| Země: Indie | Prominence: 3.139 m | Výstupy: 95 | ||
| Výška: 7.817 m | Isolation: 388,0 km | Mrtví: 16 | ||
| GPS: 30°22'26''N 79°58'15''E | Parent: Dhaulágirí | Fatality rate: 16.8% (2025) | ||
Do r. 1808 byla Nanda Devi dokonce nejvyšší horou světa. Až pak se totiž podařilo změřit Dhaulágirí a Nanda Devi se začala propadat až do třetí desítky. Do r. 1975 byla alespoň nejvyšším vrcholem Indie, ale i o tento primát přišla. To se k Indii definitivně připojil Sikkim (do r. 1948 samostatné království a pak indický protektorát) a na jeho území se nachází osmitisícovka Kančendženga. Byť jen z poloviny, tu druhou má Nepál. Takže Nanda Devi je alespoň nejvyšší horou Indie, která se nachází celá na jejím území.
Její název znamená Bohyně blaženosti (Devi je bohyně a Nanda či Ananda blaženost). Má dva vrcholy, kromě hlavního ještě východní (7.434 m) zvaný též Sunanda Devi či Nanda Devi East. Oba mají náboženský význam, jsou zasvěcené bohyním, Nandu i Sunandu najdeme ve starověké sanskrtské literatuře. Jako správné bohyně jsou obklopeny strážci, celou řadou nižších vrcholů, které kolem nich tvoří jakýsi kruh a téměř neprostupnou bariéru. Této oblasti se říká Nanda Devi Sanctuary (Svatyně). Tato horská pevnost je součástí rozsáhlejší oblasti zvané Národní park Nanda Devi, který je zařazen mezi světové dědictví UNESCO.
Trvalo přes 100 let snažení, než britští průzkumníci Eric Shipton a H. W. Tilman objevili v r. 1934 přístupovou cestu do Svatyně kolem řeky Rishi Ganga ze západu. Dva roky poté sem zamířila britsko-americká expedice a hned napoprvé ji vylezla jižním hřebenem. Na vrchol se dostali 29.8.1936 zmíněný Tilman a Noel Odell. Byla to v té době nejvyšší zdolaná hora a tento primát vydržel až do r. 1950, kdy Francouzi vylezli na Annapurnu. Nebyla to však nejvyšší dosažená výška, Britové se během svých výprav na Everest ve 20. letech dostali hodně nad 8.000 hranici.
Východní vrchol zlezla polská expedice v r. 1939. Byla pouze čtyřčlenná a na vrchol se dostali Jakub Bujak a Janusz Klarner. Dodnes se o ní mluví s velkým respektem, bylo to s přehledem nejtěžší lezení v takových výškách v té době.
V r. 1964 otestovala Čína první vodíkovou bombu, což vzbudilo v USA i Indii značnou nervozitu. Bylo rozhodnuto, že v přísném utajení proběhne umístění telemetrického odposlouchávacího zařízení na vrcholu Nanda Devi. Jako napájecí zdroj nepřipadaly v úvahu baterky, ale jaderná energie založená na rozpadu uranu 238, která by vydržela roky. Celé zařízení mělo velikost ledničky. Bylo vybráno 6 amerických horolezců doplněných o Indy a Šerpy. Celý tým nakonec měl 31 lidí. Na podzim 1965 byl vybudovaný poslední tábor 300 m pod vrcholem, ale pak se zhoršilo počasí a všichni se museli stáhnout. Zařízení tam ale nechali na skalní rampě na příští rok.
Na jaře se vrátili, ale po zařízení nebylo ani památky. Dokonce ani po skalní rampě. Vše musela smést velká lavina. Hledání nepřineslo výsledek, neúspěšné byly i pátrací výpravy v letech 1967 a 1968. Hrozila kontaminace přítoku Gangy radioaktivním uranem, ale i přesto bylo podobné zařízení nainstalováno na nedalekém vrcholu Nanda Kot (6.861 m). Díky drsným přírodním podmínkám však nefungovalo dlouho a muselo být opět odstraněno. Až do 1974 platil zákaz všech expedic do Svatyně, prý kvůli ochraně přírody. Tyto 'jaderné' výpravy nebyly nikdy oficálně přiznány a nejsou o nich veřejně přístupné záznamy.
Otevření Svatyně pro expedice bohužel netrvalo dlouho. V r. 1983 byla uzavřena opět, z náboženských a hlavně ekologických důvodů. Výjimku dostala v r. 1993 indická armádní expedice, která to ukecala na ekologický průzkum a odklízení odpadků po dřívějších výpravách. V r. 2003 byl za přísných podmínek povolen vstup max. 500 turistům od května do října. A taky místňákům, kteří do té doby nemohli ani používat pastviny, na které byli zvyklí. Pro horolezeckou verbež však platí zákaz pořád. Je zajímavé, že do Svatyně už nepatří východní vrchol a jeho jižní a severní hřeben. Tudíž tady je lezení stále povolené.
|
|||
