sněžení mohou stěnou padat laviny, během suchého léta je zde více trhlin a odtrhů. Po svahu dojdeme
až na rameno vedoucí doleva k Mont Blanc du Tacul. Po něm se dostaneme k vrcholové skalce, kterou přelezeme spíše vlevo.
2. Přes Triangle du Tacul (cesta Contamine - Grisole) |
Obtížnost:   AD |
Parametry: |
z chaty Cosmiques 720 m; 4:30-5:30 hod. |
Prvovýstup: |
4.7.1968 |
Z chaty Cosmiques se vydáme přes ledovcovou planinu ke skalnatému trojúhelníku Triangle du Tacul. Nastoupíme zleva
za skalním žebrem v 3.950 m. Překonáme ledovcový odtrh a 150 m lezeme sněhovým svahem (45°-50°) přes skalní rozsedlinu
až na mixové rameno. Jím se vydáme mírně doprava a přes sněhový svah se dostaneme až k poslední skalní bariéře. Ledovým
žlábkem se sklonem až 65° ji přelezeme a sněhovým svahem dolezeme na vrchol Trianglu (3.970 m). Pokračujeme po sněhovém
hřebeni až se napojíme na předchozí trasu.
Z vrcholu Trianglu je možné i traverzovat SZ svahem mezi séraky zpět k Normálce.
3. Východní stěnou (Jager Couloir) |
Obtížnost:   D |
Parametry: |
z chaty Cosmiques 1.000 m; 5:00-7:00 hod. |
Prvovýstup: |
12.6.1964 |
Nejlogičtější linií by byl kuloár Gervasutti vpravo od spádnice vrcholu. Ale ten se nedoporučuje kvůli nebezpečnému séraku
nahoře. Leze se proto méně výrazný bratříček vpravo od něj, Couloir Jager. Od chaty se vydáme na JV přes sedlo Col du Midi a poté přes
Col du Gros Rognon pod východní stěnu. Zamíříme ke Gervasuttiho kuloáru a 100 m vpravo od něj začíná Jager (3.400 m).
Překonáme ledovcový odtrh a pokračujeme žlabem (50°, místy i 60°) vzhůru. Asi ve dvou třetinách délky můžeme buď pokračovat
hlavní linií žlabu doprava, přelezeme krátký ledový schod a napojíme se na severní hřeben asi v 4.060 m. Nebo přelezeme doleva
na mixové žebro oddělující Gervasuttiho od Jagera. Po něm se dostaneme na severní hřeben asi v 4.100 m. Jím pokračujeme až pod
vrcholový skalní blok, kde se napojíme na předchozí trasy.
4. Východní stěnou (Diable Couloir) |
Obtížnost:   D+ |
Parametry: |
z chaty Cosmiques nebo Torino 980 m; 6:00-8:00 hod. |
Prvovýstup: |
11-13.8.1963 |
Z chaty Cosmiques je přístup podobný jako u předchozí trasy přes sedla Col du Midi a Gros Rognon. Z chaty Torino přejdeme
přes sedlo Col des Flambeaux a po ledovci směrem na SZ dojdeme pod stěnu.
Překonáme ledovcový odtrh, případně jej obejdeme
více vlevo. Pokračujeme sněhovým žlabem (55°) nebo po skalách vlevo. U věže Pilier du Diable se můžeme vydat buď v linii žlabu
doleva a potom dolezeme na SV hřeben někde u věže L'Isolee. Nebo pokračujeme doprava o něco strmějším terénem až na horní pasáž
SV hřebene.
Můžeme i vylézt věž Pilier du Diable. Vydáme se po pravé větvi a žlabem dolezeme až do cca 4.000 m do vhloubení za pilíř.
Odtud vede k vrcholu jedna 40 m délka za III. Vrátíme se zpět do vhloubení a výstup na Mont Blanc du Tacul dokončíme pravou větví.
5. Traverz přes Aiguilles du Diable |
Obtížnost:   D+ |
Více
zde.
Další výstupy a varianty:
Na Mont Blanc du Tacul i přilehlé Satelity vede bezpočet cest z různých směrů, většinou lezeckého charakteru. Podrobnější popis najdete
zde.