Prvovýstupy a významné pokusy
5.11.1954		SZ stěna	Němci. Pokus z Concordie, bez vrcholu, dosažená výška 7.200 m.
9.6.1957		Z žebro S hřeben	Rakušané Fritz Wintersteller, Marcus Schmuck, Kurt Diemberger a Hermann Buhl, dnešní Normálka.
28.7.1975		Z žebro J hřeben	Poláci Kazimierz Głazek, Janusz Kuliś, Marek Kęsicki, Bohdan Nowaczyk a Andrzej Sikorski. Prvovýstup na centrální vrchol.
28.5.1983		S hřeben	Ital Renato Casarotto. Prvovýstup na severní vrchol.
17.7.1984		hřeben	Poláci Jerzy Kukuczka a Wojciech Kurtyka. Traverz všech tří vrcholů.
4.8.1992		V stěna	Španělé Oscar Cadiach, Enric Dalmau, Lluis Rafols a Ital Alberto Soncini. Centrální vrchol.
9.7.1994		JZ žebro	Mexičan Carlos Carsolio.
25.7.2005		JZ stěna	Kazaši Sergej Samojlov a Denis Urubko.
17.7.2008		SZ stěna	Rusové Valerij Babanov a Viktor Afanasjev.
20.7.2010		SZ stěna	Španěl Alberto Inurrategi. Traverz všech tří vrcholů.
16.7.2013		Z žebro SZ stěna	Íránci Aidin Bozorgi, Pouya Keivan a Mojtaba Jarahi. V horních pasážích SZ stěnou na hlavní vrchol.

1. SZ stěna

2. Západní strana Broad Peaku

3. Broad Peak central a hlavní vrchol ze západu

4. SZ a JZ stěna

5. Broad Peak ze SZ

6. SZ stěna

7. Broad Peak ze severu, vlevo SV stěna

Bróďa je málo známou osmitisícovkou, která trpí blízkostí Velkého bratra K2. Proto se o ni horolezecký svět začal zajímat až dlouho po 2. světové válce. To se v posledních desetiletích změnilo, vyhledávají ji buď horolezci, pro které je K2 příliš těžká nebo naopak ti, kteří se zde před výstupem na druhou nejvyšší horu světa chtějí aklimatizovat. Na hlavní vrchol je v současnosti prostoupených 7 cest, na centrální 4 a na severní 3. Většina horolezců využívá s menšími úpravami trasu prvovýstupců z r. 1957, někteří končí už na předvrcholu Rocky summit. Tras pro prvovýstupy by se našlo stále dost, zvláště z jihu a východu.

  Při průzkumu Karákoramu vylezl sir William Martin Conway na předvrchol sedmitisícovky Baltoro Kangri. Ohlásil, že jako první s výškou 7.010 m překonal sedmitisícovou hranici a stanovil tak nový rekord. Další měření mu ale přiřkla 'pouhých' 6.804 m. Od něj pochází i název Broad Peaku.

William Conway

Karl Herrligkoffer

Němci pod vedením legendárního Karla Herrligkoffera (38) se o výstup pokusili jako první. Ovšem až jako plán C. Původně totiž chtěli vylézt na K2, ale tam už dostali povolení Italové. Tak zvolili Gašerbrum I, ale pákistánská nařízení zase přikazovala dlouhou přístupovou cestu ledovcem Siachen. Tak se nakonec Němci vydali přes ledovec Baltoro k Broad Peaku.

Jenže hodně pozdě, BC založili až 22.10. Museli totiž počkat, až Italové opustí oblast po úspěšném prvovýstupu na K2. Herrligkoffer zvolil trasu sice ze západu, ale ledovcem Broad Peak, která je hodně dlouhá a s lavinovým rizikem. Tato cesta se nyní už nepoužívá a nemá opakování. Němci přesto ledovec přelezli a dostali se až na hřeben do 7.200 m. 6.11. se ale přihlásila zima, začaly sněhové vánice a teplota klesla na -30°. Herrligkoffer musel expedici ukončit.

Karl Herrligkoffer (1916 - 1991, †75) byl lékařem a nikdy nevylezl na žádnou vyšší horu. Proslul hlavně jako organizátor mnoha himálajských expedic. Jeho doménou byla Nanga Parbat, mezi léty 1953-1975 k ní vedl 8 výprav. A byl u prvovýstupů všemi třemi stěnami (Rakhiot 1953, Diamir 1962 a Rupál 1970). 3x byl v Arktidě a ještě ve svých sedmdesáti v r. 1986 šéfoval expedici ke K2. Mnoho horolezců jej kritizovalo za diktátorský styl vedení a hlavně za přisvojování si práv na všechny fotografie a informace o expedicích.

Rakušané přijeli se skromnou 4-člennou výpravou, kterou ale tvořili samí horolezci: Marcus Schmuck (32), Fritz Wintersteller (29), Kurt Diemberger (25) a tehdy už slavný Hermann Buhl (32), hrdina z Nanga Parbatu. Najali 65 nosičů, kdežto Němci o 3 roky dříve 350. I trasu zvolili lépe. Západní žebro (dnešní Normálka) mělo sice sklon místy 50°, což odradilo Němce, ale bylo daleko kratší. BC založili 13.5. ve 4.950 m a během dvou týdnů stály 3 výškové tábory, poslední v 6.950 m. Odtud už byl vrchol hratelný. 29.5. všichni vyrazili, ale museli se prodírat hlubokým sněhem. Na sedlo mezi centrálním a hlavním vrcholem (7.840 m, dále Sedlo) došli až v 17:30. O hodinu později Wintersteller a Diemberger dolezli na předvrchol Rocky summit (8.035 m). Ale bylo už pozdě a všichni byli rádi, když se po dlouhém sestupu v noci dostali do C3.

Pak následoval týden odpočinku v BC. Byli omrzlí, Diemberger dostal chřipku a Wintersteller měl tak popraskané rty, že několik dní nemohl skoro jíst. Ale nevzdali se. 8.6. už byli opět v C3. Čekalo je však nepřímné překvapení, z nedovřeného vařiče unikl plyn a museli vše zvládnout s omezeným přísunem tekutin. Následujícího dne ve 4:00 vyrazili. Diemberger a Buhl byli hodně pomalí. Buhl měl dýchací problémy a silné bolesti nohou, rozhodl se proto vzdát. Schmuck a Wintersteller došli na Sedlo ve 12:30 a přes Rocky summit pokračovali ještě dalších 800 m k hlavnímu vrcholu. Na nejvyšším bodě stáli 9.6.1957 v 15:00. Při sestupu minuli Diembergera, který došel na vrchol až v 18:00. Mezitím se však Buhl zmátořil a rozhodl se pokračovat. Už na vrcholovém hřebeni narazil na sestupujícího Diembergera. Ten viděl jeho tristní stav, sebral zbytky vůle a doprovodil Buhla podruhé na vrchol. Po trýznivém sestupu se všichni sešli v noci v C3. Následujícího dne sestoupili Schmuck a Wintersteller do BC, zbylí dva o den později.

