|
|
Východná Skrinicová veža ?Západná Skrinicová veža ?Výstup z Hrebienku na Bradavicu trvá zhruba 5:30 hod., na sólovku, ale žádný sprint. Je dobré přibalit slaňovací pomůcky, na hřebeni jsou 2 místa, která by se bez lana slézala hodně těžko. Na závěrečný výšvih se hodí i lezečky.
 1. Hřeben Slavkovských věží ze severu z Veľkej Studenej doliny |
 2. Hřeben Slavkovských věží z jihu z Velických Granátů |
Z Hrebienku dojdeme nejprve po 
a pak po 
až
pod Zbojnickou chatu. U Vareškového plesa (to menší dole) značku opustíme a vydáme se doleva širokým žlabem ke Slavkovskému sedlu.
Žlab je dlouhý, travnato-šutrovitý a v horní polovině i strmý. Jsou zde i občasní mužici.
 3. Dlouhý a úmorný žlab na Slavkovské sedlo od Vareškového plesa |
Ze sedla pokračujeme doprava na Východnú Slavkovskú vežu. Terén je chodecký, na vrchol se dostaneme obchvatem doleva.
 4. Východná Slavkovská veža ze Slavkovského sedla |
Prostredná a Západná Slavkovská veža jsou si velmi podobné. Vedou na ně strmé, ale nepříliš obtížné travnaté svahy prokládané nějakou tou skalkou.
 5. Výstup na Prostrednú Slavkovskú vežu |
 6. Výstup na Západnú Slavkovskú vežu |
Na Západnej Slavkovskej veži končí snadný terén. Následuje tenký skalnatý hřeben a na jeho konci Tatranský slaňák nad strmou skálou. Zde je třeba se rozhodnout, zda pokračovat. Pokud slaníme, nezbyde než hřeben dolézt. Možnosti zpětného chodu nebo ústupu do dolin už budou prakticky vyloučené.
 7. Hřeben k Bradavici ze Západnej Slavkovskej veže |
 8. Tatranský slaňák (2021) za Západnou Slavkovskou vežou |
 9. Na sedélku Sesterská lávka za prvním slaněním |
Východná Skrinicová veža se dá přelézt bez slaňování, ale hřeben tuhne a je ostrý a exponovaný.
 10. Východná Skrinicová veža ze Skrinicovej štrbiny za ní |
Na Západnú Skrinicovú vežu musíme nejprve přelézt krátkou a exponovanou skalní hranu. Její vrchol už je víceméně travnatý. Za ním ale následuje opět strmá skála a druhý Tatranský slaňák. Ten je proti prvnímu úspornější, jen 3 prusíky resp. smyce. Slaněním se dostaneme na Starolesnianskú štrbinu. Za ní je ještě Starolesnianská ihla. Obcházíme ji zprava, je kolem ní obhozený dlouhý černý prusík (2021). Slezeme na velmi tenkú Vyšnú Starolesnianskú štrbinu.
 11. Exponovaná hrana k Západnej Skrinicovej veži |
 12. Starolesnianská ihla a za ní slaňovací linie ze Západnej Skrinicovej veže |
Z Vyšnej Starolesnianskej štrbiny už se leze jen nahoru na Bradavicu. Ze štrbiny pokračujeme více doprava po strmých, ale lezitelných (asi II) skalkách. Postupně se dostaneme až pod kamenného koně na hřebeni, který se svažuje směrem k Bradavici. Je velmi ostrý a exponovaný, dá se oblézt po skalách vpravo.
 13. Úsek z Vyšnej Starolesnianskej štrbiny, není tak strašný, jak tady vypadá |
 14. Kamenný kôň se dá oblézt zprava |
 15. Kamenný kôň |
Za kamenným koněm následuje zlatý hřeb programu, vrcholový výšvih na Bradavicu (III). Leze se po exponované hraně. Chyty jsou většinou slušné, ale i tak je dobré si nasadit lezečky, dodají jistoty. Jistící body, pokud jsem si dobře všiml, tu nejsou žádné. Nahoře je kolmý úsek, za kterým přelezeme doleva na hranu a po ní už snadno na vrchol.
Podle Puškáše se dá výšvih i obejít, citát z jeho průvodce: pod výšvihem vodorovně dvě lanové délky doprava do severní stěny. Tady se táhne ve spádnici východního vrcholu žlab šikmo doleva nahoru. Žlab necháme vlevo a přes převislé balvany se dostaneme na velkou plošinu a odtud už lehce na východní vrchol (II).
 16. Vrcholový výšvih na Bradavicu |
 17. Vrcholový výšvih na Bradavicu |
Z Bradavice sestoupíme Normálkou přes Kvetnicový žlab viz. zde.