|
|
| 1. Hörnligrat | Obtížnost: AD |
 Parametry: |
z chaty Hörnli 1.220 m; 4:00-5:30 hod., sestup 4:00-6:00 hod. |
| Prvovýstup: |
14.7.1865 |
Z chaty Hörnlihütte (3.260 m) se vyráží zhruba ve 4:00 a je pravidlem, že první jdou vůdci s klienty, kteří i při čelovkách znají správnou cestu, protože spodní polovina je orientačně náročná. Den před výstupem je dobré si projít začátek hřebene, zjednoduší to postup za svitu čelovek.
Po hřebeni dojdeme k sošce Madonny, vpravo od ní je nástup (fixní lano). Postupujeme nalevo od hřebene a ve spodní části přetraverzujeme dva žlaby (místy II+). Vrátíme se doprava na hřeben, ale jen na kratší úsek. Další výstup až k bivaku Solvay (úseky III-) probíhá nalevo od hřebene ve východní stěně. Bivak Solvay (4.003 m, od chaty Hörnli 2-3 hod.) by měl být využíván pouze pro nouzové účely, nikoliv jako noclehárna. Pokračujeme v linii hřebene, těžší místa jsou zajištěna lany. Přes povlovnější Rameno (Shoulder) se dostaneme až k vrcholovému výšvihu. Na nejtěžších místech jsou opět lana. Poslední schod (lezený volně by měl obtížnost IV) nás vyvede na sněhové pole se sklonem 45-50°. Zde se hodí mačky. Kolem sošky sv. Bernarda dorazíme na vrchol.
Průměrný sklon výstupu je 38°, převýšení od Hörnlihütte je 1.218 výškových metrů. Skála není většinou moc kvalitní a navíc hrozí i padající kameny v důsledku vysoké zalidněnosti cesty.
Sestup stejnou trasou a bývá často delší než výstup. Je potřeba počítat se zpomalením způsobeném množstvím lidí. Slaňování se nedoporučuje, je časově náročné a nutí ostatní předbíhat a uhýbat do záludné východní stěny.
Pozn.: u plesa Schwarzsee není horská chata, ale regulérní a dost drahý hotel.
| 2. Liongrat | Obtížnost: AD |
| Parametry: |
z bivaku Carrel 650 m; 4:30-5:30 hod., sestup 4:00-5:00 hod. |
| Prvovýstup: |
13.9.1867 |
Bez fixních lan by byl Liongrat o dost těžší než kolega Hörnli, ale díky nim vyjde obtížnost zhruba nastejno. Chata Carrel se nachází v 3.830 m, což je téměř o 600 m výše než Hörnlihütte. Tím pádem převýšení k vrcholu je 'pouhých' 650 m. Ovšem už výstup na chatu Carrel není snadný.
Za vískou Breuil-Cervinia začíná vlevo od potoka klikatá cesta k chatě Abruzzi (Oriondé). Od ní pokračujeme přes skály až pod Lví hlavu (hučku vlevo od Lvího sedla). Zde následují traverzy doprava nepříjemnými suťovisky. Pomáhají občasní mužici a lehce vyšlapané stopy cesty. Obecně zde platí pravidlo: držte se nahoře.
Bezprostředně za sedlem přelezeme úvodní skalku a přes suťoviska se dostaneme ke skalním plotnám. Ty nás vyvedou s občasnými lany až pod skalní kolmici pod chatou. Přes ni visí fixní lano. To je potřeba přeručkovat, což ve výšce nad 3.500 m a s batohem není taková sranda ani pro jinak silové lezce. Ne tak pro většinu žen. Odpočinout se dá s odsedkou ve dvou smycích uprostřed, jinak zde žádné jištění není. Tvoří se zde fronty.
Za chatou následuje opět jedno fixní lano do kolmice, ale už lehčí než pod chatou. Nelezeme po hřebeni, ale obcházíme jej traverzem doprava. Zde narazíme na úsek zajištěný feratovým stylem ocelovými lany. Za ním je třeba pokračovat dál podél hřebene a v určitém místě se pomocí řetězu ve skalách na hřeben vrátit. Tento úsek od chaty není orientačně úplně snadný a vzhledem k tomu, že při výstupu se jde většinou při čelovkách, je dobré jít za někým znalým.
Pak už následuje výstup hřebenem, na kterém je většinou sníh (a tudíž se minimálně pro sestup hodí mačky) až na Pic Tyndall (4.241 m) a Rameno (Spalla), vodorovný, dobře rozeznatelný hřeben. Skalní věž na Pic Tyndall je potřeba přelézt, nikoliv oblézt. Po žiletkovém sedélku následuje vrcholový výšvih částečně opět zajištěný lany. Obtížnost výstupu je zhruba III, čistě lezený by byl za V.