Marcus Schmuck (1925 - 2005, †80) vylezl jako první se 3 spolulezci v r. 1957 na Broad Peak. O několik dní později ještě přidal sedmičku Skilbrum (7.420 m). Pak až v r. 1982 vylezl novou cestou na Muztagh Ata (7.546 m). Organizoval celkem 74 expedic do velehor celého světa, o výstupu na Broad Peak napsal knihu. Zemřel na infarkt v Salzburgu.

Fritz Wintersteller (1927 - 2018, †90) začal ještě během války lézt v rakouských Alpách. V r. 1957 vylezl jako prvovýstupce se 3 spolulezci na Broad Peak a o několik dní později ještě na sedmičku Skilbrum (7.420 m). Po těžké zlomenině nohy, která se špatně zahojila, musel další himálajské výstupy vzdát, ale v Alpách vylezl na všechny čtyřtisícovky. Věnoval se i skialpinismu, raftingu a jízdě na kole.

Kurt Diemberger (1932, 92) vystudoval obchod na univerzitě ve Vídni, ke konci 60. let se stal profesionálním horolezcem a vůdcem. Z výstupů pořizoval unikátní filmové záznamy a fotografie, filmařina se stala jeho druhým povoláním. Je také autorem několika knih. V průběhu 30 let (!) vylezl na 6 osmitisícovek: Broad Peak 2x (1957, 1984), Dhaulágirí (1960), Makalu (1978), Everest (1978), Gašerbrum II (1979) a K2 (1986). U prvních dvou se jednalo o prvovýstupy. Jedinými dalšími s takovou bilancí jsou Hermann Buhl (Nanga Parbat a Broad Peak) a Šerpa Norbu Gyaltsen (Makalu, Manáslu). Na K2 lezl se svou přítelkyní, Britkou Julií Tullis. Při sestupu je překvapila několikadenní bouře. Julie zemřela pravděpodobně na následky otoku plic, zahynuli i další 4 horolezci. Diemberger vyvázl, ale musel podstoupit amputaci tří omrzlých článků na prstech rukou.

Hermann Buhl (1924 - 1957, †32) pocházel z Innsbrucku a ve 4 letech mu zemřela matka. K horám ho přivedl otec a Hermann projevil ve skalách mimořádnou odolnost a zdatnost. Koncem války byl povolán do wehrmachtu a po návratu dělal horského vůdce. To už měl na kontě řadu těžkých alpských výstupů (severky Eigeru a Grandes Jorasses, hřeben Peuterey na Mt. Blanc atd.) Legendu z něj udělal až sólovýstup v poslední části na Nanga Parbat (1953). O 4 roky později se zúčastnil malé čtyřčlenné expedice na dosud nezlezený Broad Peak. Všichni horolezci nakonec uspěli. Po návratu do BC se Buhl s Diembergerem pokusili jako bokovku o výstup alpským stylem na nedalekou Čogolisu (7.665 m). 300 m pod vrcholem museli otočit kvůli počasí a při sestupu se s Buhlem utrhla sněhová převěj. Tělo se nikdy nenašlo. Buhl byl ženatý a měl 3 děti. Je považován za jednoho z nejlepších výškových horolezců všech dob.

Marcus Schmuck

Fritz Wintersteller

Hermann Buhl

Kurt Diemberger

Hermann Buhl při sestupu

Marcus Schmuck na vrcholu Broad Peaku, vzadu K2

Poláci vylezli poprvé na centrální vrchol. Na ledovcové křižovatce Concordia museli čelit jako mnozí další stávce nosičů a tak si do BC (4.850 m) odnesli většinu materiálu sami. Až do Sedla lezli podobnou trasou jako prvovýstupci, ale zkrátili a napřímili ji po hřebeni. Tato varianta se pak stala Normálkou lezenou i dnes. 13.7. stál C3 v 7.200 m. Poláci pak nabírali v BC síly pro závěrečný nápor.

27.7. byli opět v C3. Po krátké noci vyrazilo 6 horolezců ve 3:00 k vrcholu. Podmínky byly ideální, jasná obloha a teplota -20°. Postup byl ale pomalý, na Sedlo (7.840 m) dorazili až v 15:30. Ještě pod ním to otočil Roman Bebak (33). Zbylá pětice zdolávala skalní hřeben s obtížností místy IV+. V 19:00 se však kompletně změnilo počasí, začala sněhová vánice a padly mraky. Přesto 28.7.1975 v 19:30 dolezli Kazimierz Głazek (18), Janusz Kuliś (6), Marek Kęsicki (25), Bohdan Nowaczyk (28) a Andrzej Sikorski (27) na vrchol. Nechali tady krabičku se svými jmény na kousku papíru a neprodleně zahájili sestup.

Ve 21:00 už byla tma a vítr připomínal hurikán. Během slaňování zmizel Nowaczyk, pravděpodobně jej vítr srazil z hřebene do východní stěny. Ostatní čtyři bivakovali na Sedle v -35° a bez spacáků. Následujícího dne bouře pokračovala a další sestup zahájili až odpoledne. Prvních 100 m, které jim předešlého dne trvalo při výstupu 30 min., teď v hlubokém sněhu překonávali 3 hodiny. To už byla opět tma a Głazek, lezoucí jako první, se rozhodl zabivakovat. Jenže ostatní 3 uklouzli a řítili se po svahu. Kuliś se zachytil 50 m pod Głazkem, po ostatních nebylo ani vidu ani slechu. Po další mučivé noci, kdy už dlouho nejedli ani nepili a měli omrzliny, se zbylí dva vydali hledat kamarády a taky Kuliśův cepín, který ztratil při pádu. Ten našli a nedaleko od něj taky mrtvého Sikorskiho. Po Kęsickim se slehla zem.

Kuliś a Głazek se nakonec až v noci 1.8. probojovali do BC. Byli zcela vysílení, Kuliś musel podstoupit amputaci několika prstů na nohou a Głazek dlouhodobou léčbu omrzlin. Pro Poláky jakožto národ to byla první vylezená osmitisícovka, byť s vedlejším vrcholem a trojitou dávkou hořkosti. A taky jejich výškový rekord, který však nevydržel dlouho.

