Dhaulágirí byla od r. 1808 celých 40 let považována za nejvyšší horu světa. Až potom se podařilo změřit v r. 1848 Kančendžengu a v r. 1852 Everest. Dnes víme, že jí patří 7. místo. Kromě hlavního vrcholu patří do jejího masivu ještě několik dalších sedmitisícovek, mimo jiné stejně pojmenované Dhaulágirí II, III, IV, V a VI.

Před 2. Světovou válkou zůstávala Dhaulágirí stranou zájmu horolezců. Leží totiž celá v Nepálu a tam měli cizinci zakázán přístup. Prvním, kdo o ní podal zprávy, byl v r. 1949 curyšský profesor a geolog Arnold Heim. Proletěl kolem v letadle ve výšce asi 5.000 m, pořídil fotodokumentaci a krátký film. Tím okamžitě probudil horolezecké choutky. Hned následujícího roku se sem vydala francouzská expedice pod vedením Maurice Herzoga. Po putování neznámou krajinou oťukávala severní a východní stěnu, ale brzy seznala, že terén je příliš náročný. Obrátila se proto k nedaleké Annapurně, kde nakonec slavila famózní úspěch.

Je zvláštní, že Annapurna byla zlezena hned na první pokus, ale Dhaulágirí odolávala dalších 10 let a vylámalo si na ní zuby 7 expedic. Přitom dnes je Annapurna považována za nebezpečnější i obtížnější a Dhaulágirí patří k lehčím osmičkám. Nakonec se ji podařilo zdolat až v r. 1960 jako předposlední osmitisícovku. Zbyla už jen Šiša Pangma, ale jenom díky tomu, že k ní Číňané zakázali přístup.

Výstupy    3	Fotogalerie (50)

1. Východní a severní stěna

2. Severní stěna

3. Jižní stěna

4. Pohled z aeroplánu na západní a jižní stěnu

5. Detail 4.500 m vysoké západní stěny

6. Východní stěna ohraničená JV a SV hřebenem

7. Jižní a východní stěna

8. Bílý drahokam z jihu

Himálaj    Vrcholy    Dhaulágirí (výstupy)