|
Dříve se Kraličáku říkalo Kladský Sněžník a díky poloze v sudetech se dochovala i řada německých pojmenování: Spieglitzer Schneeberg, Grosser Schneeberg, Grulicher Schneeberg nebo Glatzer Schneegebirges. Současný německý název je Glatzer Schneeberg a polský Śnieżnik Kłodzki nebo prostě Śnieżnik. Takže přívlastky se měnily, jen Sněžník zůstával. Sníh na něm totiž leží i 8 měsíců v roce a díky lysině na vrcholu září do dáli často i koncem jara.
Turisté sem chodili už ve 2. polovině 18. století. Skutečný rozmach ale nastal až po r. 1838, kdy se hora dostala do vlastnictví princezny Marianny Oranžské. Tato původem Holanďanka se provdala za svého bratrance prince Albrechta Pruského. Měli spolu pět dětí, ale Marianna jej odvážně opustila a začala žít se svým tajemníkem, mimo jiné i v Bílé Vodě na Jesenicku. S ním měla šesté dítě. Na její popud byla v r. 1871 vybudována chata na dnešní polské straně. Stojí dodnes a nese název Schronisko Na Śnieżniku.
V letech 1895 - 1899 byla na vrcholu postavena kamenná rozhledna ve středověkém stylu. Byla pojmenována po německém císaři Vilémovi I., měla 6 pater a výšku 33,5 m. Vybudoval ji Kladský horský spolek (Kłodzkie Towarzystwo Górskie) a patřila k ní i přilehlá chata. Rozhledna sice stála 3x méně než obdobná stavba na Pradědu, ale měla důkladnou a masivní konstrukci. Sloužila desítky let, než se dostali ke slovu komunisté a postarali se o ni s pečlivostí jim vlastní. 11.12.1973 musela být chátrající a rozpadající se stavba odstřelena. Akci provedli tajně polští vojáci, zbytek světa se o ní dozvěděl až při pohledu na vrchol.
Několik metrů suti a kamenů 'zdobilo' vrchol téměř 50 let až do r. 2020, kdy se začalo se stavbou rozhledny nové. Tu provázely řady protestů různých aktivistů, neziskových organizací, scházely se komise, psaly se nóty na ministerstva i na EU. Přesto se rozhlednu podařilo zdárně dokončit a od září 2022 je přístupná veřejnosti. Má výšku 33 m a financovalo ji polské město Stronie Śląskie za pomoci evropských dotací. Stála 77 milionů korun v cenách z r. 2020. Konstrukce částečně připomíná původní stavbu, je železobetonová s kamenným obložením a proskleným vrškem. Popřejme jí dlouhý život a spoustu spokojených lidí.
Kopie původní rozhledny se stejnými rozměry i s chatou vznikla na kopečku Větrov poblíž chaty na Paprsku. Což je trochu z ruky, nejkratší turistická trasa sem z Kraličáku měří 17 km. Nese název Dalimilova podle jména podnikatele, který ji nechal postavit. Stavba je to pěkná, ale výhled z vyvýšeniny 920 mnm se nevyrovná tomu dřívějšímu. A je nová doba, na rozdíl od předchůdkyně musíme nejprve projít obřím automatickým turniketem za vstupné 120,- (2022).
Další stavbou, která poblíž vrcholu vznikla, byla Lichtenštejnova chata. V r. 1912 ji postavila na tehdejší rakousko-uherské straně poblíž pramene Moravy německá turistická organizace Moravskoslezský sudetský horský spolek (MSSGV). Pozemek poskytl za symbolické nájemné kníže Lichtenštejn a chata pak nesla jeho jméno. Byla poměrně velká s ubytovací kapacitou 60-70 osob a za první republiky se stala špičkovým horským hotelem. Po 2. světové válce se správy chopil socialistický podnik RaJ a tudíž v r. 1970 musela být chata v dezolátním stavu zbořena. Dnes už z ní uvidíme jen zbytky základů.
Symbolem Kraličáku se postupem let stala soška slůněte. Vedle Lichtenštejnovy chaty ji v r. 1932 umístili členové umělecké skupiny Jescher, kteří tu často popíjeli a znali se s provozovatelem. Název skupiny pocházel z německého vyjáření kýchnutí slona, žádný bližší vztah k vrcholu soška nemá. Takže na polsko-české hoře máme památku na německé umělce. To ale vůbec nevadí, i tak se stala miláčkem turistů a konají se zde i svatební obřady. Dnes už by však slůně neprošlo, půlmetrový artefakt by dozajista porušoval řadu paragrafů o ochraně přírody.
Asi 300 m jihovýchodně pod vrcholem pramení slovutná řeka Morava, podle níž se celý skorostát nazývá. Pramen chrání obezdívka, pod kterou je postavena kamenná studánka s vodou. Po svazích Sněžníku ale stéká víc potůčků, takže nikdo přesně neví, který pramen je tím pravým. Ten pod vrcholem se však bere jako oficiální. Ve skutečnou řeku se Morava mění až někde kolem vesnice Dolní Morava.
Necelý kilometr západně pod vrcholem se na české straně nachází skalky Vlaštovčí kameny. Jižní strana hory okolo koryta Moravy je částečně odlesněná díky tzv. lavinovému karu, svahu, kde laviny brání zalesnění. Ve vrcholové oblasti rostou vzácné vysokohorské rostliny a občas tu narazíme i na kamzíky. Ti se sem přesunuli z Jeseníků, ale ani tam nebyli původní, přivezl je člověk.
Oblast Dolní Moravy je hodně populární nejen kvůli turistickým trasám. Na přilehlých západních svazích Slamníku jsou i kvalitní sjezdovky, sáňkařská a bobová dráha, traily pro bikery a stezky pro cyklisty i běžkaře. Pozornost však přitahují hlavně dvě atrakce. Jednak 55 m vysoká konstrukce Stezka v oblacích (zvaná též Monstrum z Dolní Moravy, dokončená v prosinci 2015) a druhak visutý most přes údolí Sky Bridge. Ten je v provozu od jara 2022 a se svou délkou 721 m se jedná o nejdelší podobný most na světě. Míře atraktivity obou staveb však odpovídá i vstupné.
Podle údajů na mapách je Králický Sněžník přesně stejně vysoký jako Keprník.
|
|||
Králický masiv 
Králický Sněžník (výstupy)
|