Kazimierz Głazek (1939 - 2005, †66) lezl nejprve v Tatrách, pak v Alpách, na Pamíru, Kavkazu, Hindukúši a v řadě dalších pohoří. V r. 1975 vylezl prvovýstupem na centrální vrchol Broad Peaku. O rok později se pokoušel o východní hřeben na K2, ale v 8.100 m jej málem zabila výšková nemoc. Následky mu pak znemožnily na několik let vysokohorské lezení. V 80. letech se ještě zúčastnil expedic na Nanga Parbat a Himalchuli (7.893 m). Byl matematikem se zaměřením na algebru a univerzitním profesorem. O algebře napsal kolem 60 prací. Zemřel na horolezce kuriózně, během dovolené v Tunisku v hotelovém bazénu.

Janusz Kuliś (1950, 74) po expedicích na Pamíru, v Hindukúši, Andách i Mongolsku vylezl v r. 1975 se 4 spolulezci prvovýstupem na centrální vrchol Broad Peaku. Utrpěl těžké omrzliny, musel podstoupit amputace několika článků na prstech u nohou. Další osmičku už nepřidal, ale zúčastnil se ještě expedic na Everest a jako vedoucí na Manáslu. Je absolventem technické univerzity ve Wroclawi, zde působil i jako šéf horolezeckého klubu. Věnuje se také námořnictví a sportovní střelbě.

Poláci pod Broad Peakem. Sedící zleva: styčný důstojník Abdul Ghani, Janusz Fereński, Zbigniew Jurkowski a Jerzy Woźnica. Druhá řada: Bogdan Nowaczyk, Kazimierz Głazek, Tadeusz Barbacki, Roman Bebak, Stanisław Anioł a Wojciech Jonak. Stojící: Andrzej Sikorski, Marek Kęsicki, Jan Juszkiewicz, Marian Sajnóg a Janusz Kuliś.

  Poláci Jerzy Kukuczka (34) a Wojciech Kurtyka (34) vylezli Normálkou jako druzí na hlavní vrchol. Ale moc se o tom nemluví, protože měli povolení na K2 a na aklimatizaci 'na některém z nižších vrcholů'. Ale nižší než K2 je v Pákistánu všechno. Takže Poláci si střihli Broad Peak bez placení. Při sestupu narazili na Reinholda Messnera lezoucího se dvěma Pákistánci. Řekli mu, že se aklimatizovali poblíž vrcholu a ten o všem taktně pomlčel. Na nejvyšší bod pak vylezl taky.

Reinhold Messner a Kurt Diemberger

Renato Casarotto

Ital Renato Casarotto (35) vylezl sólo severním hřebenem na severní vrchol. Pokusil se o to už rok předtím, tehdy strávil ve stěně 24 dní, ale v 7.000 m musel vzdát kvůli špatnému počasí a lavinovému nebezpečí. Tentokrát jej doprovázela pouze manželka a 32 nosičů. BC založili 22.5. v 5.000 m. Po dvou pokusech, které ukončilo špatné počasí, nastoupil do stěny až 22.6. Měl s sebou 15 skob, dva cepíny a 100 m lano. Z nejvyššího tábora už šel nalehko. Nakonec musel bivakovat v 7.450 m, tedy 100 m pod vrcholem. Celou noc klepal kosu a masíroval si prsty na rukou i nohou. Na vrchol dolezl 28.6.1983 ráno. Výstup mu trval 7 dní, sestup 3.

Renato Casarotto (1948 - 1986, †38) lezl po celém světě. Po dolomitské průpravě jako první zdolal peruánský Huascarán sólo severní stěnou, dále americké ikony El Capitan a Half Dome a opět sólo patagonský Fitz Roy, kde po něm pojmenovali dotyčný pilíř. V Himálaji neúspěšně zkoušel K2 (1979) a jako první v zimě Makalu (1980). V únoru 1982 si dal 16-denní turné u Mt. Blancu, kdy bez podpory postupně vylezl na Aiguille Noire, Pic Gugliermina, centr. Freneyský pilíř a hřebenem Innominata na Mt. Blanc. Zahynul po nedokončeném sólovýstupu na K2 v r. 1986.

  Polky Krystyna Palmowska (28) a Anna Czerwinska (33) úspěšně završily první pouze ženský výstup alpským stylem na osmitisícovku. Lezly Normálkou, ale menší vada na kráse se přece jenom vyskytla - skončily na předvrcholu Rocky summit (8.035 m).

  Polák Krzysztof Wielicki (34) nastínil nový trend do budoucna. Dokázal vylézt na vrchol a zpět po sólovýstupu Normálkou za 22 hodin. 14.7.1984 opustil těsně po půlnoci BC v 4.950 m, v 16:00 stál na vrcholu a ve 22:30 byl opět v BC. Podobný výkon zopakoval v r. 1986 Francouz Benoît Chamoux a v r. 1994 Švéd Göran Kropp za 18:30 hod. Některé osmitisícovky se začaly pomalu měnit v dostihovou dráhu.

Krysztof Wielicki (1950, 74) dosáhl jako pátý člověk na světě na Korunu Himálaje (1980-1996). Většinou lezl sólo nebo novými cestami, případně v zimě. První zimní výstupy zaznamenal na Everest (únor 1980), Kančendžengu (leden 1986) a Lhotse (Silvestr 1988). Na Manáslu (1984), Makalu (1986), Šiša Pangmu (1993) a Dhaulágirí (1990) vylezl novými cestami. Kyslík použil pouze na Everestu v r. 1980. V pozdějších letech organizoval zimní himálajské expedice. Je jednou z největších postav světového horolezectví všech dob. Dostal řadu ocenění (mj. Piolet d'Or 2019 za celoživotní zásluhy) a je po něm pojmenovaný asteroid. Vystudoval elektroniku na univerzitě ve Wroclawi. Se třemi partnerkami má 4 děti, dva syny a dvě dcery. Nejmladší Krysztof se narodil v r. 2009, tatínkovi bylo 60, mamince 33.

Krzysztof Wielicki

Na vrcholu, vzadu K2

Poláci Jerzy Kukuczka (36) a Wojciech Kurtyka (36) se vrátili po dvou letech ve velkém stylu a přelezli všechny 3 vrcholy v jednom zátahu. Přijeli nenápadně jako součást švýcarské expedice na K2, ale Pákistánci je objevili a chtěli po nich na místě poplatek za Broad Peak. Jaký div. Nakonec byli zapsáni k jiné polské expedici, operující pod Broad Peakem. Nejprve zkoušeli traverz z jihu z Concordie. Jižní hřeben se však ukázal natolik obtížný, že přešli k severu k BC pod K2 a 13.7. nastoupili na SZ hřeben.

