Nefcerka - hrebeň Hrubé (III)

Hrebeň Hrubé (v liptovském nářečí též Hrubô nebo prostě Nefcerka) odděluje Hlinskou a Nefcerskou dolinu. Je dlouhý asi 2 km, spodním koncem spadá do Kôprovej doliny a nahoře končí na Hrubém vrchu. Mívá jen pár přelezů ročně díky své odlehlosti, délce a obtížnosti.

Hrubé je nejchaotičtějším a popisně nejnáročnějším tatranským hřebenem. Připomíná pilu, kde větší zuby jsou pojmenované a menší ne. Kromě toho názvy mají i sedla, štrbiny a lávky. Výrobci map proto rezignovali a i na těch nejpodrobnějších zpravidla uvádějí jen 2-3 nejvýraznější věže. Ve skutečnosti je na hřebeni 17 pojmenovaných vrcholů:

Hrubý vrch 2428 m

Zadná Terianska veža 2375 m

Zadná Nefcerská veža 2358 m

Prostredná Nefcerská veža 2360 m

Predná Nefcerská veža 2345 m

Zadná Valova veža 2340 m

Prostredná Valova veža 2345 m

Predná Valova veža 2350 m

Terianska veža 2374 m

Predná Terianska veža 2235 m

Zadná Bednárova veža 2354 m

Prostredná Bednárova veža 2340 m

Predná Bednárova veža 2340 m

Zadná Garajova veža 2349 m

Prostredná Garajova veža 2310 m

Predná Garajova veža 2270 m

Hrubá kopa 2238 m

Kromě uvedených zde najdeme i spoustu dalších věžiček, jehel a dalších skalních útvarů. Hřeben se dá logicky rozdělit na horní 'Terianskou' a dolní 'Garajovu' polovinu, které odděluje výrazné Nižné Terianske sedlo. Horní Hrubé je skalnatější a obtížnější, ale i na dolním najdeme vícero náročných úseků. Pokud nepočítáme krajní milníky (Hrubý vrch a kopu), je zde 5 trojic stejně pojmenovaných věží - Terianské, Nefcerské, Valovy, Badnárovy a Garajovy. Všechny jsou Zadné, Prostredné a Predné. A aby v tom nebyl zbytečný pořádek, hned na začátku najdeme Zadnú Teriansku, pak následují všechny Nefcerské a Valovy a až poté zbylé Terianska a Predná Terianska veža.

Obtížnost hřebenovky se uvádí jako II-III, což by v nejjednodušší variantě i sedělo. Bandasky tady skutečně nenatečou. Ale ideální trajektorii znají jen zkušení, prvnělezoucí musí počítat s tápáním a občasným zablouděním do vyšší obtížnosti.

Hřeben se leze v obou směrech, zde popisovaná varianta je Hrubý vrch -> Hrubá kopa, tedy v sestupu. Těžko hodnotit, který směr je jednodušší, ale zřejmě právě ten sestupový. Arno Puškáš ve své gigantické tatranské monografii postup poměrně detailně popsal. Text zabírá 3,5 strany, ale ani jeho přečtení žádnou výhru neskýtá. Já osobně jsem byl ztracený už u Hrubého vrchu. A dál platí jen Urob si sám. Na Hrubém není třeba být špičkovým lezcem, spíše se počítá schopnost číst terén a odhadnout 'tady to nepůjde, tady by to šlo'.

Kamenem úrazu na hřebenovkách nebývají výlezy, ale slezy. Nahoru to nakonec většinou nějak jde, ale hluboké kroky pod sebe, kdy není pořádně vidět na stupy a trasa je obtížně čitelná, bývají náročné a někdy nebezpečné. Zvláště když skála na Hrubém je často lámavá a zvětralá. Občas pomůže slanění. Napočítal jsem tři - z Hrubého vrchu, někde u Prednej Nefcerskej veže a z Prednej Terianskej veže. Lano se tudíž hodí, zejména komín z Hrubého vrchu bych slézal nerad. Měl jsem 40 m a vyšlo akorát, možná by stačilo i 30 m. Slaňáky jsou klasické Tatranské, tedy pár starých rachitických smyc obhozených někde o šutr. Přece nebudeme osazovat borháky, to je přece tradice! Lépe jezdit žebřiňákem než autem. Lezečky potřeba nejsou, ale jako rezerva do těžkých míst se samozřejmě hodí.

Většinou je dobré držet se hřebene, některé jeho části se dají případně obejít hlavně na straně Nefcerky. Občas je nutné lezení na straně Hlinskej doliny a to bývá nebezpečnější kvůli větší lámavosti skal. Expozice je často značná z obou stran, obzvláště hlinské srázy jsou impozantní.

Podrobný popis jako Arno bych nesvedl, většinou jsem jen matně tušil, že jsem asi někde poblíž Zadnej Valovej. Prostě přelézáte jeden šutr za druhým a doufáte, že to jednou skončí. Dobrým orientačním bodem je nejvyšší Terianska veža, má na vrcholu nepřehlédhutelné bílé šmouhy. A za ní pak Zadná Bednárova a Zadná Garajova veža s pyramidovitým tvarem. Z některých sedélek se dá sestoupit do Nefcerky, ale úplně 'ľahko', jak uvádí klasik, mi to nepřišlo.

Celá akce se dá zvládnout za den. Přibližný časový harmonogram je tento: Štrbské pleso - Hrubý vrch 3 hod., Nižné Terianske sedlo 4 hod., Hrubá kopa 3 hod., návrat přes Nefcerku, Furkotské sedlo a Furkotskú dolinu 5 hod. = celkem 15 hod. To platí pro sólo variantu, nikoliv však sprinterskou, s občasnými občerstvovacími přestávkami. Při průběžném postupu ve dvojici s lanem a dojišťováním je samozřejmě třeba něco připočítat. Lepší možností by zřejmě byl sestup Nefcerkou do Kôprovej doliny a odtud na Tri studničky. Ale čert ví, jak je to odtud s dopravou a ještě v podvečerních hodinách.

Ani na Hrubej kope není úplně vyhráno. Sestup z hřebene probíhá strmými travnatými srázy nebo suťoviskovými žlaby s občasným traverzem skalky. V nižších polohách je potřeba počítat i s prodíráním se klečí. Orientaci rozhodně nezlepší mlha a mraky, proto je lépe počkat na den s tutovou předpovědí (která neexistuje).


Horní Hrubé z Krátkej	Dolní Hrubé od Kriváňa	Horní Hrubé z Prostredného chrbátu	Dolní Hrubé z Kôprovej doliny	Celkový popis


Puškáš 1	Puškáš 2

Fotogalerie (77 fotek)

Ze Štrbského plesa dojdeme Mlynickou dolinou po až k Capiemu plesu. Vysoko nad plesem značku opustíme a vydáme se doprava. Převážně travnatým terénem vylezeme na Furkotský štít a následně po hřebeni na vrchol Hrubého vrchu.

Pokračujeme dále v linii hřebene, terén se postupně svažuje. V místě, kde se stává neschůdným, uvidíme pod sebou Tatranský slaňák. Slezeme k němu a slaníme 20 m komínem na stranu Nefcerky na travnatou plošinku. Dále k hřebeni a po skalách na Zadnú Teriansku vežu. Odtud je vidět hřeben až k Terianskej veži.