Belianske Tatry (CH)

Mapa
Kliknutím na mapu se tato zvětší


Belianske Tatry svým charakterem do Vysokých Tater už nezapadají. Přesto nabízejí něco, co jejich Vysocí kolegové díky své drsnosti postrádají - klasickou hřebenovku, připomínající spíše Roháče. Tato vede z Tatranské Kotliny (blízko Belianské jeskyně) až po Ždiarsku Vidlu a dá se alternativně protáhnout až po západní výběžek - Muráň.

Belianský hřeben poskytuje krásné výhledy na Vysoké Tatry a okolní doliny. Přes svou mimořádnou turistickou atraktivitu je ale přístupný pouze pro kamzíky - v roce 1978 byl uzavřen a nedostanete se sem ani s horským vůdcem. Nyní vede přes Belianske Tatry pouze křížná ze Ždiaru na Kopské sedlo.

Hřeben se dá rozdělit na dvě části sbíhající se u Širokého sedla:

východní - od Faixové přes Skalné vrata, Bujačí vrch, Predné, Prostredné, Zadné Jatky a Hlúpy.
západní - Ždiarska Vidla, Havran, Nový vrch, Muráň.

Východní část je oblejší a nižší, západní už vystrkuje růžky - Havrana a Ždiarskú Vidlu, dva nejvyšší vrcholy Belianských Tater.





Z Tatranskej Kotliny se vydáme po směrem na chatu Plesnivec. U Šumivého pramene značku opustíme a odbočíme na sever směrem ke Kobylímu vrchu. Zde je ještě viditelná bývalá trasa. Sledujíce stezku, v serpentýně mineme Kobylí vrch a výrazným obloukem v horní části vystoupíme na Faixovo sedlo, začátek hřebene.

Následuje úsek lesem a hustším porostem ke Skalním vratům. Naštěstí je zde stále vyšlapaná cesta, kterou není problém sledovat. Na Bujačím vrchu se před námi otevře výhled na celou hřebenovku, vedoucí mírným stoupáním a pohodlnou cestou přes několikery Jatky (Predné, Prostredné a Zadné) k Hlúpemu vrchu. Ten stezka obchází zleva až na Vyšné Kopské sedlo, kde se napojíme na . Po značce sejdeme 110 výškových metrů na Široké sedlo, zpravidla plné turistů.

Zde opět značku opustíme a vydáme se stezkou směrem ke Ždiarskej Vidli. Tato vede zpočátku přes zarůstající klečovisko, dále přes travnaté srázy a postupně přechází v serpentiny. Zde se stopa místy ztrácí, avšak vede až na svah, odkud je vidět sousední Havran. Odtud už se opět v serpentinách dostaneme snadno na vrchol.

Zpáteční cestu není nutné absolvovat po stejné trase. Z Vyšného Kopského sedla vede značená cesta přes Kopské sedlo, Veľké Biele pleso a chatu Plesnivec až do Tatranskej Kotliny.




1. Východní část Belianského hřebene z Jahňacieho štítu   JV



2. Západní část Belianského hřebene z Jahňacieho štítu   JZ




Střípky historie


Mapa z r. 1951.



Mapa ze 70. let. Kliknutím na ni se tato zvětší.

Před rokem 1978 byla přístupná celá východní část až na Ždiarskú Vidlu. Na mapě je patrný i strmý výšvih po od chaty Plesnivec na hřeben.

Ještě dříve vedly dvě značené cesty až na Havrana. Mapa z r. 1951 je hodně hrubá, ale i přesto je zřetelné, že vedla od Vidli přes Tristárske sedlo a ze Ždiarské doliny po severních svazích. To už je ovšem dávná minulost. Doba pokročila a pokrok je zcela zřejmý. Zdá se, že naše vnoučata budou ráda za přístup do Smokovce.




Topografická poznámka



V Jatkách je docela zmatek. Shoda panuje pouze v poloze sympatických Zadných Jatiek, dále už se údaje rozcházejí (viz. mapa). A světe div se, žádné nejsou ty pravé. Každý prostě používá něco jiného. My se přidržíme modré verze, používané na některých novějších mapách.

Podrobnější údaje k popisu Belianského hrebeňa jsou k nalezení v Panoramatech.




Spřízněné štíty