Po dvou bivacích a obtížných úsecích mixového lezení stáli 15.7. na severním vrcholu (7.550 m). Potřetí bivakovali na sedle pod vrcholem a dalšího dne je čekal zlověstný a ostrý hřeben k centrálnímu vrcholu. Ten se však ukázal jako snadnější než si mysleli. Po dlouhém, skoro vodorovném hřebeni pak došli odpoledne 16.7. na centrální vrchol. Z něj následuje strmý skalnatý hřeben, se kterým měli Poláci nedobré zkušenosti z r. 1975. Počasí se zhoršilo, byl vítr, zima a mlha. Ale podařilo se jim sestoupit až do Sedla, kde počtvrté zabivakovali. 17.7.1984 pak po dvou hodinách dolezli na hlavní vrchol. Sestoupili Normálkou, kde ještě popáté přenocovali ve stanech svých kolegů a 18.7. přechod završili v BC. Kukuczka jenom litoval, že nevyšel traverz z jihu, takhle nebyl úplně čistý, protože úsekem mezi Sedlem a hlavním vrcholem vystupovali a pak i sestupovali. I tak se jednalo o mimořádný výkon.

Z BC odcházeli oba matadoři po vlastní ose. Jejich názory na výstupy se začaly rozcházet a tato expedice znamenala de facto konec jedné z nejúspěšnějších himálajských dvojic historie. Pak se potkali ještě pod Manáslu, ale po konfliktu ohledně dalšího postupu se rozešli definitivně.

Jerzy Kukuczka (1948 - 1989, †41) zvaný Jurek se stal jedním z nejuznávanějších výškových horolezců všech dob. Po Messnerovi jako druhý zkompletoval Korunu Himálaje. Lezl často v zimě a novými cestami, prakticky na každé osmičce má prvovýstup. Jeho himálajská kariéra trvala pouhých 10 let. Zemřel, jak se na horolezce sluší, v jižní stěně Lhotse. Uklouzl a přetrhlo se s ním 6 mm lano, na které byl navázaný. Vlastně spíš prusík. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Byl známý svou tvrdostí, schopností snášet utrpení, ale i neústupností a častým ignorováním rizika. Byl ženatý a mezi expedicemi stihl zplodit 2 syny, ale ti znali otce spíš z fotografií.

Wojciech Kurtyka (1947, 77) je horským filozofem a jedním ze zlaté polské generace v Himálaji ze 70. a 80. let. Lezl alpským stylem v menších expedicích, někdy i na jeden zátah bez stanů. Vystoupil na hlavní vrcholy čtyř osmitisícovek, vždy prvovýstupy alpským stylem: Čo Oju (1990), Gašerbrum I (1983), Gašerbrum II (1983) a Broad Peak (1984). Kromě toho přelezl nové cesty na centrální vrchol Šiša Pangmy (1990) a východní stěnou Dhaulágirí (1980, bez vrcholu). Velmi ceněné jsou i jeho prvovýstupy na Gašerbrum IV západní stěnou (7.925 m, 1985) nebo Trango Towers (6.239 m, 1988). Několik pokusů zaznamenal na K2. Přežil dodnes a v r. 2016 přijal po dlouholetém zdráhání lezeckého Oscara Piolet d'Or za celoživotní zásluhy. Je dvakrát rozvedený a má syna a dceru.

Jerzy Kukuczka

Wojciech Kurtyka

Na vrcholu s K2 v pozadí

Kurtyka ve srázech

Kurtyka na hřebeni

  Rakušan Kurt Diemberger (52) si zavzpomínal na staré časy a 27 let po svém prvovýstupu vylezl na Broad Peak znovu. 18.7.1984 jej na vrchol následovala Julie Tullis (45), horolezkyně a zvukařka u BBC. Její osud se naplnil na nedaleké K2 o 2 roky později, kdy zemřela ve sněhové bouři při sestupu z vrcholu.

Wielicki, Diemberger a Tullis pod Broad Peakem

  Josef Rakoncaj (35) vylezl na vrchol jako první Čech . Byl součástí mezinárodní expedice QUOTA 8000, která měla v programu dva vrcholy: nejprve K2 a pak Broad Peak. Jenže na K2 se zhoršilo počasí a tak začali na Broad Peaku s cílem dolézt na vrchol za 3 dny bez fixních lan. Vše šlo podle plánu, poprvé přespali v 6.300 m, podruhé v 7.200 m a odtud vyrazila 20.6. čtveřice Soro Dorotei (35), Marino Giacometti (35), Martino Moretti (36) a Rakoncaj k vrcholu. Dohnal je Benoît Chamoux (25), ten ovšem lezl z BC sólovku a 24-hodinovku, nicméně využíval prošlapané stopy od svých kamarádů. Vpředu byli Dorotei s Rakoncajem, ale na Sedle už Rakoncaj cítil, že je zle. Přestaly ho poslouchat končetiny a píchalo jej pod žebrem. Mátožně ještě dolezl na předvrchol Rocky summit, ale zde, pouhých 17 výškových a 250 metrů vzdušnou čarou pod hlavním vrcholem, to vzdal a sestoupil.

Cestou potkal Morettiho a Giacomettiho, kteří vypadali ještě zuboženěji než on. Přesto všichni na vrchol dolezli, zatímco Rakoncaj řešil ve stanu v 7.200 m co dál. Giacometti sem dorazil až další den po bivaku v trhlině a s vážnými omrzlinami nohou, které ho diskvalifikovaly z výstupu na K2. Rakoncaj se ve stanu dával dohromady ještě další den a noc a pak 22.6.1986 v 6:00 opět vyrazil nahoru. Počasí mu přálo a ve 13:00 stál na hlavním vrcholu. Byl na něm úplně sám. A 13 dní poté vylezli všichni (kromě Giacomettiho) na K2.

Josef Rakoncaj (1951, 73) je prvním světově známým českým horolezcem. Vystoupil bez kyslíku na 7 osmiček: K2 (1983, severní stěna), Broad Peak (1986), Annapurnu (1988, jižní stěna), Manáslu (1989, jižní stěna), Čo Oju (1990, zpochybňovaný výstup), Šiša Pangmu (1990, nová cesta severní stěnou) a Nanga Parbat (1992). Na K2 stál i podruhé v r. 1986 po výstupu Abruzziho žebrem. A novou cestou zvládl Lhotse Shar (1984). Ale Everest mu třikrát odolal. Vybíral si těžké nebo dosud neprostoupené cesty. Kromě lezení je jeho druhým koníčkem létání na ultralightech. Dělal horolezeckého trenéra, o svých výstupech napsal několik knih a zložil firmu 'sir Joseph' zaměřenou na outdoorové oblečení a vybavení. Je ženatý, má syna a dceru.