Pro traverz na švýcarský vrchol se hodí mačky i cepín, je ostrý a rovhováhu neradno ztratit.
Při sestupu se dá více úseků slanit, ale slaňování obecně zabere dost času a proto je dobré snazší úseky rovnou slézat. Ve spodních pasážích je potřeba správně najít místo, kde opustíme hřeben a sestupujeme z něj pomocí řetězu doleva. Toto místo je dobře identifikovatelné pomocí velkého borháku na plotně viditelného z dálky. Řetěz následuje několik metrů za ním.
Podrobnější popis z vlastní zkušenosti zde. Výstup na vrchol a sestup k bivaku trval 12 hod. s možná 1 hod. ztráty za brzdiči, ale to je povinná režie. Další 3 hod. trvá sestup k chatě Abruzzi.
| 3. Zmuttgrat | Obtížnost: D |
| Parametry: |
z chaty Hörnli 1.240 m; 6:00-9:00 hod. |
| z chaty Schönbiel 1.940 m; 8:00-11:00 hod. | |
| Prvovýstup: |
3.9.1879 |
Nejdelší ze všech matterhornských hřebenů je minimálně zajištěný a je z něj problematický ústup v případě nouze. Nejrychlejší přístup je od chaty Hörnli, ale traverz pod severní stěnou by měl proběhnout ještě v noci než vyrazí skupiny na Normálku na Hörnligrat. Pak je větší riziko pádu kamení. Od chaty Hörnli dojedeme pod patu hřebene Hörnligrat a zde sestoupíme doprava sněhovým svahem. Kolem severní stěny dojdeme až pod spodní část hřebene Zmutt. Na hřeben se dostaneme buď po sněhových svazích vpravo (až 50°) nebo přilehlým skalním žebrem. Další možností je přístup od chaty Schönbiel, ale ten je delší, orientačně náročnější a má o hodně větší převýšení. Ve výšce Pt 2.974 m stával bivak Lonza. Zničila jej lavina, ale ve vlastním se zde bivakovat dá pořád.
Postupujeme většinou vysněženým hřebenem, který kolem 3.895 m přechází ve skalní zuby. Některé se dají přelézt, jiné obejít. Následující skalní úsek má obtížnost III+ a ve zhruba 4.158 m uhýbá hřeben doleva pod útvarem Zmutt Nose. Přes strmou terasu zvanou Carrel Gallery (Carrel sem při prvovýstupu vytraverzoval z Liongratu, aby se vyhnul strmému vrcholovému výšvihu) se vrátíme zpět na hřeben a po něm se dostaneme na italský vrchol.
Sestupujeme buď Hörnligratem nebo Liongratem.
| 4. Furggengrat | Obtížnost: TD |
| Parametry: |
z bivaku Bossi 1.150 m; 8:00-12:00 hod. |
| Prvovýstup: |
9.9.1911 |
Na nejtěžší a nejméně lezený hřeben se nastupuje z bivaku Bossi. Následuje skalní lezení s obtížností až V+. Převisy v horní části je možno částečně obejít směrem k Liongratu.
| 5. JZ žebro na Pic Tyndall | Obtížnost: D- |
| Parametry: |
od chaty Abruzzi 1.680 m; 9:30-11:00 hod. |
| Prvovýstup: |
7.7.1933 |
Výstup je určený pro ty, kteří se neradi prodírají davem na Liongratu a poskytuje pěkné lezení obtížnosti až IV bez fixních lan a borháků. První část trasy je společná s Liongratem. Od chaty Abruzzi dojdeme až pod první skalní výšvih asi ve 3.140 m. Odtud se vydáme doprava přes ledovec až pod skalní stěnu. Po ní dolezeme až na JZ žebro zhruba ve 3.558 m. První schod na žebru obejdeme zleva, druhý přelezeme přímo a další opět obkolesíme vlevo. Následuje strmá skalní stěna (IV) až na mírnější úsek zvaný Kravata. Zde je možno vytraverzovat po terase doleva a napojit se na Liongrat nebo pokračovat po žebru strmými skalami (IV+) až na Pic Tyndall. Odtud dolezeme na vrchol po Liongratu.
Všechny 4 hřebeny se dají spojit do Matterhornského kříže:
Furggengrat a dolů Hörnligrat, traverz na
Zmuttgrat a dolů Liongrat.
Další varianta je:
Furggengrat a dolů Zmuttgrat,
traverz na Hörnligrat a dolů Liongrat.
Jsou mezi námi jedinci, kteří to celé zvládnou za den a dokonce i v zimě.
