Dufourspitze (4634 m)

Nordend (4609 m)

Zumsteinspitze (4563 m)

Signalkuppe (4556 m)

Lyskamm (4527 m)

Lyskamm West (4479 m)

Parrotspitze (4432 m)

Ludwigshöhe (4341 m)

Schwarzhorn (4321 m)

Castor (4226 m)

Piramide Vincent (4215 m)

Breithorn (4164 m)

Breithorn Zentral (4160 m)

Breithorn Ost (4139 m)

Breithorn Zwilling (4106 m)

Pollux (4092 m)

Breithorn Roccia Nera (4075 m)

Punta Giordani (4046 m)

Dom (4545 m)

Täschhorn (4490 m)

Lenzspitze (4294 m)

Weisshorn (4505 m)

Zinalrothorn (4221 m)

Bishorn (4153 m)

Obergabelhorn (4063 m)

Matterhorn (4478 m)

Dent Blanche (4357 m)

Dent d'Hérens (4171 m)

Nadelhorn (4327 m)

Stecknadelhorn (4241 m)

Hohberghorn (4219 m)

Dürrenhorn (4035 m)

Grand Combin (4314 m)

Grand Combin de la Valsorey (4184 m)

Grand Combin de la Tsessette (4141 m)

Alphubel (4206 m)

Rimpfischhorn (4199 m)

Strahlhorn (4190 m)

Allalinhorn (4027 m)

Weissmies (4023 m)

Lagginhorn (4010 m)

Walliské Alpy se také nazývají Penninské, podle keltského boha hor. V době ledové zde bylo bílé království, ledovce pokrývaly dokonce i údolí. S jejich ústupem přicházeli i lidé. Oblast byla osídlena už kolem r. 7500 přnl. a průsmyky se využívaly od 4. tisíciletí přnl.

Růst popularity turistiky a horolezectví zcela změnil charakter a způsob života zdejších lidí. Někdejší rolníci se už takřka vytratili. Na místech jejich statků stojí hotely a turistická střediska. Na vrcholy se už nemusí vyrážet jako na expedici z údolí, k dispozici je síť horských chat a bivaků. Turisté a lezci mají ve Walliských Alpách na výběr bezpočet krásných vrcholů a tras v čele s Matterhornem, mohutným Domem, špičatým Weisshornem atd. Naštěstí masovost proměnila hlavně údolí, hory zatím zůstaly lidskou činností takřka nedotčené.