Josef Rakoncaj

Benoît Chamoux

Soro Dorotei

  Poláci, specialisté na studený odchov, podnikli pokus o první zimní výstup. Maciej Berbeka (33) a Aleksander Lwow (34) spolu dolezli do 7.900 m. Brodili se v tuhém mrazu hlubokým sněhem, oba byli omrzlí a Lwow to otočil. Berbeka při špatné viditelnosti dolezl na vrchol, ale podle fotografií se později ukázalo, že stál 'pouze' na předvrcholu Rocky summit. Hlavní vrchol pak odolával zimnímu výstupu ještě dalších 25 let.

Banket na ambasádě, zleva Maciej Berbeka, Pákistánec Ashraf Aman (vylezl v r. 1977 na K2) a Aleksander Lwow

Španělé zdolali poprvé východní stěnu z čínské strany, byť 'jen' na centrální vrchol. Členem expedice byl i Kurt Diemberger (60), ale plnil spíše úlohu kameramana a fotografa. BC postavili v 4.850 m na ledovci North Gasherbrum. Pak týdny budovali výškové tábory až do C3 (7.350 m), který stál na téměř vodorovném sněhovém platu pod posledním výšvihem východní stěny. Pod táborem museli přelézt 30 m kolmý úsek v ledu, hodně jim pomohla trhlina v jinak kompaktní ledové bariéře. Počasí bylo ale špatné a čas běžel, na 6.8. byl naplánován odchod velbloudí karavany s materiálem.

Nakonec 1.8. vyrazili z BC Oscar Cadiach (39), Enric Dalmau, Lluis Rafols (32) a Ital Alberto Soncini (37) k poslednímu pokusu. Hodinu po půlnoci dolezli do C2 (6.350 m). Po rozednění je čekalo dalších strmých a obtížných 1.000 m do dalšího tábora. Přelezli nejtěžší ledový úsek a na platu zjistili, že C3 je zapadaný metrem čerstvého sněhu. Vykopávali jej až do noci. Další tábor se rozhodli už nestavět a risknout studený bivak. Ráno 3.8. přešli plato až pod úpatí výšvihu. Ten byl tak strmý, že museli přelézat úseky se sklonem 65-70°. Postup se zpomalil, padla tma, ale pokračovali v lezení při čelovkách. Až ve 2 hodiny po půlnoci konečně stanuli na hřebeni a nouzově zabivakovali. Přitiskli se k sobě a čekali na první paprsky. I přes ukrutnou zimu se dočkali a 4.8.1992 v 8:00 už došli snadno na vrchol. Navzdory značnému vysílení museli okamžitě zahájit sestup. Do BC dorazili za 24 hodin, 5.8. ráno.

Ke svému úžasu zjistili, že velbloudi už se chystají k odchodu a tak museli rychle pobalit a odpočinek a spánek odložit ještě o dalších 8 hodin.

Oscar Cadiach (1952, 72) se stal už čtvrtým Španělem s Korunou Himálaje. Zabralo mu to 33 let. Svou misi zahájil na Nanga Parbat v r. 1984 a ukončil na Broad Peaku v r. 2017. Bylo mu neuvěřitelných 64 let, dodnes (2021) je suverénně nejstarším držitelem Koruny. Dříve pracoval jako horský vůdce, dnes fotografuje a produkuje dokumentární filmy.

Postup ledovcem		Oscar Cadiach
		Lluis Rafols

Cadiach na centrálním vrcholu

Enric Dalmau

Mexičan Carlos Carsolio (31) vylezl sólo novou cestu v SZ stěně. Ale nebylo to najednou. V první fázi nejprve přelezl hřeben napravo od Normálky a přes tzv. kótu P6230 se vydal přes plato a sněhové svahy až pod skály k místu, kde většina výprav staví C3 v 6.400 m. To už měl za sebou 2 bivaky. Pak se ale zhoršilo počasí a musel sestoupit do BC.

Po týdnu začala druhá fáze. Nejprve dolezl Normálkou k místu, kde výstup přerušil. Tábory už měl připravené od spolulezců z rakousko-německé výpravy, ke které se přidal. Z BC vyšel 8.7. ve 2:30 ráno a do C3 došel v 10:00. Tady mu bouchl vařič a popálil ho na obličeji i na rukou. Nezdolný Carlos přesto v 16:00 vyrazil a až za tmy ho čekal nejtěžší úsek přes mixový západní hřeben na předvrchol Rocky summit. Celou noc se pachtil při čelovce ve skalách, ale klíčové místo jej čekalo až ve dne těsně pod předvrcholem. Strmý skalní úsek zdolal pomocí skob, ledovcových šroubů a lana na sebejištění. Na předvrchol dolezl vyčerpaný už skoro za soumraku. Nechal tu batoh a s posledními paprsky slunce došel 9.7.1994 na hlavní vrchol.

Následný sestup strmým hřebenem do Sedla byl za tmy vyloučený a tak musel nouzově bivakovat. Za úsvitu už to bylo snazší a když se pak dostal do C3, přivítali jej spolulezci. Carlos tak vytvořil třetí cestu na hlavní vrchol, ale nepřelezl ji naráz.

Carlos Carsolio (1962, 62) se stal mexickou pýchou. Jako čtvrtý člověk na světě po Messnerovi, Kukuczkovi a Loretanovi totiž dokončil Korunu Himálaje. Ve věku pouhých 33 let a po 11 letech snažení (1985-1996). Umělý kyslík použil pouze na Makalu a na 6 osmiček vylezl sólo. O Manáslu se neúspěšně pokoušel už v r. 1986 s polskou expedicí. Tehdy silně omrzl a málem přišel o některé prsty na nohou i rukou. Horu odložil jako zlatý hřeb až na konec. Po 10 letech se vrátil a úspěšně završil svou himálajskou misi. Dnes pracuje jako horský vůdce a učitel paraglidingu. Vzal si mexickou horolezkyni Elsu Ávila, zplodili 2 děti, pak se rozvedli a s další partnerkou má Carsolio opět 2 potomky.

Carlos Carsolio

Kukuczka, Hajzer a Carsolio pod Manáslu v r. 1986

  Češi Radek Jaroš (39), Martin Minařík (35) a Petr Miska Mašek (33) vylezli na vrchol Normálkou. Přijeli si pro dvě osmičky a po několika nezdařených pokusech na K2 se obrátili k Broad Peaku. Aklimatizovaní byli kvalitně a v plánu byl rychlý výstup za 3 dny. Jenže první pokus zhatilo v C1 v 6.300 m počasí. O tři dny později v 18:00 nastoupili ke druhému pokusu. V noci je totiž sníh umrzlý a pevnější. Ve 2:00 byli v C1. V 6:00 opět vyrazili a v poledne postavili C2 v 7.100 m. Odtud se hned ve 23:00 vydali k vrcholu. Miska zakrátko odpadl, Jaroš a Minařík dolezli do 7.400 m a vykopali záhrab. Ráno se Jaroš obrátil v 7.500 m, Minařík dolezl na Sedlo, ale kvůli silnému větru vzdal taky. Při sestupu zjistili, že vítr jim odfoukl stan z C2 s veškerým materiálem. Museli tak sestoupit bez tekutin a jídla až do BC.

