Belianske Tatry (CH)

Mapa
Kliknutím na mapu se tato zvětší


Belianske Tatry svým charakterem do Vysokých Tater už nezapadají. Přesto nabízejí něco, co jejich Vysocí kolegové díky své drsnosti postrádají - klasickou hřebenovku, připomínající spíše Roháče. Tato vede z Tatranské Kotliny (blízko Belianské jeskyně) až po Ždiarsku Vidlu a dá se alternativně protáhnout až po západní výběžek - Muráň.

Belianský hřeben poskytuje krásné výhledy na Vysoké Tatry a okolní doliny. Přes svou mimořádnou turistickou atraktivitu je ale přístupný pouze pro kamzíky - v roce 1978 byl uzavřen a nedostanete se sem ani s horským vůdcem. Nyní vede přes Belianske Tatry pouze křížná ze Ždiaru na Kopské sedlo.

Hřeben se dá rozdělit na dvě části sbíhající se u Širokého sedla:

východní - od Faixové přes Skalné vrata, Bujačí vrch, Predné, Prostredné, Zadné Jatky a Hlúpy.
západní - Ždiarska Vidla, Havran, Nový vrch, Muráň.

Východní část je oblejší a nižší, západní už vystrkuje růžky - Havrana a Ždiarskú Vidlu, dva nejvyšší vrcholy Belianských Tater.





Z Tatranskej Kotliny se vydáme po směrem na chatu Plesnivec. Po čase značka uhýbá doleva a přakračuje potok Hučava. Ten už nepřekročíme, značku opustíme a pokračujeme rovně do kopce ke Kobyliemu sedlu. Dá se na něj dostat po stezce buď přímo nebo serpentýnami vpravo. Ze sedla se vydáme přímo do kopce směrem na Faixovou. Po několika stech metrech odbočuje stezka doleva a dlouhým traverzem nás dovede až nad dřevěnou chatku TANAPu. Zde prudce uhne doprava a dalším traverzem se dostaneme až na Faixove sedlo.

Následuje úsek lesem a hustším porostem ke Skalním vratům. Naštěstí je zde stále vyšlapaná cesta, kterou není problém sledovat. Na Bujačím vrchu se před námi otevře výhled na celou hřebenovku, vedoucí mírným stoupáním a pohodlnou cestou přes několikery Jatky (Predné, Prostredné a Zadné) k Hlúpemu vrchu. Ten stezka obchází zleva až na Vyšné Kopské sedlo, kde se napojíme na . Po značce sejdeme 110 výškových metrů na Široké sedlo, zpravidla plné turistů.

Zde opět značku opustíme a vydáme se stezkou směrem ke Ždiarskej Vidli. Tato vede zpočátku přes zarůstající klečovisko, dále přes travnaté srázy a postupně přechází v serpentiny. Zde se stopa místy ztrácí, avšak vede až na svah, odkud je vidět sousední Havran. Odtud už se opět v serpentinách dostaneme snadno na vrchol.

Zpáteční cestu není nutné absolvovat po stejné trase. Z Vyšného Kopského sedla vede značená cesta přes Kopské sedlo, Veľké Biele pleso a chatu Plesnivec až do Tatranskej Kotliny.




1. Východní část Belianského hřebene z Jahňacieho štítu   JV



2. Západní část Belianského hřebene z Jahňacieho štítu   JZ




Střípky historie


Mapa z r. 1951.



Mapa ze 70. let. Kliknutím na ni se tato zvětší.

Před rokem 1978 byla přístupná celá východní část až na Ždiarskú Vidlu. Na mapě je patrný i strmý výšvih po od chaty Plesnivec na hřeben.

Ještě dříve vedly dvě značené cesty až na Havrana. Mapa z r. 1951 je hodně hrubá, ale i přesto je zřetelné, že vedla od Vidli přes Tristárske sedlo a ze Ždiarské doliny po severních svazích. To už je ovšem dávná minulost. Doba pokročila a pokrok je zcela zřejmý. Zdá se, že naše vnoučata budou ráda za přístup do Smokovce.




Topografická poznámka



V Jatkách je docela zmatek. Shoda panuje pouze v poloze sympatických Zadných Jatiek, dále už se údaje rozcházejí (viz. mapa). A světe div se, žádné nejsou ty pravé. Každý prostě používá něco jiného. My se přidržíme modré verze, používané na některých novějších mapách.

Podrobnější údaje k popisu Belianského hrebeňa jsou k nalezení v Panoramatech.




Spřízněné štíty