Oficiálně-korektní název hory zní krkolomně Kumbhakarna, ale celý svět ji zná jako Jannu. Místňáci mluvící jazykem Limbu ji zase označují jako Phoktanglungma, čili hora s rameny. A její tvar při troše fantazie a z určitých pohledů hlavu s rameny skutečně připomíná.

Jannu je považována za těžkou horu se spoustou horolezeckých výzev. Navíc v nepříznivých klimatických podmínkách, bývá zde velmi chladno a často sněží. Severní stěna se dělí na levou část zvanou Stěna stínů a skalnatý úsek v pravé části, který poskytuje jedno z nejtěžších lezení nad 7.000 m.

Jannu má kromě hlavního ještě druhý vrchol Jannu East (7.460 m s prominencí 148 m). Při pohledu z JZ se tomuto dvojvrcholí říká spící Buddha. Jannu East zaznamenala už 12 pokusů o výstup (2024). Oblíbili si ji hlavně slovinští horolezci. Poprvé se o ni pokoušeli v r. 1991 ještě pod hlavičkou Jugoslávie a následovalo dalších 7 výprav. Žádná neuspěla, zato 3 Slovinci zde zemřeli. Což je téměř stejný počet jako všechny oběti na mateřské Jannu, která je však daleko lezenější. Na Jannu East však neuspěly ani další výpravy, vrchol zůstává dosud panenský.

Prvovýstup na Jannu se podařil francouzskému týmu v r. 1962 přes jižní hřeben, kdy se během 2 dnů dostalo na vrchol 11 lidí. Do r. 2025 na vrcholu stálo různými cestami 77 horolezců a zajímavé je, že nikdo nepoužil kyslík.

Výstupy    2	Fotogalerie (39)

1. Jannu z JZ

2. Dva vrcholy Jannu neboli 'spící Buddha'

3. Východní stěna

4. Severní stěna

5. Panoráma Jannu s hřebenem, který ji spojuje s Kančendžengou

6. Jannu ze severu

Himálaj    Vrcholy    Jannu (výstupy)