Po několika dnech odpočinku byl na řadě třetí pokus. První stan postavili až v 7.000 m a další den se posunuli do 7.300 m. Zde narazili na kazašskou výpravu a Denise Urubka. Ve 23:00 vyrazili k vrcholu. Na předvrchol Rocky summit dolezl první Jaroš a zhrozil se, že na hlavní vrchol zbývá ještě několik set metrů. Nakonec 18.7.2003 v 10:00 stál na nejvyšším bodě. Za hodinu a půl přišel Minařík a za dvě Miska. Počasí bylo parádní a tak si Jaroš mohl dovolit strávit na vrcholu nezvykle dlouho - dvě hodiny. Sestup ke stanu do 7.300 m proběhl hladce a následujícího dne slezli všichni až do BC.

Další pokusy na K2 už ale úspěch nepřinesly. Češi strávili na expedici celkem 80 dní.

Radek Jaroš (1964, 60) je jediným Čechem, který zkompletoval Korunu Himálaje. Podařilo se mu to v r. 2014 jako 15. člověku bez použití kyslíku. V r. 2012 přišel na Annapurně díky omrzlinám o všechny prsty na levé a o dva na pravé noze. Později završil i Korunu planety, tedy nejvyšší hory všech světadílů včetně Antarktidy. O svých výstupech napsal několik knih. Je rozvedený, má 3 děti a ty mají dvě maminky.

Martin Minařík (1967 - 2009, †41) se stal jedním z nejúspěšnějších českých výškových horolezců. Měl na kontě více výstupů v Yosemitech, Skalnatých horách, Alpách atd. Po revoluci žil střídavě v USA a v Čechách. Byl spíše sólistou, lezl bez kyslíku a držel se hesla, že trénovat je zbytečné, trénuje se až za pochodu. V Himálaji zdolal 8 osmiček: Manáslu (1999), Kančendžengu (2002), Broad Peak (2003), Šiša Pangmu (2004), Čo Oju (2005, sólo), Lhotse (2007), Dhaulágirí (2008) a Annapurnu (2009, východní vrchol). Při sestupu z poslední mu došly síly a dolů už se nevrátil.

Petr Miska Mašek (1970, 54) hrával hokej, ale ještě v pubertě přešaltroval na horolezectví. Nicméně hokejová figura mu zůstala. Vylezl na tři osmičky: Broad Peak (2003), Šišu Pangmu (2004) a Gašerbrum II (2010). Neúspěšně se pokoušel o Dhaulágirí, Čo Oju, Nanga Parbat a dvakrát o K2.

Radek Jaroš

Martin Minařík

Petr Miska Mašek

Péřové boule Minařík, Jaroš a Miska na vrcholu Broad Peaku

Kazaši Sergej Samojlov (47) a Denis Urubko (31) přijeli jako součást italsko-kazašské expedice. A zatímco Italové lezli Normálkou, Kazaši vylezli na hlavní vrchol novou cestou v JZ stěně. Urubko stál na Broad Peaku už před dvěma roky, ale tehdy lezl 'pouhou' Normálkou.

BC založili 5.7., ale počasí jim nepřálo a napadla spousta nového sněhu. Kazaši počkali, až laviny vymetou stěnu a mezitím se aklimatizovali na Normálce, kde dolezli do C3 v 7.200 m. 19.7. pak nastoupili do JZ stěny. Pomalu se probíjeli těžkým mixovým terénem. Třetího dne přelezli pouhých 200 m a celkem museli 6x bivakovat. Popáté to bylo v 7.500 m. Tady, na dosah vrcholu, se ale opět zhoršilo počasí. Přesto se dokázali posunout do 7.800 m a přečkat šestou noc. 25.7.2005 se konečně dostali na jižní hřeben a po něm dolezli v 11:30 na vrchol. Sestupovali Normálkou, do C3 došli navečer.

Denis Urubko (1973, 51) dokončil v r. 2009 Korunu Himálaje jako 15. na světě a 8. bez použití kyslíku. Vše zvládl během 9 let a bylo mu teprve 35. Lezl i v zimě, novými cestami a někdy sólo. Patří k nejlepším výškovým horolezcům všech dob. Má trochu problém s ukotvením. Nejprve byl občanem SSSR, po jeho rozpadu Kazachstánu, toho se zřekl a stal se v r. 2012 Rusem. Ani to nebylo ono a od r. 2015 má polské občanství. Čímž vyhnal čerta ďáblem. Dělá v armádě a filmuje.

Sergej Samojlov (1958 - 2009, †51) vylezl na 4 osmičky: Broad Peak (2005, nová cesta), Manáslu (2006, nová cesta), Dhaulágirí (2007) a K2 (2007), vždy s Denisem Urubkem. V r. 2009 se pokoušel už se dvěma novými parťáky o traverz Lhotse - Everest. Dolezli do 8.000 m, ale zhoršilo se počasí a Samojlov při sestupu za nejasných okolností zahynul. Pravděpodobně jej smetla lavina. Pracoval v armádě a organizoval i expedice.

Denis Urubko

Sergej Samojlov

  Češi v sestavě Zdeněk Hrubý (50), Radim Slíva a Pavol Lupták (37) vylezli 12.7.2007 ve 13:00 na vrchol Normálkou. Ještě za světla se dostali zpět do C3. Byli součástí ostravské expedice, která se pokoušela i o K2. Pro Hrubého to už byla 6. osmitisícovka.

Zdeněk Hrubý (1956 - 2013, †56) zvaný Abdul alias Prastarý sokol zdolal 8 osmiček: Čo Oju (1994), Gašerbrumy I a II (1997), Lhotse (1999), Šiša Pangmu (2004), Broad Peak (2007), Dhaulágirí (2008) a Nanga Parbat (2012). Dále zaznamenal prvovýstup alpským stylem na Talung (7349 m, 2013). Kromě toho stihl být i předsedou dozorčí rady ČEZ, členem prezidia Fondu národního majetku, předsedou Horolezeckého svazu a řadou dalších jiných předsedů. V r. 2013 se zřítil při pokusu o prvovýstup v JZ stěně Gašerbrumu I po chybě při slaňování. Byl ženatý a měl dvě děti.

Rusové Valerij Babanov (43) a Viktor Afanasjev (29) přelezli západní pilíř. Expedici tvořili 4 Rusové a 2 Francouzi, ostatní se rozhodli lézt Normálkou. BC ale založili všichni 26.6. Počasí bylo mizerné a tak oba Rusové pomáhali v budování táborů na Normálce. Dostali se do 7.100 m, což posloužilo jako výborná aklimatizace. 9.7. nastoupili na západní pilíř.

Počasí se moc nezlepšilo. Terén byl spíš skalnatý s vysněženými úseky. Nejtěžší místo je čekalo nahoře na pilíři, kde trůnil ohromný sérakový zlom. Přelezli jej až 12.7. a dále pokračovali strmým ledovcem. 13.7. bivakovali v 7.500 m ve 45° svahu. Začalo hustě sněžit a kolem duněly laviny. Přesunuli se pod skalnatý výšvih na centrální vrchol, kde riziko lavin bylo přece jenom menší. Celý den proseděli ve stanu s pocitem, že každá následující lavina může být jejich poslední. 15.7. bylo pěkně, ale lavinové nebezpečí trvalo. Rozhodli se proto opatrně přesunout na Normálku do C3. Tady přečkali další den s nadějí, že situace na svahu se stabilizuje. Mezitím k nim dolezli další členové expedice. 17.7.2008 ve 4:00 všichni vyrazili. Babanov a Afanasjev dolezli na vrchol až v 19:30 při západu slunce. Zpátky v C3 byli o půlnoci. Pouhých 13 dní nato stáli oba na vrcholu Gašerbrumu I, opět po prvovýstupu.

Valerij Babanov (1964, 60) začal s lezením v r. 1980. Po Pamíru a Kavkazu se obrátil k Alpám a v oblasti Mt. Blancu zopakoval několik těžkých cest. Lezl hodně sólo a překonával rychlostní rekordy. V Himálaji vylezl na Lhotse (1997) a zkoušel i traverz na Lhotse Shar. V r. 2007 přelezl nebezpečný západní hřeben na Jannu (7.710 m). V r. 2008 vylezl hned na 3 osmičky: na Broad Peak a Gašerbrum I novými cestami a na Dhaulágirí Normálkou. Je neuveřitelné, že za tyto počiny jej komise nezařadila ani mezi kandidáty na Piolet D'Or. Možná proto, že tuto nejprestižnější cenu už má z let 2002 a 2004. Žije v Chamonix.

Viktor Afanasjev (1979, 45) je mistrem sportu a mistrem Ruska v alpinismu, ať už to znamená cokoliv. Vystoupil na postsovětské Piky Lenina (7.134 m), Korženěvské (7.105 m) i Komunismu (7.495 m). V Himálaji vylezl v r. 2007 na K2 s kyslíkem. A poté v r. 2008 bez kyslíku novými cestami alpským stylem na Broad Peak a Gašerbrum I. Živí se jako horský vůdce.

Valerij Babanov a Viktor Afanasjev po sestupu

Španělé Alberto Inurrategi (42), Juan Vallejo (41) a Mikel Zabalza (41) přišli s plánem na traverz všech 3 vrcholů. Ale na rozdíl od polské trasy z r. 1984 s jiným začátkem. 8.7. nastoupili do žlabu, který stoupá od západu do sedla mezi severním a centrálním vrcholem. Poprvé bivakovali v 6.200 m ve strmém srázu. Další den pak dolezli do sedla (7.350 m), kde je přivítal prudký vítr. Vylezli ještě na blízký severní vrchol (7.490 m) a stejnou cestou se vrátili zpět. Noc byla ledová a větrná a předpověď na příští dny neslibovala zlepšení. Proto sestoupili zpět do BC.

16.7. ale byli opět v akci. Po bivaku v 6.300 m zopakovali totéž: sedlo - severní vrchol - sedlo - bivak. Doufali, že příštího dne se jim podaří dolézt za 11-12 hod. do Sedla pod hlavním vrcholem. Čekal je ovšem strmý výšvih na hřeben k centrálnímu vrcholu. Prvních 400 m zvládli skvěle za 2 hodiny, ale pak obtíže rostly. Zbylých 300 m lezli 10 hodin. Když se konečně dostali na téměř vodorovný hřeben, zjistili, že je pokrytý hlubokým sněhem. Prodírání se na centrální vrchol zabralo další 2 hodiny. A další 3 ještě sestup skalnatým a strmým hřebenem, zdolaným poprvé Poláky v r. 1975. Nakonec po 17 hodinách stanuli na Sedle. Neměli už žádné jídlo a sestoupili do C3 na Normálce. Ráno 20.7.2011 sebral zbytky sil už jen Alberto Inurrategi a ve 3:00 vyrazil. Navzdory bolestem břicha dolezl v 9:00 na hlavní vrchol a ve 13:00 byl zpět v C3.

Alberto Inurrategi (1968, 56) dokázal jako desátý muž a druhý Španěl vylézt na všechny osmitisícovky. Podařilo se mu to už ve 33 letech (1991-2002), čímž vyrovnal Mexičana Carlose Carsolia. Lezl bez kyslíku a alpským stylem bez výškových nosičů, vybíral si těžké nebo nové trasy. Prvních 12 osmiček vylezl se svým bratrem Félixem, který zahynul v r. 2000 při sestupu z Gašerbrumu II.

Mikel Zabalza, Alberto Inurrategi a Juan Vallejo před...

... a po akci (Zabalza, Vallejo, Inurrategi)

  Zuzana Hofmannová (53) vylezla jako první Češka 31.7.2012 v 11:30 na vrchol. Z posledního tábora C4 v 7.460 m šla sama, na část cesty se přidala k íranským horolezcům. Zpět do C4 se ale nevrátila a od té doby ji nikdo neviděl.

Zuzana Hofmannová (1959 - 2012, †53) lezla hlavně na pískovcích, ale i v Tatrách, Dolomitech a Alpách. V Andách vystoupila na Huascarán (6.767 m) a pak přišly na řadu Pik Lenina (7.134 m), Pik Korženěvské (7.105 m) a Khan Tengri (6.995 m). V Himálaji zaznamenala 4 osmičky: Šiša Pangmu (2004), Manáslu (2006), Čo Oju (2009) a Broad Peak (2012). Lezla Normálkami a s nadhledem to nazývala vysokohorskou turistikou. Při sestupu z Broad Peaku však beze stopy zmizela ještě nad hranicí 7.500 m. Byla vdaná.

Zdeněk Hrubý

Zuzana Hofmannová

Libor Uher

  Poláci pod vedením nestora Krzysztofa Wielického (63) dokončili to, co před léty započali - první zimní výstup. Lezli Normálkou a byl u toho i Maciej Berbeka (58), který v r. 1988 skončil v zimě na předvrcholu, těsně před cílem. Spolu s ním dolezli 5.3.2013 na nejvyšší bod Adam Bielecki (29), Tomasz Kowalski (27) a Artur Małek (33). Při sestupu ale Berbeka s Kowalskim nedorazili do C4 (7.400 m). Po neúspěšné pátrací akci byli prohlášeni za mrtvé. Dodnes nikdo neví, co se stalo.

Maciej Berbeka (1954 - 2013, †58) vystudoval průmyslový design, maloval a dělal scénografa. Taktéž působil jako člen tatranské horské služby a jako horský vůdce. V letech 1982-1986 vedl Horolezecký klub v Zakopanem. Zdolal 5 osmiček: Annapurnu (1984), Manáslu (1984 v zimě), Čo Oju (1985, zimní prvovýstup), Everest (1993) a Broad Peak. O ten se pokoušel poprvé v zimě 1988, ale ukázalo se, že skončil už na předvrcholu. Vrátil se už v pokročilém věku opět v zimě v r. 2013. Na vrchol dolezli s Tomaszem Kowalskim. Při sestupu nouzově bivakovali v 7.900 m, ale dolů už se nevrátili. Kowalskiho tělo bylo nalezeno o 4 měsíce později, Berbekovo zatím ne. Berbeka byl ženatý a měl 4 syny.

BerbekaBieleckiMałekKowalski

Íránci , zřídkavý to národ na osmitisícovkách, přelezli (ovšem bez důkazů?) novou cestu nebo možná spíše variantu v SZ stěně. Až do C3 v 7.000 m lezli Normálkou. Pak ostře uhnuli doprava a po traverzu sněhovými poli postupovali skalami a mixovým terénem přímo k hlavnímu vrcholu. Tuto trasu zkoušeli už v r. 2009, avšak neúspěšně.

Nyní po aklimatizaci bez problémů vylezli do C3. 13.7. z něj vyrazili Aidin Bozorgi (24), Pouya Keivan (24) a Mojtaba Jarahi (27). Podmínky nebyly ideální a tak se rozhodli zabivakovat už v 7.350 m. Další den přidali pouhých 100 výškových metrů. Třetí den už byl postup rychlejší, ale na vrchol i tak nedolezli a bivakovali v 8.000 m. 16.7.2013 všichni tři stáli v časných ranních hodinách na vrcholu.

Podle plánu pak sestupovali Normálkou a ještě tentýž den měli dorazit do C3, kde je očekávali zbylí dva členové expedice. Ale všechno se zvrtlo. Íránci, zřejmě velmi vyčerpaní, minuli sestupovou trasu severním hřebenem do Sedla. Museli nouzově bivakovat a další den opět. 18.7. se situace se stala kritickou, neměli už jídlo ani pití. Zbylí dva spolulezci museli sestoupit z C3 kvůli špatnému stavu jednoho z nich. Do akce byli povoláni výškoví nosiči a na pomoc se vydali i Švýcaři Mike Horn a Fred Roux z BC pod K2. Bozorgi hlásil vysílačkou, že už nejsou schopni sestupovat. Naposledy se ozval 20.7. v podvečer. Jeho řeč byla zmatená a nesrozumitelná. Mezitím Švýcaři vylezli na Sedlo, ale Íránce nenašli. Do pátrání byl zapojen i vrtulník, ale ten nevyletí výš než do 6.500 m.

Nakonec byla pátrací akce zrušena 25.7. pro špatné povětrnostní podmínky. Íranci pravděpodobně zemřeli v SZ srázech předvrcholu Rocky summit, možná poblíž trasy, kde lezl v r. 1994 Carlos Carsolio.

Aidin Bozorgi (1989 - 2013, †24) byl zapáleným horolezcem a provozoval skoro všechny druhy - sportovní i výškové lezení, bouldering, mixy, ledy, big wally. Lozil hlavně v asijských horách, jeho oblíbencem byl vulkán Damavand (5.610 m), nejvyšší hora jeho rodného Íránu. V r. 2009 poprvé zkoušel novou cestu na Broad Peak, při druhém úspěšném pokusu v r. 2013 zahynul se dvěma spolulezci při sestupu. Byl elektroinženýrem.

Aidin Bozorgi, Pouya Keivan, ?, Mojtaba Jarahi

Mojtaba Jarahi nad C2

  Češi Libor Uher (43) a Marek Novotný (37) vylezli po rychlém výstupu Normálku. První den se dostali až do 7.000 m, kde už měli vybudovaný tábor. Odtud se po půlnoci vydali k vrcholu. Po 14 hodinách stáli 25.7.2014 ve 14:30 na nejvyšším bodě. Uher se tak stal prvním Čechem s vylezenou 'Korunou Karákoramu' (K2, Gašerbrum I a II a Broad Peak)'.

Libor Uher (1971, 53) si zamiloval Karákoram. Vylezl na K2 (2007), během 12 dnů na oba Gašerbrumy (2010) a pak i na Broad Peak (2014). Na K2 utrpěl omrzliny pravé ruky. V r. 2008 mu padající kámen při slaňování z Gerlachu poškodil lano, po dvacetimetrovém pádu si trojnásobně zlomil kotník, osm žeber a natrhnul plíci. Ze všeho se dostal. Je automechanikem a věnuje se i horskému běhu a extrémním závodům. Organizuje známý pochod/běh Beskydská sedmička. Je ženatý a má 3 děti, zcela výjimečně bývá viděn bez kšiltovky.

  Polák Andrzej Bargiel (27) vylezl 25.7.2015 na vrchol sólo a poté odtud jako první sjel na lyžích.

Andrzej Bargiel (1988, 36) je lyžařský fanatik. Sjel z centrálního vrcholu Šiša Pangmy (2013), z Manáslu (2014), Khan Tengri (6.995 m), Piku Lenina (7.134 m), Piku Korženěvské (7.105 m), Aiguille du Midi (3.842 m) a v r. 2018 z K2 jako první bez sundání lyží z vrcholu do BC. Kromě lyžování trhá rychlostní rekordy při výstupech, např. na Manáslu byl z BC za 14:05 hod.

Na vrcholu stálo do konce r. 2024 celkem 14 Čechů. Všichni lezli Normálkou, tedy západním žebrem a dále přes Sedlo.

  1986 - Josef Rakoncaj (35)
  2003 - Radek Jaroš (39)
  2003 - Martin Minařík (35)
  2003 - Petr Mašek (33)
  2007 - Zdeněk Hrubý (50)
  2007 - Radim Slíva
  2007 - Pavol Lupták (37)
  2012 - Zuzana Hofmannová (53)
  2014 - Libor Uher (43)
  2014 - Marek Novotný (37)
  2018 - Jan Matiášek (69)
  2023 - Martin Ksandr (33)
  2023 - Pavel Burda (41)
  2014 - Jan Trávníček (48), posledních 100 výškových metrů s kyslíkem

Himálaj    Vrcholy    Broad Peak